BAMBERLOK: luckymary má pravdu, hrát si s barvama, to je na hubenych i moc hobenych nohách moc krásný, alespoň mě se to teda líbí:)

sebevědomí člověk nezíská za měsíc ani za rok... jak se cítíme je soubor toho, co jsme posbírali v životě, jak se k nám chovali rodiče, okolí.... podle mě to má i dost souvislost s osobností... vybudovat si sebevědomí je běh na dlouhou trať, kor takhle v dospělosti. Rozhodně pomáhá sport, kdysi mi pomohla i knížka s názvem Miluj své tělo (ale pak mi přišlo, že si něco jen vsugerovávám). člověku třeba hodně zvedne sebevědomí partner - ale to je jen chvilkové a pomíjivé. jde o to se spokojit sama/sám se sebou (doufám, že se mi to jednou povede...). vždycky si něco vybuduju a poté se mi to během chvíle zhroutí, teď na to nemám sílu zase něco stavět, ale jednou určitě ze mě bude sebevědomá žena až zase získám naivitu a energii ;)

BAMBERLOK: víš co je pěkné na hubených nožkách? šňěrovací kristusky :) hubené nohy jsou sexy podle mě, můžeš si dovolit vše... a kdyžtak můžeš nosit i legíny pod sukni abys drobet skryla, co ti vadí a co je v podstatě přednost :) a hrát si s barvičkama.... nevim co ještě poradit - bych musela googlit ;)

BAMBERLOK: nz :-)

NIRA: hm tak dík :) to jsem potřebovala

ONDRA_PATA: jo to vím, že někteří za to nestojej.. člověk nez seběvědomí jen platí a ubíjí sám sebe :((
stačilo se zamyslet?? - ty jo - to by bylo fajn kdyby to u mě taky platilo, ale obávám se, že jsem to už zkusila .. a nebo jsou to jen plané řeči a skutek utek - já sama už nevím ;))

každopádně dík za reakci :)

bylo jasný že to myslíš všeobecně..

sebevědomí akorát? o tom bych měla něco vědět ...
ikdyž ono je u mě celkem vzato možný.. že jsou situace, kde mám přiměřené seběvědomí a situace kdy je na bodu mrazu! (právě s tím bych potřebovala hnout)

MERMAIDA: No, mluvil jsem momentálně spíš obecně - nbe konkrétně o Tobě.
Já to nemohu posoudit; podle mě máš sebevědomí akorát.
Nebo sebědůvěry.
Ale já to fakt posuzovat nemohu.

LOBOTECH: podporu kolem sebe? asi se špatně rozhlížím...
mno možná že jsem asi spíš měla vidinu toho partnera ..


LODBROG: určitě mi nezmizelo sebevědomí odchodem partnera (nebo od partnera) .. sebevedomí tu nebylo ani pred chlapama (a možná nebude nikdy)

STUART_HAMPLE: Myslíš něco jako talent? Někdo se nadře a jiný to má hned? S tím bych asi souhlasil.

MERMAIDA: Ze zacatku sem ti predsouval, ze na tom mas makat, protoze mas kolem sebe podporu. Nemusis mit zrovna kluka, aby sis mohla zlepsovat sebevedomi. Nebo mit partnera je jedina mozna cesta?

LOBOTECH: já jen že ze začatku jsi mi předsouval, že mám na tom makat... a já ti jen chtěla podsunout že bez té podpory se to činí hůř, vlastně možná vůbec :(

STUART_HAMPLE: Tak to utipnem v zarodku s tim, ze proste kazdy mame jiny nazor a jine zkusenosti, at neflejmujem :o)

MERMAIDA: Bez podpory samozrejme spatne. Ja mluvil o pritomnosti nekoho dalsiho v obou pripadech :o)

Já nesouhlasím s tím, že by malé děti neměly sebevědomí. Čímž nemyslím vědomí sebe sama. Ani si nemyslím, že by skutečně sebevědomého člověka bylo možno o sebevědomí připravit. Pokud ano, pak to byla pouze hra na sebevědomí.

LOBOTECH: ale jak naučit neseběvědomého člověka k té "trpělivé snaze" ...
ono bude rozdíl, když se člověk k tomu pídí sám nebo pak když má podporu v někom blízkém (pravděpodobně v partnerovi/ce), kterej ho k té snaze cíleně vede

STUART_HAMPLE: Nesouhlasim uz jen z toho principu, ze male deti sebevedomi nemaji a ziskavaji ho tim jak rostou a dospivaji. Stejne tak jako velice sebevedomeho cloveka muzes o sebevedomi trpelivou snahou pripravit, tak nesebevedomemu (hrozny slovo :D) cloveku, muzes trpelivou snahou sebevedomi dodat.

Zajímavá diskuze... osobně jsem přesvědčen, že sebevědomí nesouvisí primárně s vědomím, není to něco, pro co bych se mohl jednoduše rozhodnout, co bych si mohl jaksi pomyslet, a ono se to stane...a co se týče způsobu, jak k němu přijít, i když asi půjde dobře natrénovat, naučit se to, pořád by to byla jen hra na něco, čím člověk není. Sebevědomí buď je, anebo není. Ten pocit, jak ho chápu já, je hluboce vnitřní...ale nemyslím, že by byl jen emocionální nebo jenom nevědomý nebo jenom vědomý..

WIK22: jo myslím že jsem chtěla říct to co jsem řekla-- asi jsem to tvrdila moc zarputile a nepřesvědčivě

LODBROG:
a s tebou je to na dlouhé lokte a já jsem strašně unavená....
(prosím nemluv za mermaidu - ikdyz ji mozna trosinku znas)

MERMAIDA: Nehandrkuji se s tebou, protože tě opravdu neznám. Pouze se snažím si ověřit, jestli to co říkáš je to, co chceš říct.
LODBROG: No a pak je těžké je dělat jinak. Není, pokud se rozhodneš, že je budeš dělat jinak. Pokud víš, proč ses tak rozhodl. Pokud si přesně uvědomuješ co získáváš a co ztrácíš.

MERMAIDA: Kdybys nešla tam, kde cítíš, že se na to necítíš silná, jednala bys správně a netrápilo Tě to, ne?

Uvědomělé (vědomé) je pouze to, že to vnímáš. Ale neřídíš to.
Stejně ajko neřídíš to, zda se Ti bude nebo nebude líbit růžová barva.
Nebo chutnat nějaké jídlo.
Kde se v Tobě tohle bere?
Je to zautomatická reakce.

Ty si pouze uvědomuješ, že to takhle máš. Ještě jsem (myslím;) neviděl nikoho, kdo by si řekl "a ode dneška si budu myslet, že je hip-hop super hudba".

Sebevědomí možná není tentýž level, ale tvoří se podle stejné logiky.
Jen ty vstupy jsou jiné.

A když se vrátím na začátek: víš že na něco nemáš, tak to neděláš. To zní jako rozumná správná věc.
Kde je potíž? vidím to tak:
Potíž máš s tím, že si nejsi úplěn jistá tím, že na to opravdu nemáš.
Hodnotíš špatně svoje možnosti, nebo ne?