FRDK: ehmm, ja to vytahla shodou nahod zrovna vcera vecer. Ale ja moc nelpim na vecech, coz je teda bohuzel na tech “vzpominkach” trochu videt. :)))

...sem vytáhl krabičku se suvenýry z Camina. Moc toho není, pár papírků, mušliček a cetek...
Joa ještě mám dvě trika a fusekle s hřebenatkama :)

Som 2 tyzdne doma a najradsej by som sa zbalila a vyrazila znovu. Ze mi to kazdodenne slapanie bude tak moc chybat, som fakt necakala.

VESTIGIA: Mám já to na ty synchronicity štěstí...
O Rota Vicentina tady slyším dneska prvně a o pár hodin později v klubu, kam lezu velmi sporadicky, ji zmiňuje tadyhle VELADA.
Je to takhle přes dva lidi poněkud krkolomné, ale pokud by ses nutně potřebovala na cosi konkrétního poptat, hm..?

A jinak tadyk je portugalské auditko, tak zkus vznést dotaz zde: [Portugalsko - Zeme exploreru a portskeho v aktualnich informacich, postrezich a obrazech]

SHARKIE: alberge meli checkouty od 9 dal, ale kdyz jsem se parkrat nekde zakecala, bylo nas tam povetsinou po devate minimum, jednotky…

Ono hlavne, kdyz se od paty ranni lidi balili, sustili, padaly jim veci, kaslali… tak se stejne dyl moc spat nedalo. (Asi by to resily spunty do usi, ty ja nepouzivam.)

KRISKA: Albergues ta vykopnu okolo 8, plus minus? Ja mala niekde chceckout kludne az o 12. Ale vacsinou som sa snazila vyrazit okolo tej 9:30-10, vo vynimocnych situaciach (zranenie, velka unava alebo mega dazd, co mal koncit) blizsie k tej 11.

A jak som uz pisala, blizsie k Santiagu lacnejsie ubytovanie rychlo mizlo, takze som objednavala viac dni dopredu.

KRISKA: Oni ti poutníci většinou vyrážejí brzy, někteří už i v pět, šest hodin, standardně tak v sedm a do osmi, mám pocit, bys měla opustit albergue většinou. Jednak se tak chtějí vyhnout (v sezóně) největším vedrům a pak - oni většinou ujdou tu svoji naplánovanou etapu během poledne a po obědě už pomalu, nebo spíš rychle, řeší ubytko, pokud nemají rezervačky, některé albergue mají otvíračku už ve dvě nebo tři odpoledne a kolikrát už tam stojí fronty poutníků (na těch vytíženějších místech, ve městech...), aby chytli pryčnu a pak už se věnují odpočinku, jídlu, praní a sušení, družení nebo courání po městě a památkách třeba...

ACIDQA: Čechů jsem moc nepotkal, zato Poláků fest, jak pěších, tak i cyklistů, takže jsem i podřistal po našimu, jednu holku dokonce z dědiny asi třicet kilometrů od nás a po dokončení Primitiva jsem se v Santiagu seznámil s Januszem, který přijel z Wroclawi taky na kole, pokračoval pak dál do Lisabonu a podél jižního a východního pobřeží přes Itálii zpět domů, měl to naplanované vrátit se domů až na Vánoce. Chvíli jsem zvažoval, že bych se k němu přidal, aspoň do té Itošky, kam jsem taky chtěl. Nakonec to dopadlo jinak.

Jo a pak vlastne v Portu jsem se sesla s jednim mistnim id :)) tak jsem si po desitkach let dala nyx sraz, to v cr nedelam. :))

FRDK: ja na portugalske trase potkala presne 6 cechu, z toho dva teda vlastne byli slovaci a potkali jsme se presne v miste, kde ja uhla na jinou trasu… ale pocitam je mezi nasince, narodila jsem se v ceskoslovensku jeste :))

GRANTORINO: Jop :)
Představuju si, jak to fungovalo ve středověku, když každý, kdo ke katedrále došel, se pak otočil na patě a zamířil zpátky k domovu (pokud tam tedy nepřišel na sklonku života zemřít). To mohlo být na těch stezkách ještě zajímavější, než dneska, když jdou fšichni uniformě jedním směrem ;)

FRDK: to si měl super na tom kole, já jsem šla na konci zpátky v protisměru z Castro Urdiales do Bilbaa a každej druhej poutník měl potřebu mne upozornit, že jdu v protisměru XD

TRAMEK: Je to naprosto srozumitelné :-)
Taky jsem asociál, ale na mém caminu jsem si samoty až vlastně do Le Pu ve Francii užil dost a pak ve Španělsku jsem už byl vyloženě lačný po společnosti těch ostatních poutníků a třeba se i trochu sblížit a vyslechnout si jejich motivace k cestě a pocity z ní a v několika případech se mi to i povedlo to vzájemné sdílení pak bylo... no hodně intenzivní.
No jo, ono se to potom v té Arzui a Melide všechno sbíhá ty trasy, navic kupa Španělů taky vyráží ze Sarrii pro compostelu za ušlých nebo ujitých? Ujdených??:) sto kilometrů, na ty jsou pak nevrlí všici, co už putují měsíc nebo i vice z Saint Jean, San Sebastianu Ci Bayonne nebo z domova a tak, žejo, ten závěr pouti je takový zahořklý nebo jak to říct, píše o tom právě i ten níž zmiňovaný Zibura. Já jsem to poprvé na tom kole až tak nevnímal, když bylo na můj vkus lidí hodně, prostě jsem někde prozevlil dopoledne a pak už byla většina někde zalezlých a stezka byla má :)