ZUZKAOU: Vzhledem k tomu, že celou tu akci přežilo max. 18 dětí (prameny se různí), lze to dost těžko rekonstruovat. Důležitý bylo jednak to, že Utah v té době nedobrovolně vstupoval de facto do války s Unií. Takže na území teritoria bylo vyhlášeno stanné právo, mormoni se mobilizovali a měli rozkazy nepouštět na území teritoria žádné cizí ozbrojené jednotky. Osadníci nebyli sice ozbrojené jednotky, ale i tak asi cítíš, že jejich transfér přes Utah od začátku smrděl průserem. :-) Brigham Young se tehdy věnoval hlavně komunikací s Bílým domem a snažil se vyřešit krizi mírovou cestou.
Vzhledem k tomu, že po dobu trvání stanného práva bylo zakázáno prodávat potraviny migrantům, dostala se ta parta osadníků do křížku s místním obyvatelstvem poměrně rychle. Potom byla 7. 9. 1857 skupina ještě napadena Pajuty. Vzhledem k tomu, že mormoni žili s Indiány celkem bezkonfliktně, začalo se mezi lidem prostým spekulovat o tom, co Indoše nasralo... Další faktor byl taky ten, že se patrně místní mormoni obávali, aby se osadníci nepřipojili ke kalifornské armádě a nevyrazili taky proti Utahu... Taky se zachovala nějaká svědectví o tom, jak se osadníci holedbali tím, že se v Arkansasu zúčastnili lynčování Parleyho P. Pratta, jednoho z největších mormonských teologů (imho až do současnosti) a v té době afaik dokonce apoštola. To je ale samozřejmě otázka... Těžko tohle nějak dokládat...
Takže jak vidíš, byl to zmatek. Mormoni sice měli tendenci to řešit a vyslali k Brighamu Youngovi rychlého posla. Ten se ale stejně vrátil do Cedar City až dva dny po masakru, takže ať už to Young viděl jakkoli (mormoni dodnes tvrdí, že zakázal místnímu obyvatelstvu se mezi osadníky jakkoli vměšovat. historici tvrdí většinou, že se o tom ví prd), nebylo to nic platný... Young navíc slíbil vládě USA, že celou věc nechá vyšetřit, ale za celou akci byl potrestán jen jeden člověk a ještě až dvacet let po masakru...
Na výročí masakru v r. 2007 jsem o tom plodil na objednávku nějaký článek a zběžně jsem při tom prolistoval dost prací mormonské i nemormonské provenience. Ty důležitější práce jsem pročítal systematicky... Nicméně i když o tom bylo už popsáno pěkných pár set stran, každá kniha konči v podstatě konstatováním "stejně se nikdy nedozvíme, co se to tam vlastně stalo..."