help nemate nekdo zkusenosti s nenadymavou a bezezbytkovou dietou? ja fakt nevim co jist, ze suchych brambor a vareneho kurete je mi blbe jen to vidim... Tak me napada, kecup nebo rajsky protlak se taky nesmi? Ze bych aspon jedla spagety

SIN: naprosty souhlas, jako bys psal o me.

SIN: moc hezky napsany.

Tim teda nechci říct, že by psychika byla nějakým prapůvodcem nebo příčinou toho onemocnění. SPíš to vidim na jeden z faktorů, k dědičnosti, vlivu prostředí, stylu života atd. Ale může to být jeden z klíčů, který otevírá celej tenhle průser. Stejně jako třeba nějaká infekce.

A z toho si řikám, že když se podaří dát se dohromady psychicky tak je hned lepší průběh nemoci (odstraní se jedna z příčin), a proto jsem se tu na to vlastně ptal - jestli to někdo nějak řešil i po týhle stránce.

PAJOVA: Aha, tak už tomu špatnýmu pacientovi rozumim. No taky jsem to podobně kdysi zkoušel - rok bez léků a bez doktora - výsledek byl poměrně tristní - 8 týdnů ve špitálu a celkový zhoršení, takže mě to pak přešlo no. Ale každej s tim bojuje jinak.

Já k těm psychologům a psychiatrům nemám moc důvěru - nejsem si jist, jestli dokážou člověku nějak zásadně pomoct - většinou provedou analýzu a naznačí cestu - nakonec si člověk musí pomoct sám. Musí mu to dojít samotnýmu.

Spousta lidí co znám s Crohnem nebo UC má tendenci nakládat na sebe strašně moc anebo je na ně nakládáno okolím - musíš tohle , musíš tamto, co řeknou lidi. Nebo žijou ve vnitřním rozporu - sami by chtěli dělat něco co je baví nebo nedělat nic a odpočívat, ale na druhou stranu se snaží dokázat maximum (aby si něco dokázali nebo jiným).

Vim o paní která chtěla být doma s dětma, ale zároveň byla nucena chodit do práce, na kterou dlouho studovala. Nakonec stějně skončila doma s UC v invalidním důchodu a byla spokojená. Jakoby si "pořídila" nemoc jako omluvu. Když se uzdravila a měla jít do práce tak to bylo hned zpátky.

Nebo naopak zase vím o holce, který doma pořád řikali že nic neumí a že pořádně nedostuduje a načež dostala UC a s přesto studovala dál, i když jí bylo zle. Jakoby si pořídila nemoc, aby bylo vidět že to prostě dokáže. Pak odešla z domu, vdala se a je v klidu.

Trvá to dost dlouho, než člověku dojde (a nebývá to natrvalo), že nežije pro nikoho kromě sebe (tu nemoc za něj nikdo neodstoná) a nemusí nic dokazovat nikomu, včetně sebe. Když na to pak dojde tak je mu jasný, že tu nemoc nepotřebuje. Vlastně tim, že se uzdraví dokáže maximum.


POOKA: Tak to máš samozřejmě pravdu s těma doktoroma. Někdy je to ale komplikovaný - třeba je tam víc doktorů a toho kdo dělá endoskopický vyšetření vidíš poprvý a neznáš ho. Pokud máš možnost vybrat si lepšího tak je to jednoznačný, ale ta možnost dycky nebývá no. Ale rozumim ti.

SIN: vim, o cem mluvis, ale vzdycky mas na vyber doktora... nekdy to da praci, to je fakt, treba kdyz lezis ve spitale.
Kdyz na me na podzim prisla takova ataka, ze jsem musel do nemocnice, byl jsem bohuzel zrovna v rodnem Ostrove. Kde prave takovejhle "zlej doktor" byl. Trvalo to tri tydny, ale nakonec se mi povedlo utect do fakultky v Plzni, kde se mnou uz zacali jednat jako se clovekem.
Ze zakona mas pravo na vyber osetrujiciho lekare (muzes rict, ze tenhle clovek te lecit nebude) a moznosti vyberu jsou podle me taky docela siroky. ...a kdyz i to selze, je treba vedet, kdy si na stavajiciho doktora dupnout. ...imho

mne psycholozka nepomohla, chodim k ni asi jen ze zvyku, aby doktorka na gastru byla spokojena... Ale nechci tim odsoudit vsechny psych., jen ta ma je imho spatna


SIN: no spis odmitam crohnovi prizpusobit zivot. Hehe hraju si na zdravou, jakoze treba 3 prace, skola, barak na krku a pestry spolecensky zivot:-D a vysledkem je ,ze sem tam to se mnou nekde prasti a pak jsem chvili hodna.. Mam proste tendenci sebe i okoli presvedcovat, ze jsem uplne zdrava a v pohode a zvladnu vse co ostatni

ja chodim k psycharovi, ale nejdriv sem mela psychoproblemy a pak teprve kolitidu, tak nevim, jestli to muze nutne souviset...
i kdyz on tvrdi, ze jo.

Žádná nemoc na dobrý náladě nepřidá, ale je rozdíl mezi nemocí která přejde (rýma, zlomená noha) a nemocí se kterou musíš žít pořád a změní ti (byť jen částečně) život v negativním směru. Navíc tyhle nemoci jsou s tou psychikou spojený velmi úzce. Proto mě zajímalo jestli někomu psycholog pomoh nebo ne, případně jestli se na někdo na jeho návštěvu nechystá.

POOKA: někdy nemáš na výběr doktora (když třeba ležíš ve špitále), bohužel. Mě bejvalo zle už když jsem ucítil Fortrans.

PAJOVA: "spatný pacient" znamená co? :) Hádáš se s doktorama, prskáš léky a lámeš si ručičky? :)

NETCAT: drzim palce

uz jsem objednana, tak uvidim, jake vysetreni mi naordinuje...

SIN: aha, tak tohle je vyraznej argument... k takovymu doktorovi uz bych asi vickrat nesel... ale jasne poprvy je poprvy :\

SIN: jo,tak s tim na me taky prisla doktorka. U kolonoskopie mi dala injekci az kdyz jsem hooodne nadavala

Ono je málo nemocí, který by špatnej psychickej stav, zlepšoval..

SIN: gastrolozka me poslala na psychiatrii a k psycholozce, protoze jsem ukazkovy priklad spatneho pacienta. Kazdopadne u mne jsou psychika a crohn spojene nadoby, coz je dost peklo

Chtěl jsem se zeptat jestli má někdo z vás zkušenost s léčením nejen po stránce fyzické, ale i psychické. UC i Crohn jsou psychosomatické nemoci (ve smyslu toho,že psychika ovlivňuje průběh nemoci a naopak fyzický stav ovlivňuje samozřejmě náladu).

Moderní medicína tedy navrhuje léčit to jako celek (v historii se dokonce objevila teorie /postupně upravená/, že právě tyhle nemoci mají původ v psychice - "spolykané" emoce, vnitřní rozpory mezi tím co chceme a co je "správné" a podobně). Podle toho co jsem četl se pacientům, kteří to řeší takhle celkově zlepšilo zdraví - to se tedy týkalo jiných nemocí, který spadají do stejný kategorie. O UC a Crohnovi jsem v tomhle směru moc nenašel.

Třeba tohle je zajímavé: http://www.psychosomatika.cz/default.asp snad jako jediné takto zaměřené zdravotnické zařízení v ČR.

Navíc já třeba zažil doktora/sestru, kterej mi řek:"to už vydržíte, dyť jste chlap!"

POOKA: Tak to samozřejmě souhlas - pokud máš doktora vyzkoušenýho a víš, že se mu to dycky povede, že tvuj stav je takovej, že to bolet nebude atd. pak můžeš k tomu takto přistupovat. Osobně si myslim, že se nikdo nedokáže tak uvolnit jako s tou injekcí a že je to jistota, zvlášť pro člověka, kterej na to jde poprvé.

SIN, NETCAT: podle me je lepsi volba domluvit se, ze ti tu injekci daj, kdyby se to uz nedalo vydrzet... kolikrat jsem ji ani nepotreboval a kdyz, tak zabrala dostatecne rychle...
Podle me spis zalezi na tom, kdo to dela... u myho soucasnyho doktora jsem injekci potreboval jen jednou, ale to spis proto, ze muj Crohn byl v tu chvili jeste pomerne "zivej"... Za to koloskopie myho prvniho doktora byly k nepreziti hnusna i po injekci...

NETCAT: Hlavně až se tě budou ptát (kdyby náhodou) jestli si statečná a vydržíš to bez injekce, tak statečná nebuď a nech si injekci dát.