TANAIS: ok ok..
jak to popsat, kdyz jsem byla zamilovana, tak pri kazdym obeti jsem myslela, ze vyletim do nebe, rozpaleny tvare, no atd.. zname to snad kazdy, prala jsem si, snila, doufala, ze ji necha kvuli me.. a zacalo se to tak nejak projevovat v bolest, sobectvi, strach a boj ve me srovanat ideal a realitu, znala jsem jen jeho pozitivni stranku, jak uz to na zacatku byva. Chtela jsem byt kazdy den s nim, protoze to neslo, pres moji tvrdohlavost, jsem nekdy vybuchovala...
Jak je to ted: znam jeho obe strany, dobrou a spatnou, stale v nem vidim spravnyho partnera pro me a pro zivot, ma stejny idealy a nazory na zivot a rodinu, umi se postarat, rychle mu to mysli, atd atd.. chci pro nej to nejlepsi, aby byl stastny, jedno jestli se mnou nebo beze me, dela mi dobre, kdyz citim, ze mu moje pritomnost dela dobre, tesi me, kdyz se tesi.. nooo je to jiny, ale hezky... nevim navzajem si dokazeme dat neco silnyho, co nas zene dopredu...co neumim slovne popsat..