DOCKINEZ: Co se týče literatury napadá mě třeba George Marshall, autor
Skinhead Nation (jehož částečný překlad do češtiny je
tady), Spirit of´69 a na webu jsem našel, že i The Two Tone Story, ale tu neznám. Nebo třeba
Garry Bushell, který přes časopis Sounds protlačil do médií výraz Oi!.
Ale překvapilo mě, když jsem četl Fotbalovou fabriku (Football Factory) od Johna Kinga. Skinheadi se tam párkrát objeví, ale překvapila mě jedna pasáž. V ní hlavní hrdina vypráví v kapitole Bombajský mix o riotu v Souhallu, o skinheadech a Oi! ale i National Front, punku, rasismu v Londýně a přitom hraje s kámošem Indem v jeho restauraci šachy.
"...teď se na všechno dívám z úplně jiného pohledu, vidím věci v souvislostech, skinheady utíkající přes most do Hayes a velký dav lidí za nimi, místních je desetkrát víc než vyholených lebek, jsou mezi nimi velcí chlapi s mačetami a těmi kung-fu tyčemi, které Indové vytahují, když se jdou rvát, a potom se ozve menší atomový výbuch jak hospoda vyletí do vzduchu, ale to spíš vevnitř vybouchly zápalné láhve, povětřím lítá sklo, všichni jako by se na vteřinu zastavili ve vzduchu, jako kdyby se film zastavil a někdo ve studiu stříhá negativ, ale potom těm lidem naráz dojde co ten bordel znamená, protože tam koneckonců před chvílí poslouchali společnej koncert The Bussiness, 4-Skins a Last Resortu, a místní se ozbrojili, vlítli do ulic a mají zlost, protože při pochodu Národní fronty umlátili Blaira Peache, a takové věci jen tak nevyženeš z hlavy, takže když na tvoje panství přitáhne horda skinheadů, nebudeš se jen tak promenádovat a blbě vyptávat, protože to vidíš ve všech bulvárních časopisech, stačí si přečíst noviny a je ti jasné, že každý skinhead je bílý fašista, nenávidí hnědé a černé huby, nemluvě o jejich muzice a jejich oblečení, všichni jsou oblečení jako drsňáci, a nevíc po východním Londýně kolují pověsti o chuligánech, kteří vykrádají obchody a znásilňují indické ženy a dívky, něčí matky a dcery, a když děláš něco takového, koleduješ si o problémy..."
Fotball factory mi vůbec přišlo jako kniha co má blízko k téhle subkultuře, hlavně když jsem jí vylovil za 30 ,- v levných knížkách.
"Fotbalová továrna je drsná a nevybírává prvotina z pera Johna Kinga. Jejím hlavním hrdinou, nebo spíš antihrdinou, je protřelý chuligán z Chelsea, Tom Johnson, jenž ztělesňuje nespokojenou část britské společnosti, která se řídí krutými zákony džungle. Jeho prostřednictvím pronikáme do skutečného života lidí jemu podobných – lidí, k jejichž každodenním zkušenostem patří společenská degradace, nezaměstnanost, rasismus, násilí, alkoholismus a výstřední sexuální praktiky. Mnohem důležitější však je, jak se těmto lidem žije pod neustálým policejním dozorem, v atmosféře zmanipulované médii a v rozdělené společnosti. Je to kniha o vyvrhelích devadesátých let minulého století, lidech, z nichž léta pokrytectví a sebestředné britské stranické politiky udělala pouhá čísla do statistiky. Zklamání a zlost si kompenzují každou neděli odpoledne v barech a postranních ulicích, mimo dosah policejních kamer na střechách stadionů – kde nejsou na očích, kde jsou všem ukradení."
A na vysvětlenou, těm co tápou v tom úryvky přidávám ještě tohle:
"Riot v Southallu
Prolog k událostem v Southallu: 13. května roku 1979 uspořádala Národní Fronta v Southallu předvolební schromáždění, uspořádala ho ve čtvrti, z velké části obývané přistěhovalci, ve čtvrti, kde neměla vůbec žádnou podporu. Národní Fronta doufala, že pochodem přez čtvrť obývanou převážně Asiaty se jí dostane pozorností v médiích. Na protest proti tomuto schromáždění byla uspořádáná anti-nacistická demonstrace. Po celodenních šarvátkách byla demostrace napadena policií, výsledkem bylo 700 zadržených, z toho 342 obviněných, převážně Asiatů a jeden mrtvý. Oním mrtvým byl učitel Blair Peach, člen Anti-Nazi League. Zemřel kolem 20:30 na Beachcroft Avenue, není dokázáno, zda na jeho smrti měla přímou vinu policie, zasahující proti demonstrujícím nebo byl ušlapán davem, když se pokoušel dostat z místa bojů. Týden po této události se konal smuteční pochod.
Jednou z událostí, která se zapsala do dějin skinheadské subkultury byl riot v Southallu, čtvrti v západní části Londýna, z velké části obývané Asiaty. Pátek 3. července 1981 se v krčmě Hamborough Tavern konal koncert kapel Last Resort, The Bussines a 4-Skins. Na koncert se sjelo mnoho skinheadů z celého Londýna, mezi nimiž bylo i dost členů Národní Fronty, ačkoliv ani jedna kapela neměla s touto organizací nic společného. Již podvečer, před začátkem koncertu se odehrávali po Southallu drobné potyčky mezi asijskými mladíky a skinheady, kteří se sjížděli na koncert. Není přesně jasné, co vyvolalo riot, zdroje se rozchází. Některé uvádějí, že několik skinheadů napadlo v obchodě asijskou ženu, což místní obyvatele rozzuřilo a donutilo vzít spravedlnost do svých rukou a na oplátku napadnout koncert, jiné uvádějí, že roznětkou konfliktu byl autobus se členy Last Resort, který projížděl Southallem ověšený Britskými vlajkami, možná šlo o pomstu za smrt Blaire Peacha z roku 1979. Každopádně koncert zahájili The Bussines a pokračovali v něm Last Resort, obě kapely odehráli svoje sety v klidu. Jako poslední kapela vystoupili 4-Skins, při jejich písni Chaos byla krčma napadena davem rozzuřených obyvatel Southallu, okna vymlácena a dovnitř začali létat zápalné láhve. Nepokoje se rozšířili po celé čtvrti a pokračovali do pozdních nočních hodin i s účastí policie. Ještě celý týden po těchto událostech ještě probíhali v Southallu drobnější rasové potyčky. Druhý den po riotu v Southallu tisk interpretoval celou událost po svém, jako čistě rasový konflikt. Nejvíce na tuto událost ale doplatili samotné kapely, které dostali pro oficiální média punc rasistických kapel a na delší dobu se jim uzavřeli dveře k organizátorům koncertů."