Teď jsem takhle meditoval ve vaně a napadla mě další věc, jak postoupit na další úroveň seznamování, respektive oslovování.
Z vlastních zkušeností vím, že jsem-li nucen komunikovat s lidmi proto, že to potřebuji (např. nákup, dotaz na hodiny, když doopravdy nevím, kolik je, dotaz na cestu apod.), tak mi nedělá problém oslovit, protože prostě musím.
Dobrý by bylo tuto "povinnost" nasimulovat a napadl mě způsob: Vytisknu si pár dotazníků a budu zastavovat slečny a ptát se jich třeba "Dobrý den, slečno, můžete na chviličku? ... Mám takový dotaz: nezašla byste se mnou na kafe?" Prostě na rovinu, přímo, hned - to, co bych normálně asi jen tak neudělal. Podle její odpovědi zaškrtnu ve formulářích ano/ne, případně se pak ještě můžu zeptat na věk a řeknu něco o tom, že se ten dotaz týkal nějakýho sociálního experimentu. Tím ze sebe svalím ten "pocit", že dělám něco takovýho jen pro to, abych si vrznul. :)
Takhle budu pokračovat dál a dál a potom budu tušit, jaké jsou reakce slečen, že to třeba není tak hrozný a budu schopen se takhle zeptat se skutečným úmyslem pozvat slečnu na rande.