TAYLES: ale no tak, nejde přece jen o šukání, člověk dělá v životě spoustu věcí, který partnerovi vadí. Mě taky vadí některý věci, který manžel dělá, on ví, že mi to vadí a stejně to dělá ne proto, že mě chce štvát, ale prostě proto, že se v tom už nepřeučí. Je to proto horší? To je nesmysl. Já taky dělám nebo nedělám věci, který mu vadí. Otázka životního stylu. A v něčem se prostě nejsem schopna přizpůsobit (ani tak nejde o ochotu).

Jde jen o to, jakou kdo šukání připisuje váhu. Nic víc, nic míň. Šukání bez lásky existuje. Jasně, mně by vadilo, kdybych se dozvěděla, že můj muž má své specifické "koníčky", resp. "klisničky", ale nejjednodušší je po tom prostě nepátrat. Pokud mě bude chtít jednou opustit, tak to stejně udělá bez ohledu na to, jestli má nebo nemá milenku. Ale to, jestli má nebo nemá milenku ještě nemusí znamenat, že mě chce opustit. Nejde o to zamezit tomu, aby partner ulítl, ale spíš si myslím, že by si člověk měl dát pozor na to, aby nezavdal příčinu k tomu, aby partner chtěl nejen ulítnout...

AISHA: Tohle "svobodný holky jsou přesvědčený, že jim se něco takovýho v manželství stát nemůže"?
No, mně se to opravdu stát nemůže, minimálně dokud se nevdám. Ale jinak, pokud jsi to napsala ve vztahu ke mně, tak je to úplná blbost, protože mezi mým vztahem a manželstvím není fakticky žádný rozdíl. Akorát že jsem typ člověka, co si nejspíš nebude házet mašli, že ho chlap zastrčil do jiné, protože sama nejlíp vím, co to znamená a jak "moc" je to důležité. Šukačka je pěkná věc, ale jen kvůli ní tě nikdo neopustí, takže proč bych se tím trápila?

AISHA: Hájení práv dětí jsi nadnesla ty. Takže jsem tě s tak ušlechtilým tématem nemohla nechat samotnou.

Nevím, co tě vede k názoru, že sex s ženatým mužem je ošklivost? Z vlastní zkušenosti musím zkonstatovat, že z mých tří nejnej sexuálních zážitků v životě měli dva na svědomí ženatí muži a fakt to bylo dobrý! Moje úmysly, pokud si dokážu vzpomenout, byly pořádně si zašukat, pak si opravdu pořádně zašukat...no a potřetí taky, pokud to dotyčný zvládne :-)
Ty ošklivosti páchají možná oni, to ale můj problém, pokud nejsem vdaná, opravdu není. Neexistuje žádný důvod k tomu, proč by ženy měly za ženaté muže plnit funkci jejich svědomí.

MEG: teda přesněji po TOM :-D

AISHA: Ale vymáhání alimentů z otce namá přece co dělat s tím, zda se s nimi stýká nebo ne. Proč to tedy vůbec uvádíš v téhle souvislosti?

BLONDYNKA: ano a v ideálním světě se ti rodiče domluví (musí se domluvit) na péči o děti. Slepě se držíš případů nechutnýho vydírání (a ne, že se to neděje), ale já měla na mysli ty případy, kdy hodná ženská nechá chlapa odejít (možná je i varianta, kdy odchází žena od muže a dětí samozřejmě), sama se pak obětavě stará s nějakým minimálním výdělkem a chlapa ani nenapadne dobrovolně dávat slušný alimenty. Pak je třeba se stát "bestií", která se postará o to, aby nestrádaly, když se prostě živitel zamiluje. Zakazování styku s dětmi nebo citový vydírání je odpornej extrém, kterým se já naštěstí nemusím a nehodlám zabývat. Osobně mně zaráží, že se setkávám (i od ženských!) s názorem, že nějakej "chudák" musí platit svý bejvalý rodině. Když mu to vadí, tak ať nikam neodchází a pěkně se stará o to, co si nadrobil.

Čímž se dostávám k tomu ideálu spokojených starostlivých ženatých mužů, kteří najdou neméně spokojenou, pohodovou, nekonfliktní, samostatnou milenku :-))

AISHA: Jestli jsem tě špatně pochopila, tak mi to vylož. Mně tedy skutečně nepřijde, že by hájení práv dětí mělo cokoli společného s koncem vztahu rodičů. Resp. to, že vztah končí, by měli rodiče pojmout tak, že končí vztah mezi nimi, nikoli vztah jednoho z nich k dětem.