Já Kubánce taky nejdřív dost litovala, že mají prázdné obchody (respektive - v jednom regálu v pěti řadách jedny stejné sušenky, které nikdo nekupuje, v druhém regálu chemickou majonézu; v běžném vesnickém obchodě výběr z cca 5 druhů zboží, v obuvnictví - 3 páry bot + šroubky všeho druhu), nemůžou si koupit kvalitní suroviny, mají znečištěný vzduch, minimální přístup na internet, žádné dětské hračky, oblečení atd. Už to vstřebávám 5 dní (cestovali jsme s PERPLEXem) a všechno to negativní se přetavuje v úplně jiný pohled na věc (kromě znečištěného vzduchu a jídla) - děti sice nemají moc hraček a tablety, zato si i na rušných ulicích Havany kopou s míčem, náměstí jsou obsazená pro baseball nebo fotbal. U nás je přehršel všeho a taky se tu s tím šíleně plýtvá...lidi jen kynou, vysedávají u počítačů a mizí ta pospolitost, kterou sociální sítě prostě nenahradí.
Jinak mě dostala jejich dobrosrdečnost a to hlavně u těch úplně nejchudších - dali nám třeba napít nějaký bylinný macerát, dávali jsme jim za to peníze, ale oni to odmítli, až se skoro urazili. Tak jsme jim dali nějaké dětské hračky a to přijali. Ty jsme taky rozdávali v chudších čtvrtích Havany (měla jsem jich po synovi pytel) + sladkosti - a na ty úsměvy a zářivé oči nezapomenu. Naší bytné a její rodině jsem zase nechala půlku svého oblečení + kosmetiku, což se tam nedá vůbec sehnat.
Jinak jsme v průběhu cesty 2x museli změnit náš přístup - z velkého očekávání jsme snížili na neočekávat nic, načež jsme nakonec ještě ubrali a očekávali to nejhorší - a jaké bylo překvapení, když i tohle trumfli pod onu míru :)...pak už jsme se tomu jen smáli a nazvali jsme to "syndromem kubánského pomeranče"...kdo měl zkušenost s tímhle "ovocem" lehce zaměnitelným s baseballovým míčkem, tak pochopí:)
Jinak je opravdu velký rozdíl, jestli jsou restaurace (+ další služby) státní nebo privátní - na to už jsme se pak po zkušenostech se státními ptali předem. Také bych si dávala pozor při placení a měla s sebou vždy dostatek drobných - stalo se nám, že jsme platili 50CUC bankovkou a vraceli nám v jejich pesos. To byla fakt sviňárna, naštěstí jsme si toho všimli...nebo neměli vůbec na rozměnění (pro některé je to nadprůměrný měsíční výdělek).
Naše cestovatelské heslo zní: "Všude doma, dobře nejlíp", ale po zkušenostech s Kubou jsme se snad poprvé hodně těšili domů na čistý pražský vzduch a jídlo, po kterém se vám nebude zvedat žaludek (bohužel). Celkově by to byl super výlet, kdyby to bylo za 1/3 ceny, která by vůči tamějším službám byla adekvátní a dalo se tam dýchat a trochu lépe jíst. Každopádně ale vydatná zkušenost.
Ad dřívější reporty - někdo psal, že např. taxíky jezdí všude za 1 CUC (r. 2014), tak v roce 2018 se pod 5 CUC většinou nedostanete a to i když smlouváte. Jídlo v otevřené místní jídelně mimo turistická centra taky min. za 5 CUC/os.
Určitě na ubytování využívat casa particulares, na delší cesty sdílené taxi colectivo, autobusy rezervovat několik dní dopředu. Ideální jet mimo sezonu - duben, květen - kdy je např. ještě možnost sehnat pronájem auta. Angličtina se na Kubě moc "neujala", takže jsme většinou mluvili jen španělsky, občas i rusky.