TRAVIX o tom, jak se na ZŠ naučí pravopis všichni a gymplu si to vypilují, si nedělej iluze.
já učím vysokoškoláky. odmítám jim zadávat seminární práce, protože z množství stylistických i gramatických chyb (na stránku průměrně 10) se mi dělá (bez přehánění) fyzicky špatně.
letos jsem se odhodlala alespoň k zadání překladu jednoho malého fragmentu, aby se naučili pracovat s pramenným textem, ale NIKDO z nich nenapsal těch pár řádků (je to 4 - 10 řádků) bez chyby. na těch pár řádcích průměrně 3 chyby. to se fakt nedá číst.
jak asi píšou ti, co nemají gympl? nechce se mi ani pomyslet :(

No, to vlastně ani není můj nápad, jenom padl někde v té diskuzi. Na všechny předměty se to pochopitelně aplikovat nedá. A třeba v češtině by se stanovilo nějaké povinné minimum (Ale ono to trochu funguje i dneska. Pravopis se na ZŠ naučí všichni. Kdo chce, může jít na gymnázium, kde ovládne umělecký styl, přechodníky, výjimky... Kdo, ne jde na jinou školu, kde se klade důraz třeba na profesní vzdělání a čeština už tolik místa nemá.)
Ale třeba na takovou matiku by to šlo podle mě bez problémů. Když by někdo chtěl na práva, udělal by si nižší stupeň, když by chtěl na matfyz, musel by mít nejvyšší.
Podobně jako ny VŠ - někomu stačí Bc., jiný má Mgr., další mají Dr. a Prof. Je to trochu něco jiného, ale princip je podobný.
Jak říkám, v cizích jazycích to funguje naprosto bez problémů a má to značný výhody. Třeba tu, že v kurzu pro úroveň C1 se jazykově nadaní studenti nemusí zdržovat základní gramatikou. A ti, co jsou napřed, se nenudí. Místo toho si dělají kurz C2.

CHIMERA: pokud bych měla minimalizovt požadavky, tak třeba ustoupím z detailů u chemie, fyziky a co já vím.. ale jazyk je potřeba, nemusí to být striktně anglina, třeba němčina nebo ruština, ale absence jazyka to dítě bude handicapovat. Na vzorce soli se mě nikdo v životě neptal, na jazyky jo :-))

HRAB ale bude. neodmlouvej mi pořád! :-)

a k tomu nadstandardu. angličtina je nadstandard z hlediska české školy. ale čeština? jak omluvíme, že dospělej člověk neumí česky?
(neříkám to proto, že by anglina nebyla potřeba, samože je, ale máme-li minimalizovat požadavky na děti, aby si co nejvíc mohly předměty samy vybrat, tak jsem pro, aby zůstala čeština).

CHIMERA: nadstandard? Spíš si myslím, že to už je standard a kdo nebude umět aspoň trochu, je odepsaný pro svůj profesní život. Minimálně tady v Praze.
Musím se pochlubit,v čera jsme čárali po zemi křídou a já řekla napiš Tina a ona napsala TI-A (N jsem ji ještě neučila) :-)
Mám z toho radost, i když asi mimořádná nebude, jak ji tak pozoruju.

TRAVIX já ti nevím, jestli je to aplikovatelné na všechny školní předměty.
třeba ta angličtina, to je pro Čecha prostě nadstandard... nechceš-li umět, tvůj problém.
ale aby se děti neučily česky, protože je to nebaví? abychom napsali na vysvědčení, že zvládl maximálně I/Y po měkkých a tvrdých souhláskách? a ten zbytek co? budou psát jak hottentoti? br. to je pro mě teda hrozná představa.

Tohle by mohlo být zajímavé. Kdysi jsem v klubu o pedagogice rozputal diskuzi na téma "Ideální školství". Takže, jak by podle vás vypadalo ideální školství? (Můžete zahrnout i domácí výuku, kruzy, dobrovolné studium...)

Přečtěte, co se už řešilo a můžete z toho vyjít:

[ TRAVIX @ PEDAGOGIKA - funkce skoly ve 21. stoleti. ]
+ asi 50 následujících příspěvků, přibližně do půlky června.

Rád bych vypíchnul zajímavou myšlenku - místo abychom dětem předložili určité množství učiva, které prostě musejí zvaládnout, postavil bych to na určité dobrovolnosti. Místo hodnocení: "Matiku zvládl za 3" By bylo "Matiku zvládl do úrovně komplexních čísel." nebo "Matiku zvládl do úrovně integrálního počtu." Hlavní výhodu vydím v tom, že dítě by se učilo pořádně to, na co skutečně má a co potřebuje a nestresovalo by se integrálním počtem, když ho vlastně nikdy nevyužije. Mohlo by se soustředit na jiné věci, které mu jdou lépe.

Takhle se dělá certifikace z angličtiny. Když si chci udělat certifikát z angličtiny, pochopitelně to nefunguje tak, že dostanu nejpokročilejší úlohy a pak mi napíšou, že jsem je zvládnul na 3. Při certifikaci angličtiny si nastavím úroveň C1 a pokud na to mám znalosti, dostanu certifikát C1. Pokud ne, můžu si nastavit B2 a nikdo mě nenutí se učit idiomy a odborné výrazy, můžu se soustředit na podmínková souvětí. A až to zvládnu, můžu klidně jít na C1 a pak i C2.

Na školách to funguje tak, že je daná úroveň, kterou musejí všichni zvládnout a ohodnotí se, jestli ji zvládl dobře, lépe, hůře... Je na vás, co je lepší.

YENNEFER: víš, zažila jsem - šílený porod (trval 2dny, nakonec pro kolaps můj a už nepravidelné ozvy dítěte, byl mi dělán nečekaný cisař - bez narkozy, jen epidurál, to zas z důvodů špatné funkce mých jater poslední měsíce těhotenství...), šílený první rok s mým synem, (kdy téměř vůbec nespal, nebo jen tak hodinku - hlavně v noci), šílený strach, když nám měsíc po porodu vzali krev a mě zjistili, že já jsem v pořádku, zato Ron má špatnou funkci jater (což znamenalo každý měsíc už s kojencem do jaterní poradny Dětské nem. na odběry krve, až do jeho 4 let, kdy nastalo zlepšení) a obrovské množství dalších, méně závažných zdravotních problémů, které syn měl... šílený několikaletý tahanice - soudy při řešení výživného se svým bývalým...
že ono shánění financí na vzdělání mého syna je vlastně "brnkačka", jediný blbý je, jak píše i chiméra, že už roky nezbývá nic na mě....a dítěti jsem se musela opravdu hodně věnovat - po všech stránkách... takže jsem neměla na sebe ani čas...

Od září 07, co je syn konečně v pohodě - protože jsem kvůli jeho škole a jeho už velmi akutní potřebě, byla nucena si půjčit i na počítač, internet - jsem začala chodit na kurzy...jak prvnák - základů na PC, word, exel, psaní... (což nás na střední neučili a dnes si člověk bez těchto znalostí připadá jek analfabet...), takže konečně dělám po 10 letech i něco pro sebe...

Takže mě docela štve, když si myslí někteří mí známí, či synův otec (zde to byl např. POTRAT), že ta soukromá škola byla můj výmysl- zbytečnost, že bych si mohla dovolit vyhodit zbytečně 50 000 kč...VĚŘTE, ŽE KDYBY TO NEBYLA NEZBYTNÁ NUTNOST, ŽE BYCH HO NA SOUKROMOU ZÁKLADNÍ ŠKOLU OPRAVDU NEDÁVALA...
a jsem moc vděčná za tohle téma, i když nevím, zda to nějak pomůže k tomu, aby se ve všech větších školách (městech) otevřely třídy pro nadané, s vyškolenými učiteli, kteří by věděli JAK vůbec tyto děti učit...???!!!

Několik doktorů mi řeklo, že je to - vzhledem k mému rizikovému těhotenství a velmi problematickému porodu - něco jako zázrak, že mám dítě, které patří mezi ty bohem nadané 2 -3 %. Jak jsem zde již psala, dověděla jsem se to v synových 4 letech, v pedagogicko - psychologické poradně , kam mě poslala dětská lékařka kvůli tehdejším synovým zdravotním problémům - pomočování a koktavostí, které u něj tehdy přetrvávaly...
A já jsem si myslela, že mám dítě spíš zaostalé...podprůměrné...

Chci jen říci vám všem, co chodíte na tyto stránky - věnujte se co nejvíc to jde svým dětem - alespon prvních 10 let, dokud vás potřebují, pak už o to stejně stát nebudou, nelitujte času, či peněz, i když jich taky třeba moc nemáte ... není to ztráta času, jednou se vám to vrátí...třeba jen tím, že si nebudete vyčítat, že jste pro ně mohli udělat víc....
PROTOŽE ČAS BOHUŽEL VRÁTIT NELZE....

CHIMERA: hele, zkus to nějak popostrčit (toho medvěda), i do Brna, dám pak vědět celému našemu klubu nadanejch, a budu ti nejen já neskonale vděčná... Dej vědět, když se něco dovíš...

CHIMERA: ano, spis jsem myslela, ze ne kazdy, i lepe situovany nez zofi, se kvuli vzdelani ditete zadluzi...

YEN ono nám samoživitelkám nic jiného nezbývá.
chceme-li, aby naše děti ze života něco měly, naše vlastní potřeby jdou zcela stranou. pro sebe si nekoupíme nic.
je fakt, že některé samoživitelky to šidí na dětech, aby samy něco měly, ale to je osobní rozhodnutí.

ZOFI no jistě, že kdyby ten jejich šéf projektu bylo co k čemu, tak by se rozhodoval podle jiných kritérií, než je věk... je to zase (a proto dělám tudle osvětu!) jenom o lidech.
v Brně projekt Medvěd zatím není, je to úplně první vlaštovka v ČR. ale myslím, že i ostatní univerzity se toho chytnou.

ZOFI: u vas by bylo resenim nejake stipendium, pripadne sponzor :-((( jinak klobouk dolu, ze to tak vsechno jako samozivitelka zvladas....

CHIMERA: je něco podobného i v Brně? Ron chodil do šachu od 5 let, bylo to od 8, vzali ho, nyní do programování, je od 13 let, vzali ho v 10, s tím problém nemám, asi jak kde...

Vite o co mi šlo..
že v první řadě záleží na rodičích, co z jejich dětí bude, ani ne tak moc jak má vysokou inteligenci...pak také na trenérech či učitelích...prostě odbornících...samozřejmě, že i na tom, zdali dětem jsou ochotni rodiče ty kroužky platit, ne jen je tam vodit...
já se dobrovolně rozhodla synovi zaplatit základní vzdělání, přesto, že by v našem státě mělo být zadarmo, protože nechci v první řadě, aby měl syn nadále zdravotní problémy a zkažené dětství a protože chci, aby byl štastný ....to je pro mě velmi důležité....
a protože chci, aby si rozvíjel i další svá nadání, již 5 let mu platím v ZUŠ hru na flétnu - ročně 3 500kč, 3 roky hru na kytaru - 3 500 kč a další kroužky - dětský pěvecký sbor, programování, karate, skauty ... i proto, že chci, aby se setkával i s obyčejnými dětmi.... a nenaříkám, že mě to stojí ročně obrovskou sumu peněz, kterou jako samoživitelka nemám,a je to pro mě mnohdy obrovský stres je "sehnat" ...
synův otec na zájmové činnosti, ani na soukromou školu ničím nepřispívá...říká - je to moje rozhodnutí...

FIFI no o tom, že kroužky jsou často odstupňované podle věku, to vím... to je další nepříjemnost.
naše univerzita (Přírodovědecká fakulta UP) vymyslela skvělý projekt k propagaci vědy - jmenuje se to MEDVĚD /medializace vědy/... zajímavé přednášky a pokusy z chemie, fyziky ap. připravené vysokoškolskými pedagogy pro děti... malej z toho byl nadšenej a chtěl se tam přihlásit... ovšem projekt je od 9 let... a i když jsem se zkoušela se šéfem projektu domluvit, mlel pořád dokola jen jedno jediné: není to pro děti pod 9 let. nezajímalo ho, jestli je to dítě pro projekt vhodné, ale jen to, jestli mu už bylo 9 let. pěkně blbé!

YENNEFER: záleží jak kde. Třeba ty šachy, to je Sokol, to je totiž sport :- )), takže je to v Sokole. Kluka to baví děsně, jezdí s nima i na šachové tábory.

Fotografování - to vede profesionální fotograf. Píší tam: Fotografický kroužek
- pro děti od 13 let
Povídání o fotografii, základy fotografie, práce s digitálním fotoaparátem.

Ten tenis - to je nějaká tenisová škola pro děti, tu úroveň neznám, moje děti občas učí jejich děda, dělá správce na kurtech :-), ale jsou na to levé, takže jsem v klidu:-)

Co mne štve, je úroveň jazyků, kroužek /a to je při základní škole, vede ho učitelka AJ/ furt odpadá..nic moc neuměj. Ale tady asi cena odpovídá kvalitě. Syn chodí na soukromé doučování za 150 Kč na hodinu už 3. rokem.

FIFI: ty krouzky maji dost pochybnou kvalitu, co vim :-( protoze jsou i dost mizerne placene, takze se tam asi moc kvalitnich ucitelu nepohrne...

ještě napíšu, že do focení ani do šachů jsem ho vůbec nenutila, ty šachy si třeba vymyslel už ve školce, viděl film a chtěl, aby to s ním někdo hrál. Dera si zase vymyslela už ve školce piano.
Věřím ZOFI, že když má její dítě X takových různých aktivit, že to pro rodiče musí být strašně náročné, zvlášť když je na syna sama, bez manžela..

YENNEFER: ale jinak máš asi pravdu. Např. hodiny tenisu pro předškoláky - to snad bylo 5 tisíc za půl roku, byly to tuším 2 hodiny za týden. Úplně přesně nevím, moje děti tam fakt nechodily :-), ale tak nějak se to pohybovalo.

Já myslím, že ZOFI jde spíš o to, že třeba tu Chemii nikdo dítěti z 1. třídy vysvětlovat nebude, nikdo takový kroužek neudělá, neboť většina prvňáků opravdu chemii znát nebude...a ani se o ni nebude zajímat.

U nás byl nabízen třeba kroužek fotografování, ale byl psaný až pro děti od 13 let. Synovi tehdy bylo 11, nakonec by ho i vzali..ale už nestíhal, nechodí tam. Stejně tak kdysi do šachů psali, že až pro děti od 8mi let.. kluka mi taky vzali dřív.