TZOLKIN: co nam muze a co nam nemuze odhalit posvatny maysky kalendar
predevsim je opravdu nutne od sebe jednoznacne odlisovat pocitani v haabu a tzolkinu. i nektere webove kalkulacky vychazeji z haabu, ktery mel pouze svetsky charakter - pocital obdobi zemedelskych cyklu a zmen pocasi, ale nevyjadroval bozsky Vsezamer. rok haabu ma 18 mesicu po 20 dnech (uinalu), pet posvatnych dnu se stejne jako treba v evypte pricitalo na konci roku, ktery tak mel dohromady 365 dni.
v tzolkinu, ktery neni kalendarem pro pocitani ubehlych dnu a noci, jsou cykly mereny po 260 dnech a dale 260 cyklech (vzdy 13x20, resp. 13x5x4).
dnes je pro nas odhaleno jak tajemstvi mayskych hieroglyfu, tak jejich slabikoveho epickeho pisma. nejstarsi mayske stelicke obrazky jsou z 1. stoleti. posvatny tzolkin vznikl az v klasickem obdobi (dejme tomu od 1. tisicileti pr. Kr. do cca 830). a presto: maysky velky cyklus, v nemz zijeme sve zivoty, se tu pocina uz pred 16,4 miliardami lety – tedy v dobe, do niz soucasna veda zasazuje Velky tresk.
navzdory nekterym exaktne orientovanym pramenum nic nedokazuje, ze mayove pouzivali posvatny tzolkin proto, ze byli presvedceni, ze se po 260 letych cyklech vse bezvyhradne opakuje.
tzolkin jakozto prorocky kalendar vychazi z hlubsi souvislosti vsech posvatnych cyklu, ktere do sebe zapadaji jako pomyslna ozubena kola, a vytvareji tak pomerne komplikovany vestecky system, ktery je vsak schopen s velkou presnosti urcit energeticke vlivy konkretnich dni, roku i epoch.
devet vrstev podzemi (xibalba) hraji v cyklicke posvatnosti tzolkinu stejne dulezitou roli jako
trinact nebeskych vrstev a
ctyri svetove strany (svetovy strom, zada krokodyla). pyramidy znazornujici metaforicky vsechny tyto prvky jsou tedy zalozeny ve ctvercovych pudorysech, deviti vrstvach a schodech ukazujicich 13 nebeskych vrstev (
7 dni a 6 noci). krome teto posvatne geometrie, kterou se tu cisla stavaji, ano – ta pro nas "obycejna" cisla – je mimo to dulezity take 52lety cyklus, v nemz se stykaji tzolkin i haab stejnym pocatecnim dnem.
tzolkin jakozto posvatny kalendar vyjadruje bozi kosmicky zamer, v jehoz ramci se odviji deni na planete Zemi, potazmo ve vesmiru. je to kod, duvodem pro jehoz existenci nemusi byt nic jineho nez zaznamenani takoveho zameru, ktery byl mayum evidentne zjevny.
tzolkin sam o sobe nerika dokonce mozna take vubec nic o nasem konkretnim vztahu k mimozemskym civilizacim, nehovori o plejadanech, planete nibiru a dalsich jevech, ktere byvaji do souvislosti s tzolkinem davany, nerika nam nic o tom, kdo je to buh a co nas presne ceka, pokud udelame neco, co se mu nebude libit.
samotne casove cykly tzolkinu sestaveny v system ozubenych kol podavaji jednoznacne pouze toto svedectvi: vesmir, a s nim i nas svet, je veden kosmickym zamerem, v ramci nehoz se odviji kazda svobodna vule jakekoli entity, ktera zije uvnitr tohoto zameru.
krome toho vyjadruje tzolkin velmi sirokou souvislost deni, souvislost vseho se vsim.
vsechno ostatni (vcetne pridavani ruznych vyznamu obrazkum na stelach a discich) jsou interpretace, jejichz pravdivost nemuzeme podporovat ani znevazovat nicim jinym, nez nasi vlastni intuici. pokud ma tedy nekdo ve svych minulych zivotech ci jine osobni zkusenosti blizko k plejadanum, jiste bude vedet a citit lepe, jaka je blizsi souvztaznost tohoto cyklickeho paradigmatu prave k jeho drahym hvezdam, k jejich obyvatelum a treba k Votanovi, pokud nekdo ziskava vedeni napriklad z Venuse, bude lepe rozumet tomu, jaky smysl ma zaznamenani tranzitu Venuse v tzolkinu, pripadne kde je Hunab Ku, a tak dale. velci muzove, kteri citili takovato poselstvi, zili a ziji i mezi samotnymi mayi.
popol vuh a dalsi zaznamy (napr. dilo chilama balama z 16.stoleti, vsechny postklasicke kodexy) bychom meli vnimat spise jako soupis vyznani v biblickych evangeliich, tedy opet je meditovat v intuici, spise nez je brat jako faktograficke svazky. stejne tak jako novy zakon i popol vuh vznikla po prichodu spanelu a jsou zaznamem s odstupem a paralelnimi zamery.
zakladni paradigma cyklu svateho tzolkinu je ale pro nas – i pomineme-li rozdily v dalsich intepretacich – velmi prospesne samo o sobe. rika nam, ze cyklus neni opakovani stale stejnych deju, ze cyklus neni kruh, ale otevrena spirala majici smer, smerujici vys, ze vyvoj cloveka a dalsich bytosti je vystup na pyramidu, na jejimz vrcholu je pritomno bozstvi.
jako pocatek "dlouheho poctu" – tzv. mayskeho letopoctu – se uvadi vicero dat - 11, nebo 13. srpen 3114, 11. srpna 3115, friedrich katz uvadi dokonce rok 3139, to vse pr. Kr., celkem je techto "presne spocitanych" dat snad kolem 20ti, samozrejme i diky tomu a dalsim nepresnostem v kalendari (vzhledem ke skutecnym dobam obehu jednotlivych nebeskych teles, v ktere v jejich desetinach a setinach proste zadny lidsky pocet zcela presne vyjadrit nemuze) neni nikdy mozne zcela neomylne urcit jasny pocatecni den nastupu nejakeho dalsiho cyklu.
to nehraje roli, pokud pocitame velka, miliony ci tisice let dlouha obdobi, ale muze to byt vyznamnejsi, jestlize chceme urcit jednotliva obdobi uprostred napriklad nyni prozivaneho predposledniho veku, tzv. galaktickeho podsveti (zapocate podle nekterych poctu v r. 1999). tady uz se vypocty badatelu rozchazeji, takze napriklad Ctvrty slunecni Svet muze zacinat jak uvadeneho 13. listopadu 2008 a kontinualne dospet az k poslednimu Patemu slunecnimu Svetu v roce 2012 (respektive 2011), stejne tak jako podle jinych vypoctu uz mohl skoncit, a my se ted muzeme vyskytovat v jakemsi obdobi casoveho vakua.
z hlediska vnitrni kvality tzolkinu se me osobne jevi jako nepravdepodobne, ze by v kosmickem zameru posvatneho casu nejenom naseho veku existovala casova propast, protoze neni pritomna ani v predchazejicich a pokracujicich tvurcich cyklech, tak jak jsou zakresleny na stele z Coby. nemam ale k takovemu tvrzeni, snad mozna s vyjimkou piktografickych vyjevu z Coby, jine nez ciste intuitivni prameny.
vypocty, ktere predkladaji kontinualni casovou posloupnost az do roku 2012 bez "casove mezery", neberou v potaz jistou dnesnimi badateli zavazne pojimanou skutecnost – existenci uplynuti temer 26000 let od posledni konjunkce prusecnice Mlecne drahy se zemskou ekliptikou – presne 25 725 let, kdy se ma naklon zemske osy dostat do sve "puvodni" polohy. carl johan calleman, ktery odvozuje pocitani cyklu tzolkinu od roku 3115 pred Kr. az do roku 2012 po Kr., tvrdi, ze pro existenci uvahy o jakemsi vlivu vychyleni zemske osy na posvatny cyklus tzolkinu v tzolkinu samotnem neexistuji zadne predpoklady. doslova rika:
zvlaste na zapade, a to i pres vseobecne smerovani k celostnimu svetonazoru, se mnozi zastanci metafyzicke orientace stale spolehaji na fyzikalne-materialni vyklady deni ve svete. misto aby chapali, ze vedomi je nadrazene hmote a ze je to prave evoluce vedomi, ktera posunuje v pred vsechno ostatni, stale se pri vykladu behu udalosti opiraji o vsemozne triviality fyzikalni povahy, at uz je to fotonovy pas, prece zemske osy (nikde v mayskych pramenech se nedopatrame naznaku o 26tisicletem vyklu), hypoteticka desata planeta Nibiru, znicena planeta Maldek mezi Marsem a Jupiterem, posun magnetickych polu nebo neco podobneho. uvazujeme-li vsak, ze tento trvajici vesmir saha 16 miliard let do minulosti – tedy do doby pred vznikem cehokoli materialniho – pak musime take uznat, ze vedomi je konecnym zdrojem veskere evoluce.
faktem je, ze toto vychyleni zemske osy predznamenava predevsim urcite cyklicke zmeny ve stridani ctyrech rocnich dob a prestoze je samozrejme mayi – vytecnymi astronomy – zaznamenano, ma souvisloslost s haabem, nikoli tzolkinem, protoze tzolkin pro tuto periodu nema ve svych cyklech zadne oduvodneni. spise by se tedy zdalo, ze by se mohlo jednat o jakesi slouceni haabu i tzolkinu v soumraku veku prave v onom "poslednim dni" mereneho casu.
faktem take je, ze callemanovu tezi podporuje neustale protivne odmlouvani geologu a astronomu, kteri tvrdi, ze zmena naboju polu u planety Zeme nebo Venuse nikdy ve stavajicim Vesmiru probehnout nemohla, nebot tvar nasi galaxie by pak byl ve sve nam se ukazujici podobe zcela odlisny. nevim, jak je to s prepolovanim Zeme (precese zemske osy ovsem v zadnem priapade – jak se asi take nekteri domnivaji, nezaklada zadnou striktne fyzikalni zakonitost, ktera by se mela projevit zrovna premagnetizovanim zemskych polu). pokud jde o Venusi, cotterelluv vyklad vnimani Venuse davnymi narody coby dvojhvezdy je zcela jiste mylnym presvedcenim, ze takove vnimani vzniklo jako dusledek toho, ze se Venuse objevuje jednak jako vecernice, a zaroven i na ranni obloze. davni narodove a zejmena jejich zasvecenci takhle hloupi nebyli a cerpali z mnohem hlubsich zdroju – bunecna pamet, akasa – byt na nizsich urovnich vedomi, takze jich sotva mohli vyuzivat plne. takze svym obraznym zpusobem dokazali prijmout informaci, ze Zeme a Venuse vznikly ze stejne mlhoviny oddelenim se od sebe, a ze je tedy Venuse dvojhvezdou prave se Zemi (ma tedy spolu s Mesicem a Sluncem mezi ostatnimi planetami nasi slunecni soustavy vzhledem k Zemi vysadni postaveni).
