AACHEN: Jojo, teď jsem to pročetl a je pravda, že tu stojí "všecken Izrael spasen bude" (11,26). Takže všichni židé by měli být nakonec spaseni (samozřejmě pokud věrně zachovávají svou víru snažís e žít zbožně - to je stejné, jako se spasením křesťanů).
Sv. Pavel toto jednoznačně zdůvodňuje tím, že dnešníˇžidovstvo vyrůstá z "kořene", čímž míní praotce, proroky, krále atd., tedy sparavedlivé Starého Zákona.
Mně z toho plyne, že pro zbožnost těchto, jež nakonec umožnila příchod Krista na svět, Bůh odpouští jejich potomkům, kteří tyto muže ctí. Odpouští jim jejich nevěru, navíc způsobenou bona fide, že jsou věrni učení SZ.
Anebo jinak - Bůh tak tvrdě trestal nevěru Izraele v SZ, ale když Jeho lid nakonec vydal světu mesiáše (a tedy ve zkouškách obstál), přes všechnu tvrost Bůh nakonec Izraeli věechno odpustí a spasí jej.
Podle Pavlových slov je správným vztahem k Izraeli pokora (jako ke staršímu bratrovi), nikoli pýcha.
V pravoslaví byla vždy velmi silně pociťována návaznost na SZ, což se na západě někdy trochu vytrácelo. Proto jsou třeba běžná SZ jména: Job (Jov), Eliáš (Ilja), Izák. Ač je pravoslaví většinou hodnoceno podle pogromů v 19. století, je to hodnocení mylné. Pogromy byly řáděním lůzy, která o 20 let později stejně ochotně rabovala chrámy během bolševické revoluce.
Vždy platí, že v praxi východní církev dokázala žít se židy v daleko lepších vztazích, než tomu bylo na západě.
Někteří svatí (i 19. století) odsuzovali z kazatelen pogromy a hovořili o úctě k Izraeli. Měl jsem jedno takové kázání doma, zkusím se po něm podívat:o)