na tom obrázku mě překvapuje ČR mezi zeměmi s nedostatkem zdrojů...

trosku z jineho soudku

i fondove investovani 'veri ve vodu', ackoliv kratkodobe vysledky nejsou nic moc
viz http://www.csob.cz/bankcz/cz/Fondy/Zajistene-fondy/BE0946876597.htm
http://www.csob.cz/bankcz/cz/Fondy/Zajistene-fondy/BE0947170628.htm
http://www.csob.cz/bankcz/cz/Fondy/Akciove-fondy/BE0947250453.htm
(ten posledni akciovy investuje do firem zabývajících se například čištěním, odsolováním, obnovou infrastruktury, dodávkami kvalitní vody a podobně. Tyto akcie jsou vybírány po konzultaci s nezávislým výborem pro životní prostředí.)

NONOBODY:
a predpokladam ze s recyklaci si hlavu nelamou..

Deník National Post připravil čtenářům malý kvíz: "Hádejte, komu se nejvíce daří v Afghánistánu?" Pakliže jste list nečetli, pak vězte, že prý prodejcům balené vody. "Severoatlantická aliance se totiž bojí kontaminované vody z místních zdrojů, a tak její vojáci tak musí zásadně používat jen vodu balenou, třeba i na opláchnutí kartáčku po čištění zubů," píše deník s tím, že když sečteme všechny vojáky, připočteme zájemce o balenou vodu z řad zahraničních pracovníků nebo vládních představitelů, vyjde nám ohromující číslo - v obchodu s balenou vodou se prý točí přes sto miliónů dolarů. "Výrobny plastových lahví teď v Afghánistánu najdete pomalu na každém rohu," píše deník a dodává: "Přitom podle zprávy OSN jen každý čtvrtý obyčejný Afghánec má přístup k bezpečné pitné vodě," konstatuje kanadský National Post.

viz. http://www.rozhlas.cz/izurnal/zahranici/_zprava/401240

Další názor na odsolování:
http://www.cs-magazin.com/2004-09/view.php?article=articles/cs0409118.htm

Proč je voda v moři slaná?

V mořské vodě bylo dosud zjištěno 77 prvků a o přítomnosti dalších lze usuzovat podle jejich nálezu v mořských organismech. Víme ale s jistotou, proč je voda v moři slaná?

Voda je slaná tehdy, obsahuje-li tři až pět procent soli. Světová moře a oceány mají obvykle slanost tři a půl procenta. To znamená, že v jednom litru mořské vody je rozpuštěno pětatřicet gramů různých solí (především chloridu sodného) a taková voda není pitná.

Slanost různých moří je rozdílná. Mořem s nejčerstvější (tedy nejméně slanou) vodou je Baltské moře, naopak nejslanější vodu má moře Rudé, kam řekami přitéká jen malé množství sladké vody a horký vzduch zvyšuje výpar. Slanou vodu můžeme najít i ve vnitrozemí: některá jezera obsahují větší procento solí než moře. Příkladem ad absurdum je samozřejmě notoricky známé jezero Mrtvé moře se slaností kolem třiceti procent.
Vědecká tápání

Počátky vědeckých teorií ohledně slanosti mořské vody spadají do prvé poloviny osmnáctého století. V roce 1715 britský astronom, geofyzik, matematik a meteorolog Sir Edmond Halley vyslovil domněnku, že soli a ostatní minerály jsou působením vodní eroze (silné vodní proudy, prudký déšť) přinášeny řekami do moří, kde se usazují.

Neúspěchem skončily pokusy o určení stáří světových moří podle míry jejich slanosti. Slanost moří a oceánů je díky chemickým procesům recyklujícím sůl stabilní. Podle jedné teorie se sůl v mořích usazuje ve vrstvách sedimentu a s pomocí tektonické činnosti se dostává pod pevninské desky, odkud se pomalu uvolňuje zpět na zemský povrch.

Odsolení vody

Vody je na Zemi dost, ale pitné vody zoufalý nedostatek. 97% veškeré vody je voda slaná nebo brakická, takže zatímco v solivarech získáváme mořskou sůl výparem vody, v desalinačních (odslaňovacích neboli odsolovacích) zažízeních se snažíme o proces, při němž je mořská voda zbavená solí a minerálů za účelem získání vody pitné. Vedlejším produktem odslanění bývá stolní sůl. Protože odsolování je finančně náročnou operací, používá se především na ostrovech, lodích a ponorkách, kde je pitné vody nedostatek a náklady hrají druhotnou roli.
Jak je to dopravdy?

Původ solí v mořské vodě dodnes není zcela objasněn, protože horniny pevnin mají jiné složení. Prvotní domněnka byla, že se soli v oceánu nahromadily odpařováním sladké vody, do které přinesly řeky rozpuštěné horniny okolních hornin. Později začal převládat názor, že kovové součásti pocházejí převážně z pevnin, zatímco nekovové zbytky kyselin přináší převážně vulkanismus. Nyní se ovšem ví, že podmořské tzv. "černé komíny" chrlí na dno oceánů rudní roztoky s velkým obsahem kovů. Je zřejmé, že slanost mořské vody vzniká spolupůsobením mnoha příčin a záleží na tom, kde která z nich právě převládá. Složení mořské vody se v průběhu geologických epoch mění, liší se i podle jednotlivých moří, či míst v nich a ani voda prvotního oceánu určitě nebyla "sladká".

http://zajimavosti.net-mag.cz/?action=art&num=492

Pár technologií zabývající se odsolováním mořské vody:
http://www.veda.cz/article.do;jsessionid=FE50E2796D2EF65DF4CC99EFB50A3AAA?articleId=10209
http://www.prominent.cz/DesktopDefault.aspx/tabid-6304/570_read-2273/
http://www.prominent.cz/DesktopDefault.aspx/tabid-6244/84_read-3549/

Odsolená mořská voda škodí polím

Nedostatek vody pro závlahy sužuje zemědělce v mnoha částech světa. Někde proto začínají ve velkém používat i odsolenou mořskou voda. Například ve Španělsku končí každý pátý litr odsolené mořské vody na polích. Izraelští odborníci se nyní hlouběji podívali na důsledky závlahy odsolenou mořskou vodou a došli k závěru, že porostům často více škodí než prospívá.

Izrael uvedl na pobřeží Středozemního moře u Aškelonu do provozu velkokapacitní zařízení na odsolování mořské vody s roční produkcí jedné miliardy kubíků. Po ekonomické stránce je aškelonská stanice nejúspěšnější na světě. Náklady na jeden kubík se pohybují kolem půl amerického dolaru. Vzhledem k tomu, že spotřeba pitné vody v oblasti je nižší než výrobní kapacity stanice, využívají se přebytky odsolené vody k závlahám.

Zemědělci zprvu extrémně čistou vodu vítali, protože soli ze závlah ničí půdu, poškozují rostliny a mají negativní vliv na životní prostředí. Záhy se ale přesvědčili, že ani odsolená mořská voda není pro jejich pole, zahrady a sady ideální. Odsolená voda sice postrádá škodlivé ionty sodíku a chlóru, ale zároveň s nimi při odsolování ztrácí i vápníkové, hořčíkové a síranové ionty, které jsou důležité pro růst rostlin. Na porostech zavlažovaných odsolenou vodou se záhy negativně projevil nedostatek hořčíku. Zemědělci museli přistoupit k hnojení, kterým chybějící prvek rostlinám nahradili. Také vápník a síranové ionty rostlinám chyběly a zemědělci jimi musí odsolenou vodu dodatečně „špinit“. Do vody přidávají v malých množstvích vápenec a kyselinu sírovou.

Ještě větší problém představuje bór, který zůstává v mořské vodě i po odsolení. Lidem ani zvířatům neškodí. Pro rostliny je však toxický. Bór z odsolené mořské vody vážně poškodil některé sady a podepsal se i na poklesu úrody rajčat a podzemnice olejné. Izraelští odborníci upozorňují, že při používání odsolené mořské vody pro závlahy nelze vystačit s normami pro pitnou vodu, ale je nutné zohlednit i nároky rostlin. Dodatečným ošetřením je nutné snížit koncentrace bóru a obohatit vodu o nedostatkové prvky. To samozřejmě odsolenou vodu zdraží.

http://www.agris.cz/vyzkum/detail.php?id=156536&iSub=1048&PHPSESSID=71
http://www.osel.cz/index.php?clanek=3079

Největší odsolovací zařízení v Africe do provozu:

Zařízení bylo uvedeno do provozu přesně podle plánu a při dodržení stanoveného rozpočtu za 24 měsíců. Používá speciální membrány zpětné osmózy, které byly vyvinuty a vyrobeny společností GE v rámci jejího projektu ecomagination. Za jeden den dokáže toto zařízení vyčistit až 200 000 krychlových metrů mořské vody, a tak je schopno zajistit pravidelný přísun čerstvé pitné vody až pro 2 miliony obyvatel Alžíru.

http://www.denik.cz/ekonomika/odsolovani20080225.html

Osmoza:
http://www.gasmeter.cz/osmoza.htm

takže, začla sem házet nějáký základní údaje na nástěnku, kdyby Vás někoho napadlo něco užitečného, co by se tam vyjimalo, tak sem s tím...

QUIDO: mapka se týká sladký vody...

získávání pitný vody z mořský, je úplně jinej problém, po kterým sem se teď chtěla jít pídit, viz. v Katalánsku se teď staví zařízení na odsolování vody.

Obávám se, že ale s naší oblibou řešit veškerej bordel sypáním do moře, to nebude žádnej med, asi jak v který oblasti...

Ve čtvrtek má do Barcelony dorazit další tanker s pitnou vodou z francouzské Marseille a během následujících měsíců se má tato operace opakovat ještě osmkrát. Zhruba polovinu dodávek zajistí zdroje z Francie, zbytek bude načerpán v jihošpanělských přístavech Tarragona a Almeria.

Kapacita každé lodi je asi 20.000 krychlových metrů vody, což zhruba pokryje denní potřebu 180.000 obyvatel.

"Dodávky námořní cestou zajistí, abychom nemuseli přistoupit k tvrdým omezením zásobování pitnou vodou, dokud nebude dokončena výstavba zařízení na odsolování mořské vody," prohlásila mluvčí katalánské vlády. Zařízení, které patří k největším v Evropě, má být dokončeno v květnu příštího roku a místní úřady předpokládají, že se tak podaří vyřešit chronický nedostatek pitné vody.

V Barceloně a okolí žije asi pět milionů obyvatel, kteří denně spotřebují milion krychlových metrů vody. Dodávky námořní cestou tedy pokryjí potřebu vody pro necelé tři dny každého měsíce. Další pitnou vodu by měly do Barcelony přivézt železniční cisterny, hlavní část potřeby by ale měl dočasně pokrýt kanál dopravující vodu až z řeky Ebro.

Minulý měsíc se místní úřady dohodly s centrální vládou v Madridu, že Barcelona se může na omezenou dobu napojit na zdroje z Ebra. Nově budovaný kanál bude dlouhý 62 kilometrů a povede souběžně s dálnicí. Voda se bude čerpat z přebytku v deltě Ebra a díky tomu se průtok vody v řece nesníží.

Práce na vybudování kanálu si vyžádají šest měsíců a předběžné náklady jsou odhadovány na 160 až 180 milionů eur.

V roce 2004 přitom socialistický kabinet zrušil plány předcházející konzervativní vlády na trvalou dopravu vody z Ebra do dvou regionů na jihovýchodě země, Murcie a Valencie, jejichž vedení zůstalo v rukou pravice.

Současný nedostatek vody je údajně vůbec nejdramatičtější v historii Katalánska. Od podzimu spadla v oblasti, ale i v ostatních částech Španělska zhruba polovina obvyklého množství srážek a vodní nádrže v Katalánsku jsou nyní naplněny jen z pětiny. Kritické sucho sužuje region už od roku 2004 a situace je podle španělského ministerstva životního prostředí nejhorší od doby, kdy se před 60 lety začaly pořizovat meteorologické záznamy.
viz http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=312333

atd:
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/zizni-suzovana-barcelona-dostane-dalkovy-vodovod_55000.html
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=602513
http://www.ct24.cz/svet/16913-spanelsko-trapi-sucho-situace-je-kriticka-predevsim-v-katalansku/

ja vzdycky myslel, ze vsechna ta bila barva na mapicce sou oceany...? vzdycky tu bude voda, jenom za cas ji bude o neco pracnejsi/drazsi ziskat pitnou a bude asi hrat dulezitejsi roli, nez doted. Takze valky mozna tak budou ve vnitrozemi afriky, ale i tam casem prijdou na to, ze je jednodussi odejit na okraj kontinentu, nebo postavit akvadukty. obeh vody a jeho zmeny, bude asi celkem slozita problematika, ale cim vic vody se vypari, tim vic ji nekde spadne, ne...? otazka kde

Katalánsko trpí suchem, Barcelona musí dovážet pitnou vodu tankery z nedaleké Tarragony i z Francie.
(29.05.2008)

Patrně nejvíce šokujícím dokladem sucha panujícího ve Španělsku - natolik drsného, že donutilo Barcelonu dovážet pitnou vodu velkokapacitními tankery - jsou snímky kostela doposud pohřbeného pod vodní hladinou, který se vynořil z vysychající přehradní nádrže. Po téměř čtyři uplynulá desetiletí byla ze zatopené vesnice Sant Roma vidět jen zvonice kamenného kostela, vyčuhující z vody nedaleko zalesněných kopců údolí zaplaveného v 60. letech minulého století s cílem zajistit vodu Katalánsku. Letos vydala opadávající voda kostel z 11. století celý. Atrakce, jíž se stal, přilákala davy turistů, kteří postávají na prašném dně nádrže a okukují ho, píše agentura Reuters.

Vysychající přehradní nádrže působí katalánskému správnímu středisku Barceloně stále vážnější problémy. Po pověstných dubnových deštích jsou teď nádrže asi z 25 procent plné, jenže budou muset zajišťovat potřebu vody během horkého suchého léta. Mimořádná opatření tak budou jen o nějaký čas odložena.

Krátkodobý výhled je prozatím snesitelný. Podle oficiálních zdrojů však bez dovážení vody v cisternách vlaky nebo loděmi a kampaně za omezení plýtvání drahocennou tekutinou bude Barcelona možná poprvé od roku 1953 postižena omezením dodávek vody domácnostem.

V polovině května připlul do Barcelony tanker s 19.000 tunami vody z jihokatalánského města Tarragona. Během léta celkově lodi zajistí šest procent pitné vody pro 5,5 milionu lidí. Úřady se postarají o deset lodních nákladů vody z nedaleké Tarragony a francouzské Marseille a o výstavbu závodu na odsolování vody na jihu Španělska. Celkové náklady se odhadují na 40 milionů eur (asi 996,5 milionu korun) včetně 32,5 milionu na přístavní infrastrukturu ke zvládnutí dodávek vody.

Lodní přeprava vody je nouzovým řešením a ačkoliv na několik měsíců uhasí žízeň obyvatel, úřady se obávají, že by si stále častější velká sucha v oblasti Středomoří vynutí trvalejší opatření.

Ve druhém největším městě ve Španělsku platí už celé měsíce zákaz zalévání hadicemi, fontány vyschly a vypukly rozepře s jinými regiony o to, jak se o stále vzácnější vodu podělit.

Autonomní oblasti Murcie a Valencie pohrozily, že se obrátí na ústavní soud ohledně kontroverzního potrubí za 180 milionů eur (4,5 miliardy korun) vedoucího z delty řeky Ebro, které by mělo od října zásobovat Barcelonu životodárnou tekutinou.

Dlouhodobější odpovědí bude desalinační závod, označovaný perspektivně za největší v Evropské unii, který se staví na předměstí Barcelony a do provozu by měl být uveden v květnu 2009. Je jen jedním z několika, které se budují ve Španělsku nebo jsou ve stadiu plánování. Podle expertů budou v nadcházejících letech v oblasti Středozemního moře zapotřebí k odvrácení nepříznivého dopadu globálního oteplování. Závod, ze 75 procent financovaný Evropskou unií, zajistí Barceloně 20 procent potřebné vody.

Podle Stephanie Blencknerové ze Stockholmského mezinárodního institutu vody (SIWI) jsou závody na odsolování vody nákladné, nicméně pro evropské země finančně dostupné, a jsou vhodnější variantou než neustálé odvádění vody z řek jako Ebro. Země jako Španělsko musí v budoucnu zachycovat více dešťové vody, protože vinou klimatických změn se budou zhoršovat střídavá období nebývalého sucha a vydatných lijáků, míní odbornice.

Blenckner také prorokuje zvýšené napětí kvůli rostoucím potřebám turistického průmyslu pokud jde o vodu. "Voda bude pro turistický ruch zásadní, což vyhrotí sociální důsledky, tak jak se to stalo v Maroku a Egyptě," tvrdí.

http://www.euroskop.cz/24115322/5565/clanek-zpravodajstvi/katalansko-na-suchu/

Pfuuu! Omezeni na nekolik hodin denne? To zas dopadne jste vetsim vycerpanim zdroju. Lidi se zasobi a zasobi se neprimerene (co kydby zitra uz ta voda vubec nebyla), a bude pred kolapsem.

Katalánsko trápí sucho
Voda pro Barcelonu
Simone Radačičová

Pokud jste v nedávné době navštívili katalánskou metropoli Barcelonu, jistě jste si všimli, že místní fontány jsou vypnuté. Ano, toto je jedno z opatření místní vlády, která tak reagovala na dlouhé období sucha, které trápí Katalánsko.

Situace se nezlepšila ani minulý týden, kdy se přes region přehnalo několik bouřek. Katalánská agentura pro vodu (Agencia Catalana de l’Aigua) sice posunula vyhlášení stavu nouze až na 1. května, ale k žádnému významnému zlepšení nedošlo. Katalánská vláda tak pokračovala ve tvorbě různých návrhů, jak zajistit vodu pro Barcelonu. Dovážet vodu z Francie v tankerech či převážet v kamionech? I to byly některé z návrhů….

Po dlouhém jednání mezi Madridem a Barcelonou se nakonec našlo řešení: voda se bude dovážet z řeky Ebro. Vláda využije již existujícího zavlažovacího spojení mezi řekou Ebro a městem Tarragona, a z Tarragony se bude voda potrubím dopravovat až do Barcelony. Projekt plan Ebro počítá s vybudováním potrubí v délce 60 kilometrů, které bude kopírovat místní dálnici a s vylepšením dosavadního vodního spojení mezi Tarragonou a Ebrem, aby se zabránilo zbytečným ztrátám vody. Práce by měly začít již 1. května a budou trvat čtyři měsíce. Jejich cena bude 170 až 180 milionů eur.

Španělská ministryně životního prostředí Elena Espinosa uvedla, že vybudované potrubí nebude později rozebráno, ale zůstane na svém místě pro případ nouze. Španělské ekologické organizace jako Ecologistas en Acción, Amigos de la Tierra či Greenpeace projekt kritizují a raději navrhly dovážet vodu v kamionech či omezit přísun vody na několik hodin denně.
[ http://www.blisty.cz/2008/4/18/art40181.html ]

Moderní doba si našla i nová témata v boji o vodu. Jedním z nich je privatizace. Podle Světové banky a Mezinárodního měnového fondu je to správný postup, jak zajistit efektivní správu rozvodů a zdrojů, podle obyvatel mnohých rozvojových zemí je to prostá krádež. Snad největší protesty kvůli privatizaci vody proběhly v roce 2000 v bolivijské Cochabambě, kde pouliční boje vedly k odchodu americké firmy Bechtel ze země. Podobně se firma SUEZ stahuje z Latinské Ameriky potom, co proti ní lidé demonstrovali v argentinských městech Buenos Aires, Santa Fe či Córdobě. Důvodem bylo zvýšení cen firmou až na pětinásobek. Podobné příběhy o nezvládnuté (a mnohdy korupční) privatizaci najdeme i v jiných částech planety – v Jižní Africe či na Filipínách. Snad největší pobouření vzbudil záměr ghanské vlády nechat své lidi platit za pitnou vodu v roce 2003 – Výsledkem privatizace byly jen nekonečné cesty chudých rodin k dalekým řekám pro zásoby znečištěné vody.

Egypt před katastrofou
Strach z nedostatku vody se ale rozmáhá i mezi státy, které v regionu prosperují a žijí v relativním míru. Takovým příkladem je Egypt, kde katastrofa může dosáhnout biblických rozměrů. „Mnoho měst na severu delty Nilu bude trpět zvýšení hladiny Středozemního moře, což může nastat po roce 2020. Kolem 20 procent vody v deltě pak hrozí kontaminace a znečištění podzemní vody,“ řekl tento březen v Káhiře ministr životního prostředí Egypta George Maged. Za pesimistickou předpověď může globální oteplování. Pro Egypt je to dvojí past – zatímco se až dosud debatovalo v Egyptě o jen o odpařování Nilu, nyní může postihnout katastrofa i úrodní severní oblasti, pokud se zvýší hladina moře. V Alexandrii už úřady utratily na 300 miliónů dolarů za stavbu zdí, která má v budoucnu udělat z pobřeží druhé Holandsko s plážemi pod mořskou hladinou.

Boj o Eufrat i Dunaj
OSN tvrdí, že přes jednu miliardu lidí je bez dostatku pitné vody a 2,6 miliardy lidí potřebuje zlepšit odpadní systém, aby se nešířili infekce. Ničemu nepřispívají i roztříštěné systémy správy vodních toků: Přestože takzvaná Helsinská pravidla pomáhají řešit spory o vodu, všech asi 260 správních systémů se nikdy skloubit nepovede. Tragické jsou například hádky o obrovské povodí dvou řek, kde vznikly nejstarší civilizace – Eufrat a Tigris. Spory Íránu, Iráku a Sýrie dokonce v roce 1974 vedly k tomu, že Irák vpadl do Sýrie a zničil hráz nádrže, která zadržovala vodu pro irácké území. Další konflikty o vodu, které snadno mohou přerůst v ozbrojený konflikt najdeme v Izraeli a Palestině, Jižní a Severní Koreji, Egyptě a Etiopii. My Češi ale nemáme co v údivu kroutit hlavou: Neschopnost se dohodnout s Maďarskem na dalším rozvoji Dunaje a vodních děl nás ještě za Československa dovedla až k Mezinárodnímu soudnímu dvoru.

Důvod k Šestidenní válce
Boje o vodu jsou známy už z dávné historie – někdy kolem roku 2500 před naším letopočtem o přístup vodě bojovaly už sumerské státy. Dnes se moderní země snaží nedostatek vody řešit diplomaticky, ale válkám se občas nevyhnout. Například na Středním Východě je situace neřešitelná. Region disponuje jen procentem světové zásoby pitné vody, ale zároveň ho obývá na 5 procent světové populace. Podle Arabské ligy dvě třetiny zemí mají na osobu k dispozici méně než 1000 kubických metrů vody (což je považováno za dolní roční limit). Permanentní konflikt o vodu je patrný i v Izraeli, Palestině a okolních státech. Izrael se sousedním Jordánem sdílí řeku Jordán, ale využití její vody kontroluje sám. Podle bývalého premiéra Izraele Ariela Šarona byla voda dokonce jedním z důvodů pro zahájení Šestidenní války v roce 1967. Aktuálně Palestince nejvíc štve fakt, že ač mají na Západním břehu svoji samosprávu, Izrael si vyhrazuje právo na kontrolu vodních zdrojů a zvýhodňuje židovské osadníky.

Letní olympijské hry v Pekingu v kontrastu ukáží, kdo se napít může a kdo ne. Na 16 000 atletů si bude moci kdykoliv otočit kohoutkem či otevřít uzávěr balené vody – tedy něco, co se poštěstí jen několika málo obyvatelům Pekingu. A bude ještě hůř: Vodní nároky olympijských organizátorů, smrtelné sucho a nekontrolovatelný růst populace 17milionového města může vyústit v katastrofu. Už nynější stav je hrozivý. Díl vodních zdrojů na osobu je v Číně na jedné třicetině světového průměru, tedy například ještě hůře než je tomu ve vyprahlém Izraeli.
„Zajistit krátkodobou dodávku vody není problém, dlouhodobě je to ale hrozivá výzva,“ řekl ekolog Ma Chun. Čínští komunisté se proto pustili do megalomanského projektu. Do roku 2010 má být kanály odvedena z vlhkého jihu voda z největší řeky Jang-Ce na vyprahlý sever. Olympijské šílenství už popostrčilo první část stavby – 80 miliard galonů ročně se vylévá z rezervoárů jinde, než by byla přirozená cesta nedostatkové vody. Čínští komunisté už také nařídili farmářům pěstovat pouze obilí, které oproti většině ostatních plodin potřebuje méně vody. Ani 30ti dolarové pobídky ale čínské farmáře často neodtrhly od tradičního pěstování rýže v zatopených polích. Vesničané správně tvrdí, že problém je aktuálně jinde: „Už po dva roky nemám dost vody na rýži, protože je všechna odváděna do Pekingu,“ zlobí se Ju Čong-Chin, který žije v horách, ze kterých se odvádí voda do hlavní nádrže pro Peking. Olympiáda jen zdůrazňuje vodní tragédii, které Čína čelí. „V 50. letech málokdo používal splachovací záchod. Dnes ho používají skoro všichni, stejně tak sprchu, koupají se v bazénech a staví si moderní domy náročné na vodu,“ tvrdí Daj Ching, bývalý novinář a nyní přední čínský ekolog. Jaký to má praktický dopad? Na posledních 50 let klesla hladina povrchové vody o 23 metrů! Ačkoliv je příklad Číny v souvislosti s megalomanskou olympiádou nejčastěji citovaný, najdeme bohužel země, které jsou na tom ještě hůře.