FANAE: Dahl očividně nemá spokojený vztah, protože jinak by neměla potřebu toto řešit. Možná je spokojený její přítel - proč by taky nebyl, má manželku i milenku, pro něj jde o samá pozitiva. To, že s manželkou nežije, nemusí pro něho znamenat definitivní konec. Speciálně muži jsou schopni přijít i po deseti letech s něčím jako "spletl jsem se, udělal jsem chybu, odpusť mi" a tvářit se ublíženě a chtít se vrátit.
Strach té neoficiální ženy z toho, že jí jednou jen tak odkráčí, naprosto chápu, a vůbec to není strach nepodložený a nereálný. Argumentace "očividným" je směšná, do nikoho nevidíš a to, že chlap někde bydlí, nemusí nic znamenat.
Je velmi snadné degradovat něčí strach tím, že naznačíš něco o nízkém sebevědomí. Podle mého názoru je zase to, že někdo dobrovolně snáší takovou situaci a nesnaží se ji řešit, znakem toho, že si dost sám sebe neváží - protože kdyby ano, tak by vyžadoval od druhého respekt ke svým citům a obavám. Přiznat se, že druhého neberu jako jistého a že se bojím, že bych ho mohla ztratit, mně nepřijde jako něco zahanbujícího, naopak přiznat se ke strachu vyžaduje odvahu.
No nic, no. Já jsem pro sebe dospěla už jednou provždy k závěru, že jsou věci, kde o kompromisy nemám zájem. Žít se ženatým, který nepovažuje za nutné se rozvést, je jedna z těch věcí. Ne že bych ho nutila, kdyby šlo o mě, já bych s ním nebyla.