napadá mě, že tu ještě asi nikdo moc nenaťukl (ne)sebevědomí týkající se vzhledu.
Já mám co se týče vzhledu dost kolísavý sebevědomí, jsem občas i schopná zdráhat se vyjít ven mezi lidi a někoho potkat, že si pomyslí, že vypadám strašně (jsem schopná nehlásit se k známým a "tvářit se, že tam nejsem", příp. "že to nejsem já, ale někdo jinej" ) a jindy zase cítím, že vypadám fakt dobře a jsem si sebou v tomhle ohledu jistá a dávám ostatním najevo tuto svou jistotu sebou. Není mi to příjemný, ty výkyvy. Souvisí to taky s namalovaností a nenamalovaností, s make-upem se cítím o 100% líp, jako někdo naprosto jinej, krásnej , bez něj zase jako někdo jinej, bezbarvá nijaká nenápadná holka...