Když máme dostatek zkušeností se životem, s lidmi, když jsme skutečně vstřebali tyto
zkušenosti, pak už chápeme, že není potřeba dál studovat, ptát se ostatních,
dívat se do knih. Jen cvičit. Tady a teď. Soustředit se tady a teď, jen v tomto
živém okamžiku, znamená zastavit všechno bloudění. Patnáct let mistr De-
shimaru ve Francii stále opakoval: Tady a teď, tady a teď. To je všechno.
21. 8. 1997 10:30
Včera jsem mluvil o bloudění. Bloudění je hlavním bodem všech vět-
ších náboženství. V buddhismu máme bloudění Buddhy Shakyamuniho.
V judaismu, v křesťanství máme bloudění celého národa. Znám tato ná-
boženství dobře. Proto o nich mohu mluvit. Znám bibli velmi dobře. Mám
katolické vzdělání. Není to historická nebo politická otázka, je to otázka lid-
stva. Je to otázka života a smrti. Tento problém není ani starý, ani nový. Je
lidský. Určitě na počátku lidstva museli první lidé hodně bloudit, bo jovat,
aby si udrželi své místo. Žít, přežít vyžaduje mnoho úsilí. A lidské bytosti se
staly největším, nejsilnějším dravcem v přírodě. Vystavěly vesnice, města, ale
to nestačilo, aby vyřešily problém bloudění. Dravec se určitě velmi rychle stal
kořistí vlastních přání, vlastního strachu, fantazie, svých posedlostí. Bloudění
se stalo skrytějším, duchovnějším. Vystavět zeď nestačí k tomu, abychom se
cítili v bezpečí. Legenda o Shakyamunim říká, že jeho otec dělal všechno,
aby jeho syn nemohl jít ven z paláce. Okolo paláce krále Shakyamuniho byla
velmi vysoká zeď, aby Buddha, mladý Buddha nemohl vidět svět venku.
Pokud bloudění existuje v našem těle, existuje v naší mysli. Otázka života
a smrti stále existuje: Co je příčinou naší existence v tomto vesmíru? Proč
tento život musí jednou skončit? Jaký to má smysl? . .. Lidé se tedy sna-
žili následovat různé cesty, snažili se odpovědět na tyto otázky. Je zde věda,
která se snaží vysvětlit každý jev, jsou zde náboženství, ale žádná z těchto
odpovědí nestačí k uspoko jení nejhlubšího přání našeho života. Nevíme a ni-
kdy nebudeme vědět. Na vrcholku znalostí je neznámo. Kdo ví, co se stane
v příštím okamžiku? Ani bůh nebo Buddha to nevědí. Můžete se honit za
knihami, za mistry, nikdy však nenajdete odpověď na své otázky. A musíte
si uvědomit, že je to štěstí, že nemůžete tuto odpověď nalézt. Když máme
dostatek zkušeností se životem, s lidmi, když jsme skutečně vstřebali tyto
zkušenosti, pak už chápeme, že není potřeba dál studovat, ptát se ostatních,
dívat se do knih. Jen cvičit. Tady a teď. Soustředit se tady a teď, jen v tomto
živém okamžiku, znamená zastavit všechno bloudění. Patnáct let mistr De-
shimaru ve Francii stále opakoval: Tady a teď, tady a teď. To je všechno.
Tohle je učení velkých mistrů. Tohle je učení Tenzo Kyokun, takový byl ži-
vot Buddhy Shakyamuniho, Bo dhidharmy, Dogena - jen zazen. Přestaňte
se hýbat, přestaňte bloudit. Lidé jsou často takoví: Budu studovat buddhis-
mus, budu studovat zen a okamžitě utíkají do knihkupectví a kupují všechny
knihy, shánějí se po veškerých učeních všech mistrů a nerozumí, že cvičení je
přesný opak, že je to přestat právě s tímto. Pouze vy sami můžete vytvářet
odpověď - tady a teď, vytvářet, nenapodobovat jako opice, vytvářet. Během
večírku se mě kdosi zeptal: Co to znamená být mnich, bodhisattva? Ale já
se každý den ptám sám sebe: Kdo je to mnich? Každý den musím vytvářet
tento život, vlastní život. Každý den cvičit zazen. Včera večer jsem vám řekl,
že dokud se budete dál urputně držet svých názorů, svých pevných představ,
tak jako se slepec drží své hole, budete bloudit věčně. Pýcha, ego jsou neo-
mezené. Zazen ničí toto ego, tuto pýchu. Pokračujte v zazenu dalších deset,
patnáct, dvacet let a možná budeme moci začít spolu o něčem hovořit.