Ulcerozni kolitida od 1997 po inf. mononukleoze. K tomu nebo od toho (názory se různí) sklerozující cholanditida (=zánět žlučových cest) až k TX jater. X týdnů na interně (vojenská nemcnice, IKEM). Léků (ascacol, hormony, imunosupresiva) zhruba 20 denně včetně vitamínů. Několik pokusů s alternativní medicínou.
Mám k tý nemoci takovej specifickej postoj - moje názory a poznatky pravděpodobně dost lidí naštvou nebo budou působit depresivně, proto vás radši varuju než bude te číst dál. ;)
Podle tooh co jsem za těch x let, zažil vyslechl a viděl - zcela subjektivní onemocnění - co se týká léků, diety, původu atd.
K jídlu - co je dobrý to je dietní - velmi snadný test - po čem je mi zle to nežeru. Když si chci dát něco potencionálně závadného dám si toho trochu (ochutnám a uspokojím tu chuť). Když je to onemocnění aktivní nic co má šlupky (čočka, ovovce, zelenia), zrníčka (ovoce, zelenia), co je kořeněný.
Původ - z mýho pohledu a podle toho co jsem slyšel, vyčet, složeno z více částí (u každýho může mít vliv něco jinýho) - civilizační autoimunitní choroba (podobně jako alergie), dědičnost, psychosomatika (stres, sebenenávist, úzkost a pod), infekce apodobně.
Co pomáhá: podle toho z čeho to máte - mě jednoznačně léky, klid, a bezestresový prostředí.
Děti: toť velká otázka, kterou se zabývám už delší dobu. Bylo mi řečeno, že děčiný to přímo neni, ale je jasný, že potomek k tomu může mít sklony. Podle mne to stojí jinak: Jsem jako rodič s takovou nemocný schopen postrat se o dítě tak, aby mělo "přijatelný život"? Jsem ochoten riskovat, že dítě onemocní a bude na tom stejně jako já? Jak moc ovlivní muj zdravotní stav život mého dítětě?
Osobní zkušenost - psychika hraje maximální roli. Jak jste na tom Vy?
Všem vám držím palce, aby jste se měli líp a nebylo vám zle. Nevzdávejte to, nebuďte smutný. Držte se!