KOKES: zatímco my máme ještě 15. 9. 08, viď? :)))

nema, tyjo ta Mongolia musi bejt ale daleko, kdyz je tam takovej casovej posun, ze maj uz 22.8.2008..

ještě to opepřit fotkama a nemá to chybu ;)

22/08/08
Prestalo snezit. Ted uz jenom prsi. Rano jsem z plechacku vyklep centimetr nefalsovanyho ledu a rozdelal ohen. Kdyz zacala vanice nabirat obratek, postavil jsem si jeste u ohne pristresek z ponca. Zuzana zustala ve stanu a uzivala si rozkose dvou spacaku a rozehrateho kamene, co jsem ji v uterce prines od ohne. Mame za sebou dalsich tisic kilometru, kourim cigara a zpivam si Navarovou.
A jak to teda vsechno bylo? V Tashante jsme potkali skvelyho chlapika - kazacha - jmenoval se Nuzar (nebo tak nejak). Ten nas pohostil u sebe doma, povozil po stepi, abysme se podivali na velbloudy a pak nas hodil az na hranice, kde nam jeste sehnal prenocovani v chatrci. Dalsi den uz jsme byli v Mongolsku. U jezera pobliz Tsagaanuuru jsme si postavili stan a snazili se odpocivat co to slo, anebo aspon co nam dovolily mongolsky deti a dalsi prislusnici tohodle super pohostinnyho naroda, ktery nas porad tahali k sobe domu, nosili nam kumys a jogurty a snazili se nas presvedcit, at nikam dal uz nechodime, pac tohle je siroko daleko nejlepsi misto. My jsme jim to neverili, a to jsme udelali chybu, protoze meli setsakramentskou pravdu.
Okoli Tsagaanuuru bylo prekrasny. Mezi horama, co vypadaly jak zkamenely draci se propletaly ricky a rozlevaly se do pruzracne modrych jezer. Sem tam nejake jurty a po okoli se volne pasly stada koni, jaku, koz a ovci a krav. Nad hlavou nam letali orli. ... V ocekavani mist jeste krasnejsich jsme se druhy den vydali podel toku reky dolu udolim, skrze strma skalni uboci vstrict dobrodruzstvim dosud nepoznanym. Cestou nas nabrali kazasi, co vezli nakladakem seno. Kara se startovala zepredu klikou a nejdriv jsme se vsichni nacpali dovnitr do kabiny - celkem sest lidi ;-), ale pak jsme se k podivu kazachu radsi presunuli na korbu. Svisteli jsme si to krasnym zelenym udolim podel ricky az do Kazasske osady, kde nas Kuzat - staresina, nacelnik a snad i otec ci praotec vsech asi 30ti obyvatel doslova donutil stravit vecer a noc v jeho jurte. Pohostil nas super dobrotama a Zuzana v noci trikrat vstavala zvracet. Rano jsme se opet vydali na cestu dale dolu udolim, za vidinou uchvatnych zelenych plani, rek pretekajicich rybami a pohostinnych jurtovych osad.
Po nekolika hodinach jsme konecne vylezli z hor a vstoupili do otevrene krajiny. Pohled to byl vskutku fascinujici. Siroko daleko, kam az oko dohledne rozkladala se pusto pusta kamenita poust. Nejdriv jsme si mysleli (vsuvka Zuzany: "David si myslel, ja ne."), ze ji nejak prejdem a vesele jsme si fotili vysusene kostry uhynulych zvirat. Ale dalsi den, kdy jsme byli tak nejak kdesi uprostred nekonecne pustiny a pocatecni nadseni z nas uz vyprchalo, jsme si to rozmysleli a rozhodli se vratit do civilizace. Nikde totiz nebyla voda a reky zakreslene na mape jaksi nikde okolo nebyly (asi nejaky podzemni toky). Vydali jsme se k nejblizsi vesnici (asi 10km) a radovali se, ze mame kompas. Cekalo nas jeste dalsi tri hodiny hledani, dohadovani a smlouvani, nez jsme konecne sehnali chlapika, kterej nas odvezl dzipem do dalsiho mesta na trase - do Olgiy. Puvodne jsme tedy chteli jet jinam, ale jak se ukazalo, byli jsme nakonec radi, ze jsme nepokracovali podle puvodniho planu. Poust se totiz rozpinala jeste dalsich petset kilometru - ale to jsme zjistili az pozdeji.
Preprava po Mongolsku je fakt hardcore. Behem jizdy cigaro neubalis a mas co delat drzet zuby u sebe, aby ti z nich nevylitly plomby. 30 kilaku za hodinu je jeste dobra rychlost a nevim, jestli existuje nejaky jiny auto nez UAZ, ktery by takovouhle jizdu vydrzelo.
V Olgiy jsme se ubytovali v levnym hotylku - bylo to moc prima a krasnej pokoj - az na ten zachod, kterej byl venku na dvorku jenom dira v zemi a pres ni prkna .. ale i na to jsme si uz zvykli .. aspon to tentokrat byly poradny fosny, ktery se nehoupaly nahoru dolu jako na mnoha jinejch mistech. Zasli jsme na bastu do restaurace a tam jsme potkali particku z Izraele, ktery nam nabidli, jestli s nima nechceme sharovat odvoz na vychod, k nejakymu desne krasnymu jezeru. Dlouho jsme se nerozmysleli a souhlasili jsme, pac uz jsme sami dobre vedeli, jak tezky je sehnat nekam odvoz za normalni slusnou cenu. Dalsi den po seste hodine (odjezd byl naplanovan na treti, ale tak uz to v Mongolsku chodi) (vsuvka Z: prvni ridic totiz pri pohledu na 11 zapadaku s baglama, co chtej jet 1000 km na vychod, zbledl a utekl, tak se musel sehnat jinej ridic s ocelovymi nervy) jsme vyrazeli z Olgiy dal na vychod. V malicke dodavce nas jelo jedenact plus ridic, ale dalo se to zvladnout. Vsichni tak nejak naseho veku - z Izraele, Nemecka, Svycarska, Australie a my dva z Cech. Cesta dlouha neco pres tisic kilometru nam trvala celkem tri plny dny. Se Zuzanou jsme se radovali, ze nam vubec nic neuniklo, protoze pres pul cesty se od obzoru k obzoru rozpinala nam jiz duverne znama poust. Zbytek cesty byl uz hezci - zacaly koncne zelene plane s pasoucim se dobytkem, krasne modrinove lesy, jurty, budhisticke pomniky a svatyne. Taky jsme videli nekolik obrovskych belohlavych orlu a okusili nekolik variaci ala ovci maso s nudlema a zeleninou. (vsuvka Z: pomer nudle:maso:zelenina = 100:50:0.9)
Ctvrty den cesty odpoledne jsme dorazili do cile - k jezeru Khovsgol Nuur. Zustali jsme se spolucestovatelema v jurtovym kempiku pro turisty, i kdyz se nam tam moc nelibilo, ale nakonec vyhrala vidina teple sprchy a klidne noci v jurte. Dalsi den jsme vyrazili do divociny. Pramice s moturkem nas odfrcela na odlehlejsi stranu jezera a my jsme se vydali prodirat se hlubokymi lesy. Roztodivne houby na nas vykukovaly snad na kazdem kroku (pak uz jsem neodolal a jednu jsem sezob), obcas jsme potkali nejakyho toho jaka a Zuzana rikala, ze to tu vypada jak na Sumave. To ovsem rika uz nekdy od Beloruska, takze si toho uz ani nevsimam. Prochazeli jsme se skoro tri dny a pocasi nam moc nepralo. Kazdou chvili prsi a je tu dost zima. Taky jsme ve vysce pres 2000 metru nad morem a vetsi kopce okolo nas jsou kazde rano (a nekdy pres cely den) pokryte snehem. Je to trosku drsny, takhle v pulce srpna, ale to rano, kdy jsme kempili u jezera a zacal padat snih bylo nepopsatelne krasny. Rozdelal jsem ohen a pozoroval jak snezi, a jak se z lehkeho poprasku stava chumelenice. Sedel jsem a prilozil par vetsich kousku do ohne a v tu chvili se zastavil cas. Exploze divoke zelene prirody a chladne modreho jezera ustrnula v bezvetri ticha, kdyz zavoje jemnounkeho lotosove bileho snehu prostoupily krajinou.

Nejaky zivotni kotrmelce, ale kdyz to vyjde, tak snad pristi rok:-)

Dik.. brzo bude pokracovani
A proc nekam nejedes? ;-)

DAW: Tvuj denicek ma fajnovej styl:-)
Já tam byl prstem na mapě a fotkama z internetu:-D takovej ja jsem cestovatel, ale dost znám z vypraveni kamosu co tam byli jako geologove. Bohuzel tak pred 10-15lety.

Hele tak ja sem pastnu ten svuj denicek z cesty.. zatim mam jen prvni cast:

6/8/08
Ostnaty draty, elektricky ploty, strazni veze. Vojaci, celnici a byrokrati. Konecne se aspon neco deje, protoze vyhled z vlaku zatim jinak za moc nestal. Teda Cechy byly krasny, to jo, a skoro se mi ani nechtelo odjizdet, ale vune dobrodruzstvi rozlila se zakratko z rozevreneho kvetu zivota a pak uz to bylo o dost lepsi. Rano jsme usinali uz v Polsku - rovina, placka, zadnej kopec ani kopecek. Monotonni krajina se prelevala od smrcku k brize, pres strakaty kravy a obcas semtam capkal nejakej cap. Tak trochu idyla, akoratze na petistech kilometrech furt to samy bylo trochu moc. Hranice byly konecne aspon trochu vzruso. Cmuchaci pejsek nam zamaval ocaskem na cestu, vojaci koukli do pasu a jeste s nama pokecaly dve fajnovy celnice, ktery hrozne moc zajimalo, jestli ssebou nemame nejaky huleni. My jsme samozrejme rekli, ze ne, ale holky tomu stejne moc neverily. Jeste, kdyz zjistily, ze jedeme do Novosibirsku, tak prej ze se nam tam bude libit a bez problemu sezeneme nejakou travu tam, kdyz teda nic nemame. To bylo z polsky strany. Na Belorusky - po prejezdu pres ostre sledovanej hranicni prostor dratama obehnanej - nas privitali uz jen strohy byrokrati s kamennym ksichtem. Tak jsme tady a jdem si vymenit podvozek...

15/8/08
Tak jak se pise pribeh tyhle cesty? Ted uz ani nevim. Divaj se na me dva mongolsky kluci a asi by byli hrozne radi, kdybych jim zazongloval anebo neco povypravel tou zvlastni cizi reci, ktery vubec nerozumej a presto hltaj kazdy slovo s ocima siroce rozevrenyma. Pred chvilkou jsem sedel na ty jejich hore tady pobliz Tsaagaanuuru a vykejs jsem tam asi hodinu a vubec se mi nechtelo dolu. Siroky prostor rozpinajici se do dalky a kopce jak vystrizeny z nejakyho hodne povedenyho tripu.. jezera s pruzracne modrou vodou a oblaka a kameny vsech barev zeme.. Uz nikdy se mi nechtelo dolu..
Ale takhle ten pribeh nepokracuje, to bych toho fakt hodne preskocil a ze by bylo co preskakovat.. panecku.. pres Moskvu az do Novosibirsku, rozlehle plane Sibire, a potom pres Altaj dalsich presne 944 kilometru po M52vojce az na hranice Sajuzu a Mongolandu.. Jeli jsme to sest dnu..
Moskva byla.. ehm.. fakt velka. Obrovsky baraky sileny, jak z dystopickyho romanu. Soudruzi z 'krasneho noveho sveta' ci z filmu 'Brazil' by byli nadseny. Ja jsem z toho nijak zvlast odvarenej nebyl, ale hrozne moc se mi libily sochy. V Moskve jich je spousta a jestli se v necem zrcadli poetika ruske duse jeste vic, nez ve vezickach pravoslavnych kostelu a polobotkach se spickou, pak to jsou prave tyhle neuveritelny sochy. Vyrazy tvari a gesta a postoje jsou jak z nejlepsiho beckovyho filmu - tak ume naaranzovane a verne vystihujici dusevni pnuti nezmerne hloubky, stoji tam, odliti z monolitu velike postavy ruskych dejin.
8.8.08 vecer jsme z Moskvy odjizdeli. Pres den jsme potkali snad 30 svateb - to asi ze bylo tak supr datum, ackoliv cestou pres Altaj jsme zase potkavali porad nejaky lidi, co zrovna meli narozeniny, tak je mozny, ze proste jenom radi oslavujou... Z Moskvy jsme jeli vlakem az do Novosibirsku. Cesta trvala cely dva dny a tak jsme meli spoustu casu pozorovat brizky a siroke plane. Na nadrazich jsme obcas pokoupili nejake ty pirozky, pifko a tak podobne a ja jsem si sem tam ubalil brcko, aby cesta lip ubihala. No byla to pohoda. Do Novosibirsku jsme dorazili v pul ctvrty rano mistniho casu, kterej uz se nam zase o par hodin vychytrale posunul. A i kdyz jsme vubec nespali a nevedeli jsme ci jsme, podarilo se nam jeste tyz den navecer dorazit do nitra Altaje - do mestecka Ogundaj. Jezdili jsme autobusem a soukromejma dodavkama, co vozej lidi za autobusovou taxu. Cestou jsme potkali docela hodne hipiku, ktery jeli jednak z Rainbow (ktery uz skoncilo bohuzel) a nebo z psytrancovy akce (ktera uz taky skoncila - takze jsme utreli hubu). Stejne nam to bylo docela jedno. Dali jsme si noc v Gastenici, v klidku a s teplou sprchou a dalsi den uz jsme vyrazeli full-on. Hezky pekne napeso a stopem.. naskrz Altaji az k hranicim do Mongolandu - dva dny a dve noci a to uz jsme spinkali na krasno v Tashante - hnedka u hranic, v dreveny chatrci s osamelym kazachem, co se hodne bal, abysme nespali se Zuzanou vedle sebe, kdyz nejsme vdany, a chodil se modlit kazdejch sest hodin do mesity - i v noci.
Altaj je neuveritelne nepopsatelne nadherna. Mozna budou nejaky fotky. Jestli ne, tak mate smulu (mili ctenari), ponevadz tohle se proste neda popsat. Krajina sama se hodne promenuje a clovek skoro ani nestiha uverit, ze neco takovyho vubec existuje. Jeli jsme pres Aktash a Kosh Agacz az do Tashanty. Nikam jsme nepospichali, brali jsme to czut-czut, v hostincich/jidelnach jsme se cpali pohankou a salatkama, v pustinach jsme se kochali carokrasnymi pohledy do krajiny - idyla - idealni, snova a pohadkova idyla.
Rano jsme na hranicich, ktery maj oteviraci dobu Po-Pa 9:00-17:00 capli nejskvelejsi stop, kterej nas prevezl zadaco az do prvni vesnicky v Mongolsku (nevim, jestli tomu tady nerikaj mesto, tak timto se pripadne omlouvam - kazdopadne my zase Mongolum rikame Manicky, aby to nevypadalo divne, kdyz se o nich bavime a musim rict, ze to vubec neni od veci, ponevadz zatim to jsou docela hodne uprimny hipisaci). Nas stopik byl fakt labuzo, pac nas prevezl jako prvni ze vsech aut, co byly dneska na hranicich a to s velkym predstihem a v expresnim case 3 hodiny. Uz taky vime, proc pres tuhle hranici nepoustej napeso. Od rusky budky k mongolsky je to totiz celejch 23 kilometru.

To bys cekal jeste dlouho ;-)
A v Mongolandu je to furt stejny, tam se toho asi moc nemeni.. teda vlastne rusu tam moc nebylo.. potkali jsme vlastne jenom dva.. mongolky jsou nobl asi jak kde.. na venkove si na to moc nepotrpej.. jinak vsecko pri starym
Kdy jsi tam byl ty?

DAW: Mne by zajimalo, jestli je tam porad tolik Rusu, jestli jsou Mongolky stale nobl zensky, jestli jsi ochutnal kumys, jestli je tam opravdu tak sucho, ze riznes do masa a hned oschne a udela kurku, takze tam ani mouchy nenakladou vajicka, jestli kvuli suchu opravdu neni citit mraz a hory co jsou vizualne nadohled jsou ve skutecnosti tisice km daleko. To by bylo tak asi vsechno, jinak zavidim:-)
Ale klidne si na odpoved pockam ay budes v CR.

Je fakt, ze se to mozna sem i docela hodi, pac Mongolove.. jim rikame Manicky.. zijou fakt naprosto ekologicky harmonicky.. akorat maj misto Earthshipu ty svoje jurty, ale jinak to je fakt docela cistej zivot, kterej cerpa z prirody a zase ji vsecko vraci.. teda aspon na venkove.. Ulaanbaatar je maso praso..

Nemam zatim ale moc cas vysedavat u pocitace, takze pozdejc..

máš k dispozici celej klub :))

Hele je to fakt narez.. tezko to popsat jen par vetama..

:-)

no, jak je vlastně v Mongolii?

Diky.. super.. dam to nejak nekdy na nastenku, az budu mit vic casu na net a budu v nejaky jiny zemi, kde ten internet nekdy aspon funguje ;-)

MRTS: thanks :) to uz facha, na uloz.to mi to proste spadne s tim, ze server odpovida moc pomalu...

GRETKA: Jak "nejde"? A co toto: http://rapidshare.de/files/40401291/living-willow.zip.html ?

MRTS: tak z Francie to stahnout nejde :(

parada!

Díky DAWovi se ke mě dostala kniha Living Willow Sculpture. (Tímto mu ještě jednou a veřejně děkuji za ochotu.)
Nafocenou knihu je možné si stáhnout tady:
http://uloz.to/674088/living-willow.zip