AACHEN: Já se snažím pochopit tehdejšího římského biskupa a je možné, že se to jednoduše časem vymklo z kontroly. Nesmíme zapomínat, že Řím byl součástí Římské říše, ale hlavní město bylo na tehdejší dobu velmi daleko. Moc Cařihradu tak někde na severní části Itálie byla omezené, ostatně jako jakékoliv jiné hraniční pásma impérií. Myslím, že tam začal moc císaře jednoduše "suplovat" římský biskup, což se z počátku hodilo oběma. A také zde byli celkem malicherné spory, které často pramenili z chyb překladu textů, které si mezi sebou vyměnovali. Myslím si, že to je tak jak píšeš v druhém odstavci. Nakonec je to pokušení příliš veliké. Slovy klasika - moc absolutní korumpuje absolutně. Asi to byl jakýsi politický pragmatismus, při kterém se jako na váhy dával "menší" hříšek za jiná veliká dobra, která se dostala místnímu lidu. Pořád ale ten byzantský císař vyrovnával a reguloval tuto moc, ale jakmile tato vyvažovací síla musela řešit vlastní problémy (např. předtím nepoznané a velice výbojné muslimy), tak se to urvalo z řetězu. Jakmile nakonec celá tato moc zanikla, nebylo už nic, co by papeže mohlo skutečně kontrolovat, protože ostatní patriarchové byli v klatbě a kdo si může tedy dovolovat říkat něco papeži, že ano... Určitě by se to dalo vysledovat, ale co se mi zatím vždy potvrdilo - za všemi zásadními změnami, přesuny moci atp. vždy a na první místě stojí peníze a skrze ně politická, ekonomická a vojenská moc.
A k prvnímu odstavci. Nechme to být, nebudeme si sypat sůl do stále nezahojených ran. Co bylo bylo... Odestát se to nemůže.