Sebevědomí velmi souvisí se zdravím fyzického těla - hlavně s vnitřními orgány.
Na fyzické úrovni.
To pochopíte, pokud budete chvíli cvičit jógu a dechová cvičení (a procítíte, jak jsou na tom orgány blbě, a jak dobře vám najednou je, když do nich dostanete trochu krve).
Jak vám najednou bude patřit svět, a všechno bude na dosah ruky.

V orgánech lidského těla a svalech okolo je zasekané takové množství bolesti a úzkosti,
až člověk těžko bere sílu a odvahu se jí zbavovat - jenže to je jediná cesta, jak z toho.
Zbavit se napětí, uvolnit svaly, které jak ocelový krunýř drtí vnitřek pod sebou, a berou energii orgánům - doslova je dusí.

Na jemnějších úrovních je vidět více, ale tam se člověk nikdy nedostane, pokud sám sebe neuvolní a neuklidní - a to se mu nepodaří, dokud bude mít zakřečované tělo a strach sám o sebe.
A strach sám o sebe nepřekoná, dokud sám v sobě nenalezne trochu jistoty - a tu zas nezíská, dokud nebude pevny, klidý, sám ve svém (zdravém) středu.

Možná to nepíšu dost pochopitelně, ale je to tak.

Pokud chce někdo opravdu něco dělat se svým sebevědomím (nikoli jen snažit se nějak vyvolat "obdiv od okolí" a tak si na pár minut zlepšit náladu),
Musí se zastavit, uklidnit, a podívat se sám do sebe.
A naučit se pomalu a klidně dýchat hluboko do břicha.
Nechat tělo dýchat samo od sebe, nekecat mu do toho, jen uvolňovat překážky.
To je možná jediná nenásilná cesta, která někam vede.

Podle me sebevedomi neni vlastnost cloveka se ktrou se rodi... je to vlastnost ketra prichazi a odchazi jak nezvany host.... nekdy se hodi nekdy je na obtiz...V mim zivote se obevilo as nedavno... nekolik let jsem jen padal na hubu kam jen se pohnul... us jen to ze se mi rikalo mastr of dizastr mluvi za vse... ale clovek se jednoho dne probudi a rekne si ze to takhle to nejde dal ze us ten zivot nema rad no a pak staci jen zmenit zdanlive malou vec a zivot se posune a muze se posunout i to sebevedomi.. ja bych o tom mohl mluvit hodiny... myslim ze nejdulezitejsi je se naucit poprat se s tim nejvecim nepritelem nas vsech to jsme mi sami pak us to jde.. do doby nes prijde neco co necekame a vse muze byt zas vzhuru nohama...Byly leta kdy jsem trpel fakt silenejma depresema prisel jsem si jak zaslaplej vajgl v holesovicich ve vestibulu.. skoro jsem se s toho zblaznil pak jsem se nekam vypracoval ted nekdy mam pocit ze chci toho po sobe , okoli a tak as moc ze to sebevdemo preskocilo s extremu do extremu... nekdy bych se nejradsi sam nakopal do prdele ale po tom co bylo to nak nejde rikam si ze to kde jsem je porad lepci nes ta temnota na dne... ale snad mi zivot jednou ukaze tu stridmou cestu k tomu vytouzenemu stredu... no a to si myslim ze ma kazdej... jen nespat!:)

M1C4A1: kdysi davno jsem tento problem taky resil a dosel jsem k tomu, ze je to naprosto prirozeny. stejne jako se mi nechce po X pivech stekat se psy nebo si uriznout malicek, nechce se mi balit a premlouvat uz tak sebevedomim prekopane kocicky :-)

Nesouvisí to přímo se sebevědomím, ale je to úzce svázané:
8 Destructive thinking patterns and how to change them

EMPIRICUS: já to nechtěl říct :( Tak jsem holt podstoupil to "dělej si co chceš, ukaž co je podle tebe třeba..."

Dík.

PETGRIDUS: no tak teda když to říkáš, tak jo, no... A co se teda bude dít teďka dál ?

Nekdo ma napad, na zbavovani se pocitu menecennosti a pripadne syndromu "oskliveho kacatka" ? :)

Leze mi to na mozek :)

GAF: no jako mohli klidne umrit

PETGRIDUS: to jo, no, myslim, že si to vyslechnu ještě spoustukrát a jo máš pravdu. Tak se ti omlouvam. Ale nestydim se. Byl to prostě, no, ehm, ...spontánní pokus ;-D A znova už víckrát tohle samozřejmě nemám potřebu dělat. Doufam že ti to stačí k jinému, lepšímu pocitu. Myslel jsem to doopravdy.

GAF: to je fakt velice chytre davat nekomu neuroleptika kdyz je nebere :(

EMPIRICUS: tééda, to čumím, co jsem to požíval...

Mimochodem jedna legrační událost - když jsem risperidon bral já, neměl jsem žádné zvláštní pocity (a bohudíky kromě drsně nízkého tlaku a jednoho omdlení žádné vedlejší efekty). Po čase jsem se dokonce začal fakt cíti líp, už ne tak vydřený. Trochu konečně odpočatý. Jenže když lék snědl zkusmo mladší bratr z legrace, celý den se mátožil po bytě prý jako praštěný a šel pak odpoledne spát a probudil se až druhý den :)

Efekt na kamarádovi, který navíc ten den ještě hulil byl podobný. Chudák se chtěl učit a nevěl, že pomalu ani nezvedne víčka :) Od té doby mě lidé trochu víc věřili, že když beru takovéhle léky a "nic mi to nedělá", tak se mnou asi fakt něco je. Oni tomu moc jako zprvu věřit něchtěli totiž...

NAVARA: To řeším furt, takže 4-5 let? :-)
Třeba tady dostanu odpověď od nějakého renomovaného psychologa! :-)

M1C4A1: ehm, jak dlouho uz to je, co jsi obdobne resil na CS? ;)

Je to něco vážnějšího, že ani po 7 panákách absinta nemám odvahu na oslovení nějaké slečny? :-)

EMPIRICUS: wow, čim je atypický ?

JOHY: snad to není moc pozdě - jo taky přesně tohle jsem zažíval a léčil se nakonec Rispendolem (na doplnění hladiny serotoninu). Ale nevím, jestli je to antidepresivum.

CYBERKOTLIK: a muzu si to na tobe vyzkouset?
TRUE_DESIRE: tak to se nejak domluvime .)

TRISSIE: jakoze si zamestnavatele+ verejnost mysli ze jsou problem . Nekteri. Nekteri sou osviceny

SHEALA: jsou problém, nebo někdo sugeruje, že jsou problém?

Před pár lety se jedna kolegyně sesypala s těžkou depresí - neschopenka na dva měsíce. Jediné, co její nadřízení řešili, bylo, jestli jí poslat domů květiny, velkou bonboniéru nebo obojí...

SHEALA: Nevyhodi ho protoze je gay, ale pro jiny 1000+1 duvod?

Jako mozne reseni mi prijde moznost si vsechno hradit sam - jako cislo, anonymne, zadny zaznam v karte, u pojistovny,... - ale kolik lidi ty nemale palky zvladne, zvlast kdyz jsou ve stavu, kdy potrebuji psych. pomoc?