Dlouho jsem tu nebyl, takže až teď jsem četl zajímaavou diskusi o homosexualitě. Bohu žel, objevily s tam některé omyly. Nuže, s homosexualitou se to z křesťanského (pravoslavného, což je totéž) hlediska má takto:
Homosexualita, ve smyslu náklonnost ke stejnému pohlaví, může být buď vrozená nebo získaná. Získaná je jasná - např. zneužíváním v dětství nebo mnoha dalšími věcmi.
Pojem "vrozená homosexualita" svádí k dojmu, že byla člověku dána Bohem je tedy v pořádku. Opak je pravdou. Podle velmi starého učení sv. otců (zastával je uuž Tertulián) nevzniká v okamžiku početí lidská duše !z ničeho", ale Bůh při jejím tvoření tajemným způsobem používá duše rodičů. Je to tedy stejné jako se stvořením těla a moderní genetika dává překvapivě této staré církevní nauce za pravdu. Ovšem duše každého člověka je pokřivená hříchem, byť by žil sebe svatěji - ostatně i ona vznikla ze hříšných rodičů. Z těchto pokřivených duší Bůh v řádu stvoření, který sám určil a dodržuje, nemůže udělat duši čistou. A proto se rodí děti různě postižené - slepé, s daunovým syndromem, bez ruky, se sklony k pyromanii i homosexualitě atd.
Tyto vrozené věci jsou samozřejmě samy o sobě špatné, ale samy o sobě nejsou hříchem (je stejně nesmyslné, aby byla hříchem homosexualita, jako aby byla hříchem vrozenná slepota). Hříchem ovšem je vědomé přitakání a realisace těchto vrozených nemocí duše (prosím, nepleťe si tento více než tisíc let starý náboženský pojem s moderním pojmem "duševní nemoc"), tedy homosexuální/pyromanické/agresivní chování.
Zde se dostáváme k dalšímu pojmu: homosexuální chování. To dokonce není závislé na homosexuální orientaci. Právě ono je běžně až získané, nikoli vrozené. A právě pouze ono je hříchem. Člověk se nemůže svobodně rozhodnout, zda se mu líbí muži či ženy - ale může se svobodně rozhodnout, s kým a zda vůbec bude sdílet lože. Rozhodne-li se por hřích, musí za něj nést následky, stejně jako každý jiný člověk za každé jiné hříchy.
Ovšemže život těch, kdo se narodili jako homosexuálové (ale i s jakoukoli jinou nemocí duše) je těžký. Proto bychom jim měli projevovat lásku - ale jim jako lidem, ne jejich hříchu. Ale pokud Bůh na někoho dopustil vložit břímě, dal mu i způsob, jak toto břímě nést a překonat. Ta cesta je pro každého, i když pro každého jiná. Nevěřit v tuto moožnoost zanmená nevěřit v Boží lásku. Ostatně každý neseme svůj kříž (a Bůh dobře ví, jak nám je, vždyť On jej nesl doslova) a věřímee, že Bůh nás v tom nenechá a dá nám prostředky, jak to vše překonat.
Na závěr ještě jedna poznámka: říká se, že hřích plodí další hřích a na této diskusi je to krásně viditelné. Mnoho z těch, kdo obhajují homosexuální chování, jsouc postavenoo před jasný výrok Písma (u sv. Pavla), raději, než by přestalo hájit hřích, odmítne Písmo - jež je psané v Duchu Svatém. Obhajoba homosexuálního chování tak vede k relativizaci Písma. To už má ale s křesťanstvím pramálo společného.