a bylo to mimochodem prave po te andelske terapii :)

RANGDROL: to znam :) nikoli z thajske masaze, ale taky jsem si myslela, ze takhle velka a extaticka radost uz se neda prezit :D

RUSTIKANN_KARA: to je hezke, opravdu :) nic noveho pod sluncem, ale prave proto me ten walsch bavi :) dokaze ty veci tak hezky pripominat :)

presto mi vsechny tyhle teorie o tom, proc existuje svet utrpeni a duality, pripadaji - a ted nic ve zlem - trochu rouhacske. uprimne receno me zamer panaboha aka velikeho Jsoucna a jedineho Byti v nas vsech, zas az tak moc nezajima. me staci, ze je :) a ja se v nem rada najdu :) nechci mu tzv. vkladat nic do ust :DDD

cetla jsem zrovna vcera, jak vznikla smrt, cas a umirani ve svete, kdyz Velky Praduch (jedna se o indianskou baji), sestrelil dve ze tri slunci, ktera tehdy existovala. tak zustalo lidem jenom jedno Slunce, ubyla jim energie a zacaly umirat. tim ale byl vyresen problem prelidneni lidi, protoze tu predtim vsichni zustavali navzdy a hrozilo, ze jim uz Zeme bude mala :)

RUSTIKANN_KARA: duše, tak tedy začneme, kde se vzala ?

VEROUNKA: akorat pokud neco skryvat chces,muze to byt dost neprijemny;))))))))
ja jsem vcera dostal luxusni thajskou masaz a zazival sem tak extaticky pocity,ze se to nedalo vydrzet.s kazdou dalsi casti tela zarila ma esence vic a vic,mel jsem pole jak slon a svet me prisel jako raj,ale v takovym stylu,ze to bylo az desivy;)))
bylo to tolik radosti,ze me malem puklo srdce

TILOPA: :))) to byl vtip samozrejme :) ja si dovoluju (mozna az moc :D) mit takovou predstavu, ze duse je striktne individualni mozna... (buh, ten to vi :D) treba taky jenom v tomhle svete :)

VEROUNKA: nedá mi to.. :)

"Tak proč tu tedy jsme ?

„Začněme tady. Duše - vaše duše - vždycky ví všechno, co lze vědět. Neexistuje nic, co by nevěděla. Vědomost však nestačí. Duše se snaží prožívat a zakoušet.

Například můžete vědět, že jste velkorysí, ale dokud neuděláte něco velkorysého, nemáte nic než myšlenku. Můžete vědět, že jste laskaví, ale dokud svou laskavost neprojevíte, nemáte nic než představu o sobě samých.

Jedinou skutečnou touhou vaší duše je proměnit svou nejvznešenější představu o sobě samé ve svůj nejkrásnější zážitek. Dokud se myšlenka nebo představa nestane zážitkem, všechno je pouhá spekulace. Přemýšlel jsem o sobě dlouhou dobu. Déle než si všichni společně pamatujeme. Déle než věk vesmíru násobený věkem vesmíru. Tady vidíte, jak mladá - jak nová je moje zkušenost.“

Opět ti nerozumím. Tvoje zkušenost ?

„Ano. Dovol mi, abych ti to vysvětlil takto: Na počátku existovalo jen Jsoucno, a nebylo nic jiného. Jsoucno však neznalo samo sebe - protože Jsoucno je všechno, co bylo, a neexistovalo nic jiného. A tudíž Jsoucno... nebylo. Neboť v nepřítomnosti něčeho jiného Jsoucno není.

Tohle je ona velká nicota, o které hovoří mystikové od počátku času.

Jsoucno vědělo, že je vším, co existuje - to však nestačilo, neboť znalo svou dokonalou nádheru pouze rozumově, nikoli ze zkušenosti. Toužilo po prožitku sama sebe, neboť chtělo poznat, jaké to je být tak nádherné. To však bylo nemožné, protože slovo „nádherné“ je relativní výraz. Jsoucno nemohlo vědět, jaké to je být nádherné, dokud se neobjevilo to, co není.

V nepřítomnosti toho, co není, neexistuje ani to, co je.

Rozumíš tomu ?“

Myslím, že ano. Pokračuj.

„Dobře.

Jsoucno vědělo jen to, že neexistuje nic jiného. A proto nikdy nemohlo poznat samo sebe zvnějšku, to jest z nějakého bodu mimo sebe. Žádný takový bod prostě neexistoval. Existoval jen jediný referenční bod uvnitř Jsoucna, a tím bylo toto „Není Je“. „Ne-Jsem Jsem“.

Přesto se Jsoucno rozhodlo, že skutečně pozná samo sebe.

Tato energie - tato čistá, neviděná, nepozorovaná, neslyšená a tudíž nikomu známá energie - se rozhodla zakusit sama sebe jako dokonalou nádheru, již byla. Proto si uvědomila, že bude muset použít referenčního bodu uvnitř sebe samé.

Dospěla k správnému závěru, že jakákoli její část musí být menší než celek a že jestliže se rozdělí na části, každá část se bude moci dívat na zbytek celku a uvidí jeho nádheru.

A proto se Jsoucno rozdělilo na části - a v jediném úžasném okamžiku se stalo tím, co je toto, a tím, co je ono. Tyto části poprvé existovaly odděleně. A přece existovaly současně. Stejně jako všechno ostatní.

A tak se najednou objevily tři prvky: To, co je tady. To, co je tam. A to, co není ani tady, ani tam - ale co musí existovat, aby mohlo existovat tady a tam.

To je ona nicota, která obsahuje jsoucno. To je ona prázdnota, která obsahuje prostor. To je ono všechno, které obsahuje všechny části.

Rozumíš tomu ?“

Myslím, že ano. Věř mi nebo ne, ale tvé vysvětlení je tak jasné, že si opravdu myslím, že tomu rozumím.

„Budu tedy pokračovat. Tuto nicotu, která obsahuje jsoucno, nazývají někteří lidé Bohem. To však není přesné, neboť to naznačuje, že existuje něco, čím Bůh není - to jest všechno, co není „nicota“. Ale já jsem vším -vším viditelným i neviditelným takže východní definice Boha jako Velkého neviditelného není o nic přesnější než západní definice, která říká, že Bůh je všechno viditelné. Správné pochopení mají ti, kteří chápou, že Bůh je vším, co je, a zároveň vším, co není.

Tím, že Bůh stvořil to, co je „tady“, a to, co je „tam“, umožnil sám sobě poznat sám sebe. V okamžiku této ohromné exploze zevnitř stvořil relativitu - největší dar, který si Bůh kdy dal.

A tak se z nicoty zrodilo jsoucno - tato duchovní událost je v naprostém souladu s teorií, které vaši vědci říkají teorie velkého třesku.

Když se celek rozdělil na části, vznikl čas, neboť určitá část byla nejdřív tady a potom tam - a doba, kterou trvalo dostat se odtud tam, byla měřitelná.

Stejně jako se začaly definovat viditelné části ve vztahu jedna k druhé, začaly se definovat i neviditelné části.

Bůh věděl, že k tomu, aby mohla existovat láska - a k tomu, aby si mohl uvědomovat sám sebe jako čistou lásku - musí existovat také její protiklad. A proto stvořil velkou polaritu - absolutní protiklad lásky - všechno, co není láska - to, čemu dnes říkáme strach. Jakmile začal existovat strach, mohla existovat láska jako něco, co je možno prožívat."

Hovory s Bohem

VEROUNKA: to zní jako že u toho stolu potom bude určitý počet duší co se reinkarnují ? kolik jich je ?.)

RANGDROL: je, tos mi hodil rukavici :) zrovna dneska jsem se vratila nejakou shodou okolnosti k tomu, co se tu rozebiralo - jak ze to ma vypadat ten svet v pate dimenzi :) rikala jsem si dnes, ze ro je opravdovy rajsky svet, v nemz je videt vse a lide pred sebou nemohou (a nechteji) nic skryvat :) to je mozna pro me takova jedna z predstav pate dimenze :) nebo spis "idealniho sveta" :D

TILOPA: no, to mas samozrejme pravdu, co rikas o tech dimenzich, nebo spis te dimenzi... me slo spis o to poukazat na to, ze jsme sami zodpovedni za to, co tu prozivame. nemuzes nad nekym mavnout rukou jenom proto, ze jeho kvalita vedomi je proste takova a takova.... z cehoz te neobvinuji, aby bylo jasno :) ale kdyz ma nekdo potize, tak to chce vic individualni pristup :) myslim aspon. i kdyz na konci (tedy tech potizi :) ) bychom se meli setkat vsichni u jednoho stolu (kulateho samozrejme :DDD)

TILOPA: na tom jde dobre pznat vyvoj jedince a je dulezity se toto naucit,protoze pokud se rozsiri vedomi a mam moznost videt auru,je v ni videt vsechno-pocity,myslenky,posuny vedomi,tam uz se nikdo potom neschova

"dalsi vec, ktera zpusobuje, ze cloveka neco boli, je velky rozdil mezi tim, co clovek rika, a tim, jak clovek zije. teprve kdyz jsou tyhlety dve veci v absolutnim, ale opravdu absolutnim souladu (tj. moje nejskrytejsi myslenky jsou presne to, co rikam ostatnim lidem, a ani pred sebou, ani pred nikym dalsim neskryvam zadny zlomek z niceho, cim se v mysli zaobiram), pak taky kracim vstric stesti."

souhlas - to je úskalí většiny lidí

"Neexistuje nějaká lepší nebo horší dimenze mimo nás samotných, i na zemi prožívá jeden peklo, jiný se božsky raduje, je to o kvalitách vědomí co jsou ukotveny v těle, to je způsob jakým prožíváme naše životy" - tak je psáno na Desce Dimenzí

VEROUNKA: ja sem ti nic s andelskou terapii nepsal,bavili jsme se tenkrat o regresce v hodne spatne podobe;))))))))))

MKAA: vseobjimajici laska, it´s right. je to jeden z hlavnich milniku, aspon pomyslne od sebe oddelujici to, co ted povazujeme za tu dimenzi treti. v paty to funguje naprosto normalne, mezi vsema. no a to je prave ten problem, tady jsme porad ve svete, kde lidi trpi. protoze je to ten svet tech lekci, co nas tak desne bavi, mam za to, ze jsme se vsichni rozhodli dost dobrovolne a z dobrych duvodu, proc chcemebyt prave ted tady a v tomhle "casovem" useku.

nikomu svoji predstavu nevnucuju, ale me osobne se to zatim jevi jako takovy velky theátr, ktery tady proste je, a my v nem bud chceme, nebo nechceme hrat. a taky si vybereme roli, kterou v nem chceme hrat. jako kdyz se prihlasime na barrandov a touzime po tom hrat v nejakym filmu. i kdyz nevim, jak je to s tim konkurzem, jestli nejaky predtim davame nebo ne :)

zijeme si takhle v nejakem docela peknem (i kdyz mohou byt taky ruzne) svete, rekneme i plnem vseobjimajici lasky, a mame moznost zucastnit se nejake divadelni hry jako herci. tak se prihlasime a vybereme si, co chceme hrat. herci na divadle (ti "lepsi") hraji predevsim a mimo jine taky proto, aby neco sdelili tem, kteri predstaveni sdeluji. my tady mame tu "vyhodu", ze si vybereme roli, kterou hrat chceme proto, abychom se dozvedeli neco sami o sobe a neco malo z toho vytriskali - pro sebe. ale nejenom pro sebe. coz je druha stranka, v niz spociva volba nasi role. stejne tak jak my naplnujeme svuj osud (nemysleno jako nic striktne fatalistickeho), tak i tenhle svet, ve kterem zijeme, naplnuje svuj osud (taktez nikterak fatalisticky). v tomto velkem nadosobnim svete si vybereme rolicku, ktera se nam jaksi libi nejvice, nebo ktera se nam zda, ze ji nejvice potrebujeme a dokazeme se v ni nejlepe uplatnit. tenhle vyber podnika kazdy, nez sem prijde. roztomila, ale ponekud prihloupla pani maruska ze samosky na rohu, pan profesor Kandrt na univerzite i prumerny elev meho typu. je mozne, ze kazdy prichazime trochu odnekud jinud, ale co je jine a jak jine ve svete, kde je vsechno Jednim... takova je prirozena realita celeho vesmiru. asi nam stoji za to (ci je to nejlepsi mozne usporadani) obcas zakusit, jake to bude, prestaneme-li se v tom mori vseobjimajici lasky v Jednote topit a tak si odskocime okusit, jake to je trpet, poznavat, ucit se, rozsirovat se, rust. kazdy se tu neco ucime a nejak se tu vyvijime. to je bonus tohoto sveta. nepovazovala bych ho proto za peklo, i kdyz se tak nekdy tvari.

je totiz vytvoren dualitou, snad mozna jako jediny, nebo jeden z mala. kde jinde by clovek (ci zviratko, ale u nich to bude mozna trosku jinak) mohl tak pekne trpet, nez tady. kdyz si dokazeme, byt jen na chvilicku, odskocit do toho sveta, z nehoz pochazime, a jehoz je tenhle samozrejmou soucasti, ale my to tak momentalne citit nedokazeme (prave proto, abychom se mohli ucit, jinak by to bylo k nicemu), vidime spoustu veci. treba i to, jak dobrovolne jsme se sem napasovali, a to prave sem, kde jsme. jak na tohle muzeme zehrat, jak to muzeme nenavidet, kdyz to byla nase volba? dostali jsme moznost zucastnit se tyatru, vybrali jsme si a ucastnime se ho. tim, ze se ho ucastnime, spolupracujeme zaroven na cele hre, ktera ma svuj vyvoj a sve vyusteni.

ja bych to takhle sama zorganizovat nedokazala. na cloveka je tohle az prilis dokonale. ale vsechno, cim prochazime, tu ma nejenom "nejaky" smysl, ale takovy smysl, ktery tomu davame sami svoji svobodnou volbou, a take takovy smysl, ktery spociva v tom, ze ta hra vubec cela existuje, byla napsana pro nas a my v ni muzeme hrat.

neni to, samozrejme, zadna utecha pro nekoho, kdo opravdu trpi a uz nevi, jak dal. ale muze to byt utecha pro nekoho, kdo se bude snazit pochopit svuj smysl utrpeni, prestoze mu to zrovna nepujde. stripek ke stripku, a najednou vime vic.

fakt teda ale je, ze kdyz si to nase poznavani budeme prolivat namisto detoxikacni kurou kurou toxikacni, jedine, ceho dosahneme je to, ze nase utrpeni zvysime. hormony fungujou v tele paradne. hmota je vyborne vymysleny organismus. reaguje presne na to, co ji davame, a to se synchronizuje s povely rezisera. kdo chce utikat, muze, ale bude mu milostive ukazano, ze tohle uz je fakt daleko, a ze by se mohl aspon trosku vratit.

kdyz si usmyslim, ze pojedu v zime na chatu pod snezku jenom proto, ze tam musim kamosovi predat lyze, ktery si doma zapomnel, muzu se na to vykaslat a kdyz mi zavola jiny kamos, muzu si rict, ze bude zabavnejsi projizdka s nim po zamrzlem jezere v jiznich cechach. kdyz ale pojedu do jiznich cech misto na snezku, budu se pak muset na snezku vratit a bude me to stat vic sil. cas navic, preorganizovani jinych planu, mozna si budu muset vzit dovolenou... a nebo tam nepojedu, ale kamos na me bude nastvany a priste poprosi nekoho jinyho. a kdyz se mu bude chtit a zrovna se strefim do nejake jeho divne nalady, treba o nej i touhle prkotinou prijdu. zkratka a dobre, vsechno ma svoje nasledky. kdyz uz jsem se jednou rozhodla sem prijit, kvuli necemu, co jsem si sama vybrala, ze udelat chci, tak to udelat chci, i kdyz zatim treba nevim uplne presne, co to vlastne je. takze kdy budu "konecne" stastna? kdyz zjistim co nejvic, co to jde, co to vlastne je, co jsem si to vybrala. proc ze jsem vlastne tady. a to mozny je. temer stoprocentne.

dalsi vec, ktera zpusobuje, ze cloveka neco boli, je velky rozdil mezi tim, co clovek rika, a tim, jak clovek zije. teprve kdyz jsou tyhlety dve veci v absolutnim, ale opravdu absolutnim souladu (tj. moje nejskrytejsi myslenky jsou presne to, co rikam ostatnim lidem, a ani pred sebou, ani pred nikym dalsim neskryvam zadny zlomek z niceho, cim se v mysli zaobiram), pak taky kracim vstric stesti.

ale jinak nevim. doporucila bych asi uplne nejvic ze vseho andelskou terapii. rangdrole ty myslis, ze je to dost "drsny" zpusob, nebo nekdo mi to onehda psal, ale ja naopak neznam nic, co by te tak srovnalo s tebou samotnym, i kdyz je fakt ze raz naraz, takze ... jenom cumis :DDD ale jak pak muzes bohate vyuzivat svuj potencial, panecku! :)

takze gruvo kdybys chtel, dej vedet do posty.

a jinak sorry, ze jsme vam tu vstoupila do debaty, mam dovcu, takze uzivam a jsem zase po par dnech na netu, takze... :)))

TILOPA: ja teda ani moc ne

VILGEFORTZ: jing-jang?

Já už se tak těším, až to vypukne

Vsechno je v nas a mi jsme ve vsem.

TILOPA: taky nepisu ze ji ma.. ale ze jí je :)