Vzdání se všeho je Dharma a ten, kdo toto chápe je Buddha, ale vzdání se všech klamů neponechává žádnou Dharmu, které by se bylo možné zachytit!
Přejete-li si poznat toto veliké tajemství, pouze se vyhněte upnutí se na jakoukoli prostou věc v Mysli. Prohlásit, že skutečná Dharmakája odráží Prázdnotu, je jen jiný způsob jak říci, že Dharmakája je Prázdnota a Prázdnota je Dharmakája. Lidé často tvrdí, že Dharmakája je obsažena v Prázdnotě a neuvědomují si, že se jedná o jedno a to samé. Pokud budete definovat Prázdnotu jako něco existujícího, pak to není Dharmakája, a definujete-li Dharmakáju jako něco existujícího, pak to není Prázdnota. Stačí se zdržet jakékoliv představy o Prázdnotě a je to Dharmakája, a na druhou stranou se stačí zdržet jakékoliv představy o Dharmakáji a je to Prázdnota. Tyto dvě se od sebe neliší, stejně tak, jako se od sebe neliší Buddha a vnímavé bytosti nebo samsára a Nirvána či klam a Bódhi. Jsou-li všechny tyto formy opuštěny, zůstává Buddha. Obyčejní lidé se rozhlíží po svém okolí, zatímco ti, co sledují Stezku, se dívají do Mysli, ale pravá Dharma znamená zapomenout obojí. To první je docela snadné, ale to druhé je velmi obtížné. Lidé se obávají zapomenout na své mysli, bojí se propadnout se do Prázdnoty, kde není ničeho, co by zastavilo jejich pád. Neví, že Prázdnota není skutečně prázdná, ale že to je říše skutečné Dharmy. Tato duchovně povznášející podstata je bez počátku, stará jako Prázdnota, nepodléhá ani zrození ani zničení, ani existenci ani ne-existenci, ani nečistotě nebo čistotě, není ani hlučná ani tichá, ani stará ani mladá, neobývá žádný prostor, nemá ani vnitřek ani vnějšek, rozměr ani formu, ani barvu ani zvuk. Nelze ji hledat, obsáhnout moudrostí či poznáním, vysvětlit slovy, dosáhnout hmotně či záslužnými činy. Všichni Buddhové a Bódhisattvové, společně se všemi vnímavými bytostmi vlastnícími život, společně sdílí tuto velkou podstatu Nirvány. Tato podstata je Mysl, Mysl je Buddha a Buddha je Dharma. Jakákoliv myšlenka stranou této pravdy je jednoznačně špatná.