VSICHNIMAME: teď napíšu něco hnusnýho: tchánovci bydleli v době kde žilo asi 25koček a 4 psy a skoro žádné z těch zvířat nechodilo s vylučováním na zahradu a dělali to v domě a ani toto tchánovcům nepřišlo jako důvod se z toho domu odstěhovat a žili tam tak dlouho ( několik desetiletí ), až přestěhování za ně zařídili okolnosti a život sám. a tento humus každý den překračovali či vytírali a stále si tam připadali jako doma a neměli nikdy tendenci jít za lepším.
takže bydlení s milujícím synem, snachou, "spoustou" vnoučat v 3+1 je jen slabý čajíček a pro ně oáza.
jako mi manžel vyprávěl. že když ho čekali tak žili v 12metrech čtverečních a za těch 9 měsíců či dalších 10let je vůbec nenapadlo řešit bydlení. takže 10letý kluk tam někde spal s rodiči jako sardinka a když si chtěl hrát tak na to měl jeden roh místnosti.
takže oni jsou tak neuvěřitelně pasivní osoby až je to těžké k uvěření a opravdu se celý svůj život domnívají, že bydlení se neřeší = jsem tam kde sem tak se s tím smířím a hotovo.
oni celkově zastávají názor, že člověk není strůjcem svého osudu. že kvalitu života musí zřídit stát a lidi mají jen sedět na zadku a chválit či nadávat.
no prostě pokud je řeč o mých tchánovcích tak není řeč o normálních lidech. tohle je takovej odvar až nevím k čemu nenormálnímu to přirovnat!!! já se tak těším až mi skončí mateřská a konečně si budu moc víc dupnout a přihodit do rodinného rozpočtu víc a vynutit si přestěhování. ta myšlenka mě udržuje při životě a mooooc se těšim :o).
jinak v domácnosti jsem nastolila to, že já s tchýní nemám o čem mluvit a naprosto zjevně na ní seru i kdyby si zlomila nohu a chtěla ode mě pomoct. a žije se mi momentálně nádherně. snažím se ignorovat, že jí potkávám a dá se tu jakštakš dýchat :o)