AISHA: Nevidím v tomto kontextu rozdíl mezi "jinak" a "trochu jiná", dvacet let je holt dvacet let (a co teprve čtyřicet let, že) a pokud bychom mluvili o frekvenci polívky třikrát týdně, dává to suma sumárum něco přes 3100 polívek při dvaapadesáti týdnech v roce. A to ani nemluvím o tom, že člověk je tvor ke stereotypům více než náchylný, takže neučí-li se polívku po svém, dříve nebo později už ji bude dělat jedním způsobem a na změny se zmůže tak možná o vánocích.

Jen tak na okraj bych už pak dodala, že o žrádlo jde mnohem více, než si spousta lidí je ochotna přiznat. Koneckonců se nejedna válka vedla kvůli tomuhle. Takže se můžeme tady lakovat, jak chceme, ale každý zdravý člověk to potřebuje a každý je někdy zblbnutelný nabídkou jiné/lepší/cizí/nové polívky.

AISHA: ono taky záleží na tom, jak často se taková polívka vaří, že ano.. ono s malou frekvencí je opravdu určitá šance, že se polívka jednou osolí víc a jednou míň, nudle jsou jinak tvrdé, vajíčka jinak bio a tak dál.. :-)))
Ale když se vaří často - což je dobrý na hlad, mimochodem - taky na tu variabilitu moc nevěřím; já myslím, že když je člověk zmlsanej, tak ho prostě stejná polívka na sto způsobů po dobu dvaceti let neuspokojí.

AISHA: Nevěřím, že by na světě existoval někdo, kdo by dokázal dvacet let vařit stejnou polívku pokaždé jinak.

hm, jen instatní polívky jsou stejný, dobrá domácí je pokaždý trochu jiná :-)

anebo jsou domácí polévky, které máme rádi, ale stejně si občas rádi dopřejeme i něco exotického, jen tak, aniž bychom hledali něco lepšího... prostě třeba jen máme rádi trochu pestřejší stravu, no... co na tom? ;)

Jednou mi kdosi řekl: „Představ si, že jíš stále stejnou polévku. Je sice výborná, zvykl sis na ni, má vždy stejné ingredience, chutná ti… ale je stále stejná. Po čase přijde den, kdy se jí přejíš, ale nechceš se jí nadobro vzdát. Jen dostaneš chuť vyzkoušet jinou. Chvíli budeš experimentovat, abys nakonec zjistil, že nejlíp chutná stejně ta původní.“