Tohle by mohlo být zajímavé. Kdysi jsem v klubu o pedagogice rozputal diskuzi na téma "Ideální školství". Takže, jak by podle vás vypadalo ideální školství? (Můžete zahrnout i domácí výuku, kruzy, dobrovolné studium...)
Přečtěte, co se už řešilo a můžete z toho vyjít:
[ TRAVIX @ PEDAGOGIKA - funkce skoly ve 21. stoleti. ]
+ asi 50 následujících příspěvků, přibližně do půlky června.
Rád bych vypíchnul zajímavou myšlenku - místo abychom dětem předložili určité množství učiva, které prostě musejí zvaládnout, postavil bych to na určité dobrovolnosti. Místo hodnocení: "Matiku zvládl za 3" By bylo "Matiku zvládl do úrovně komplexních čísel." nebo "Matiku zvládl do úrovně integrálního počtu." Hlavní výhodu vydím v tom, že dítě by se učilo pořádně to, na co skutečně má a co potřebuje a nestresovalo by se integrálním počtem, když ho vlastně nikdy nevyužije. Mohlo by se soustředit na jiné věci, které mu jdou lépe.
Takhle se dělá certifikace z angličtiny. Když si chci udělat certifikát z angličtiny, pochopitelně to nefunguje tak, že dostanu nejpokročilejší úlohy a pak mi napíšou, že jsem je zvládnul na 3. Při certifikaci angličtiny si nastavím úroveň C1 a pokud na to mám znalosti, dostanu certifikát C1. Pokud ne, můžu si nastavit B2 a nikdo mě nenutí se učit idiomy a odborné výrazy, můžu se soustředit na podmínková souvětí. A až to zvládnu, můžu klidně jít na C1 a pak i C2.
Na školách to funguje tak, že je daná úroveň, kterou musejí všichni zvládnout a ohodnotí se, jestli ji zvládl dobře, lépe, hůře... Je na vás, co je lepší.