PATISLAV: To je demagogie. :(
PATISLAV: Podle mě se kritérium najít při notné dávky snahy a znalosti prostředí najít musí. Komise je cesta do pekel.
Musí být něco, podle čeho se pozná kvalitní alternativní divadlo. Co to je? Například chodí na to víc lidí než na nekvalitní alternativní divadlo, byť to není objem na úrovni toho muzikálu?
Pokud si nějaký nezaměstnaný sedne na jevišti na zem, vezme si několik ořechových skořápek, do nichž bude klepat nerezovou lžící, a občas vykřikne vzrušeným hlasem nějaké - náhodné - slovo, je to alternativní divadlo pro jednoho herce, nebo exhibicionistická blbost?
Mohlo by to být alternativní divadlo pro jednoho herce, nebo to bude vždy exhibicionistická blbost?
Bude to alternativní divadlo pro jednoho herce, pokud to provede absolvent DAMU, a blbost, když to provede na ulici sebraný bezdomovec?
Měřítkem kvality umění je libost způsobená divákovi. Pod pojem libost zahrnuju i silnější citový vzruch, co roztrhne šedivé závoje deprese a nudy nějakého zkušeného konzumenta umění, řekněme.
Teď mě ovšem napadá jedna věc, která se opět dotýká těch provozních nákladů, a to je propagace.
Vím, že na kvalitní hudbu, která nemá dostatečnou publicitu lidi nepřijdou, i když by přišli, kdyby věděli.
Proč tedy neodstranit tyhle handicapy, co můžou mít soubory s těsnými rozpočty? Prostě dát jim možnost dát o sobě vědět - zdarma - kterou by si jinak musely draze kupovat?
Rád bych totiž dospěl (i když je to jen tlachání pro zábavu) k nějaké cestě, jak sponzorovat umění a vyhnout se tomu, co se nedá v praxi provést, a to exaktně poměřovat kvalitu umění bez ohledu na subjektivní názor člověka.