CHOMI: Ještě že se vracím k tématu spásy židů v rámci křesťanství - zapomněl jsem na Bloye, který toto reflektoval dávno před válkou.
Tady ukázka z dopisů:
"Je tam hlavně, ach ano, hlavně ta jedenáctá kapitola svatého Pavla Římanům, tu nemůžete zpochybnit. Hovoří v ní Duch Svatý. A praví se v ní, že Boží dary a povolání jsou neodvolatelné: Sine poenitentia enim sunt dona et vocatio Dei. Je to řečeno v Absolutnu a strašlivě výslovně. Židé jsou prostě za všech okolností Lid Boží a je jim všechno slíbeno. A v kolika ještě jiných textech!"
V listu se mj. píše:
Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy. Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe. Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen, Dobře pravíš. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se. (Ř 11, 17-20)
A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba. (Ř 11, 26) Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje. (Ř 11, 29) - v ČEPu: Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.
Vlastně mě zajímá, zda v rámci pravoslaví, existuje spíš pýcha, nebo pokora ve vztahu k židům? U katolíků dlouho převládalo to první, zejména po druhém Vatikánu snad to druhé...