Nevím, jak se obecně k tomuto popisu "nadané dítě" postavit a jsem trochu tlačena se k tomu postavit :)
Mám dvě děti (a další v břiše).
Dcera má řečovou dysfázii, chodila do mateřské školy pro vady řeči, kde s ní udělali zázraky a téměř na ni ta vada není už znát (v 3,5 letech nerozuměla ani ahoj, máma, natož aby cokoliv řekla), nyní v čerstvých 6 letech navštěvuje 0. ročník ZŠ (že zvládne normální ZŠ jsem se dozvěděla letos v květnu od psycholožky a logopedky) - hl. trvající problém je sluchová paměť. Ale v 4 letech, aniž bych ji já cokoliv učila, jednu sobotu ráno popsala celou A4 větama. Byla jsem samozřejmě v šoku a kontaktovala učitelky, jestli ji to někdo učí, a prý jediná ona ve školce má takový zájem se furt učit a požaduje úkoly, takže od té doby (tiskace) píše. A teď v té přípravné třídě MŠ učitelka říká, že je výrazně napřed před svými vrstevníky v zralosti, že je hodně zvídavá a chytrá, a na všechno jde až moc vědecky. Mám ji dávat doma co nejvíc oraz, at nedělá úkoly - ona je ale furt po mně požaduje. Kroužky má jen pohybové.
Syn. Od 2 let v předškolácích a daleko bystřejší a zralejší než jeho sestra, nesmírně uvědomělý a sám dobře vyhodnocující i sociální situace (např. od roka a půl se sám vždy pokáral když zlobil - nemohla jsem ho najít poté co něco neuposlechl, ale pak jsem věděla že je na záchodě v rohu čučící do zdi, a v úplné pohodě mi tehdy sdělil, že ví že zlobil a že chce se vrátit až zvládne nezlobit - jsem ho ještě ani nestihla nějakému takovému způsobu řešení situace naučit, dělal to i ve školce, hodně pomáhá dětem - to teda obě děti jsou lidumilové) V roce a půl také vymyslel systém kabelů spojující houpajícího koně a klávesnice ("Samík píše - koník slyší"), ale hlavně má nesmírný cit a vášeň pro hudbu. Skládá básničky a písničky (ted mu je 3,5), mění písmena v slovech aby zněly jiným významem - to dávno, a když jsem se ho v 2 letech ptala, proč chce hrát zrovna na housle, tak jeho odpoved byla "protože když pláče les, tak to hrajou housle" - řídila jsem a ještě byla z něj paf. Dnes už jsem zvyklá, trochu... když mi před měsícem začal zpívat Edith Piaf ve francouzštině Rien de rien, tak jsem se zas lekla :) bude ted chodit do školky zaměřené na hudbu a zpívání a učitele houslí máme domluveného na trochu pozdnější věk.
Byla jsem kontaktovaná jednou známou, co vede nějaké sdružení pro nadané děti, s přívalem rad a doporučení, a jak má malej jít co nejdřív do školy, že ten její chodí už od 4 let, poté co získala od ministra povolení a že se tyhle děti mohou spolu družit, že jsou přeci jen jiné a v běžném kolektivu nezapadnou atd. WTF? - moje děti možná něčím nadané budou, ale společensky jsou zcela in a naopak spíš bývají kingy všech kolektivů, sebevědomí, nestydí se kým jsou, v pohodě, sportovně velmi zdatní a nejradši ze všeho si hrají v naší (slepé) ulici v partě. Nechce se mi jim nastavovat něco jinak, než mají ostatní děti, rozvoj talentů samozřejmě ano, ale myslím, že do školy může syn až v 6 letech, on se nenudí když má dělat něco co umí, ani dcera. Nevím, proč bych je měla někam vyčlenovat a scházet se s matkama nadaných dětí a posílat děti na tábor s jinými génii, z nichž možná polovina má sociální problém a proto jsou asi tlačeni k takové fomě družení. Ona matka mi říkala, že se také scházejí s matkami autistů a těmi dětmi, že mají přeci jen něco společného. No vůbec jsem se necítila v tomhle teda dobře.
A další aspekt - v naší rodině byl zřejmě nadaný každý, snad všichni mají četné akademické tituly až do 18.stol, pradědové armádní generálové, děda I. děkan a profesor, děda II. prezident akademie věd po většinu svého života a vynálezce (ne z ČR), učila jsem se ve škole o malířích i spisovatelích z mé rodiny, u nás je asi toto standard a všichni vychodili obyčejné základní a gymnaziální školy, tak co šašit..?
Ale zůstala jsem trochu pohnuta z toho "útoku" oné aktivistky, že s tím musím něco dělat. Fakt musím? Nestačí rozvoj kroužkama, školama, domácí péčí?