LURA: Tadelakt je opravdu pracný a drahý. Ale ve výsledku tuze pěkný. Co jsem já dělal v koupelně omítky, tak se různí místa. Na hliněné podlahy jsem nanášel dvě vrstvy oleje (mix tuším osmi olejů, ale vesměs je to jedno), stejně tak na ta místa, která přijdou do pravidelného styku s vodou. Omítka se zatáhne, ztvrdne jako kámen a je vodou neprostupná. Ovšem musí se dbát na to, aby v ní nebyly žádné praskliny a štěrbiny, kam by se mohla dostat voda. Omítka to byla obyčejná, vápno myslím ani netřeba. Podobně do zbytku koupelny. Hliněné jemnozrnné omítky velmi dobře pracují s vlhkostí, takže ta místa, která nepřijdou do pravidelného styku s vodou, ani není třeba olejem natírat. Pakliže někde vzniknou vlivem větší vlhkosti praskliny, dají se velmi snadno opravit pomocí houby a rozprašovače vody. Pakliže vzniknou v místech, která byla natřena olejem a kde je tudíž omítka velmi pevná, pak se použije zednická škrabka (s diamantovými zuby), praskliny se pořádně prošťouchnou (jako když zubař vyvrtává kaz) a zanese se do nich vrstva omítky, nechá se zaschnout a opět se natře olejem. Potíže s vysprávkami můžou vyvstat s odstíny, potíž to není u nenaolejované omítky, protože odstín se snadno získat tak, že se nová vrstva snadno smísí s okolním, původním materiálem. U olejovaných částí to zase není tak markantní, poněvadž dominantní je především tmavost oleje. A navíc, trochu flekatostí není vůbec na škodu.