Jako každý ženatý muž, jsem dostal i já svoji " Tchyni ", její výběr byl velice jednostraný, jiná v nabídce již nebyla. Prozatím a je to již 15 let, s ní vycházím celkem bez větších konfliktů, i když občas to taky samozřejmě zaskřípe. A proto ať žijí naše trchýně............

OMI: Když začnu někde psát o své tchýni, tak se všichni popadají za břicho, ale mě se to tak veselé nezdá, protože já tohle musím opravdu žít :-)))

Ano i ženy mají své tchýně, ale vzhledem k tomu, že je to stejná či podobná "rasa" tak nemají s nimi takové střety či rozpory jako muži. Kdysi mi můj nevlastní otec povídal: "Podívej se na její maninku, tohle budeš mít jednou doma." Dnes musím říci, že to k tomu spěje, ač jsem si původně myslel, že je to v mém případě výjimka z pravidel.

Tímto Vás vítám v tomhle tématu a doufám že si navzájem obohatíme životy a přesvědčíme "naše" tchýně, že jsme soběstační, máme své názory a když řekneme NE, že to myslíme opravdu, ale opravdu vážně.

Vítám tu samozřejmě i tchýně, jako zastánce druhé strany, abychom tu měli kruh diskutujících uzavřen ;-)

HA! Tak tohle je forum na medajli! A mě pitomu starýho to nenapadlo!

Tak u nás je to jednoduchý. Napřed jsem litoval drahou ženu, že její tchyně je fakt hrozná a ona souhlasila, že to má s ní fakt těžký.
Počase jsem začal poukazovat na to, že (poté, co jsem si ženu vzal konečně za ženu) se z její matky stala moje tchýně a že moje tchyně je stejně hrozná, jako ta její a žebychom je něli dát do společné kádinky a zalejt pokusným roztokem, třeba z nich bude třeskavina, nebo tak něco.
Na tom, že máme ty tchyně oba na odstřel, se shodujeme.