DEN PRVNÍ
Vzňaly se stohy,
co jich bylo.
Užaslí, stáli na rozhraních hor,
k nimž přibíjel je tisícletý průvod.
První šly kouře z limbového dříví
(neb začínalo
Zmrtvýchvstání Země,
jíž nezbylo než neživým i živým
navracet zašlé podoby a jména),
první šly kouře z limbového dříví,
a léta v limbu šla,
a dlouhé lokte lží,
a páry nad hrncem,
a křížky po funuse,
a labutě,
a buvoli
(jež tušili jen
pod vodou,
neb roh jim trčel proti nebi
jak saně z dětství, vmrzlé v led),
a hromy šly,
a hromská štěstí,
a vlčice,
a vlčí mlhy,
a jemu bylo znenadání,
jak by ho nesli nad hlavami:
"Všechno je naše" - - - volal na ni,
"všeho jsi paní - - - ber, co chceš!"
a hrozny šly,
a hroznýši,
a hluchavky,
a slepýši,
a pomněnky,
a zapomnění,
a v ní bylo jak po vymření,
jak by ji nesli přes kamení:
"Nechci - - - už nic mi na nic není,"
prosila šeptem, "nechci nic - - -"
a pulci šli,
a půlky pravdy,
a tenké zdi,
a tenata,
a sny, uzděné po ocase,
a v pytlích slepá koťata,
třásl se, toužil vzdát se všemu
(marně se, blízká, tiskla k němu):
všechno je naše - - - ber, co chceš!"
"Ber si - - - měj všechno, k dobrému i zlému,
a ryby šly,
a sliby plané,
a vši,
a kousků husarských,
až hřích!
a husy zařezané,
třásla se - v očích krk i nůž -
a hrozila, že nezůstane,
že všechno stokrát darované:
"Nech, co už bylo - - - nechci nic - - -"
a vory šly,
a vorvani,
a pór,
a prapor orvaný,
táhla ho pryč, a její oči
hlídaly, zda se neotočí,
a tresky šly,
a třesky plesky,
a stezky már,
a marné stesky,
strhla ho k sobě - ustrašená,
že se jí dívá přes ramena,
a růže šly,
a kůže hroší,
a hladiny,
a hladonoši,
padala v něm - a kdesi v zadu
slyšela ržát tu hrůznou řadu,
a bouřky šly,
a buřinky,
"Co chceš?", ptal se jí po paměti,
a pláň,
a plaňka s plátýnky,
"Co chceš?" a bral ji do objetí,
a vůně šly,
a plavuně,
"Co chceš?"
a člun,
a ona - malá,
a duny na luně,
úzkostná,
slastná - zašeptala:
- - -"Všecko."
Karel Šiktanc Den prvý
(vůbec celá sbírka Adam a Eva)