dodavam odkaz na fantasticke
pojednani o dogonskych mytech
autorem clanku je zdenek juston, autor imaginarnich rozhovoru leviho-strausse s tolkienem a prispevovatel do podle me naprosto uzasneho casopisu analogon, ktery se snazi sblizovat exaktni a duchovni vedy, a to zejmena na podklade antropologie a umeni, jeho podtitul je casopis pro "pricne vedy". clanek je shrnutim velmi sirokych poznatku, ktere behem svych pobytu u dogonu ucinil francouzsky etnolog marcel griaule (1898-1956)
toto je, pro me osobne, zasadni pravda o zivote obecne:
Základem koncepce vesmíru a místa člověka v něm je pro tyto Afričany pojetí "znaku". Dogoni věří, že znak (nebo symbol) a to, co představuje, je jedno a totéž.
a jeste cituji dale:
Vesmír jako celek stvoření světa je pro Dogony dílo velkého demiurga, který jednal prostřednictvím slova. Jak si nevzpomenout na biblické: "A na počátku bylo slovo!" V takto stvořeném světě je všechno znak a nic neexistuje samo o sobě, ale každý kousek hmoty obsahuje v sobě poselství určené člověku, každé stéblo trávy, každá muška je pro člověka nositelem slova, významu. Dogonské pojetí vesmíru je založeno na principu vibrace látek a na obecném pohybu vesmíru jako celku. Původní zdroj života je symbolicky zastoupen semenem čiroku; látka, kterou toto zrno obsahuje, prorazí zrychlením vnitřní vibrace svou slupku a rozprostře se do nejvzdálenějších končin vesmíru. Uvolněná látka se pohybuje po spirále: ta se objevuje v podobě cik-cak čáry na zdech dogonských svatyní a představuje neustálý růst vesmíru.
Spirála je symbolem nejen principu zachování hmoty, ale je zároveň vyjádřením protikladů, neboť na párech protikladů je postavena rovnováha světa. Všechny tyto pohyby ve vesmíru jsou zobrazitelné ve "vejci světa", kde se spojují zárodky věcí. Ty se potom rozvíjejí v sedmi segmentech, jež se v důsledku pohybu po spirále dále rozvíjejí a zaplavují vesmír. Nejdůležitější ze sedmi segmentů je ten, který symbolizuje zrno prosa, což je ženský symbol představující život, očištěný od veškeré nečistoty.
Přestože Dogoni věří podobně jako Číňané, že celý vesmír je možné nalézt uvnitř každého člověka, nepovažují sebe za jeho střed. Stvoření člověka je pro ně záležitostí lidských představ a východiskem pro toto počínání je pečlivé, trpělivé a podrobné pozorování skutečnosti, která lidi ve své hmotné podobě obklopuje, které se chtějí přizpůsobit, adaptovat se na ni a napodobit všechny její prvky, které jsou pro člověka použitelné. Dogonská kultura je ve své podstatě výrazem nejvyššího humanismu: toto úsilí přivedlo Dogony ke klasifikační soustavě, která setřídila všechny bytosti a věci, a všechny tyto součásti vesmíru navzájem propojila pomocí symbolů. Celý tento archiv světa vyjádřený ve slovech je stvořen podle jednotného schématu, který odpovídá dogonské mentalitě a jejich životním zkušenostem.
Dogoni kladou počáteční bod vzniku vesmíru do oblasti nedaleko Siria, kde se nachází malá hvězda, kterou považují za nejmenší ze všech hvězd, a její pohyb kolem své vlastní osy a kolem Siria podporuje v jejich představách všechno tvoření ve vesmírném prostoru. Orbit této hvězdy určuje dogonský kalendář. Jejich model stvoření světa je spojen právě s pojetím vejce, které se nachází v nekonečném prostoru. Vejce bylo na počátku rozděleno na dvě placenty, z nichž každá obsahovala pár dvojčat, jakési zárodky, nebo spíše představy člověka. Každá z těchto dvojic byla duchovním principem protikladů, tedy jakýchsi binárních opozic, které mají svůj odraz v biologickém světě jako protikladná pohlaví, jako mužský a ženský princip. Něco na způsob afrického taoismu.
Zajímavé je, že toto pojetí dvou dvojic, které stály na počátku všeho jako předzvěst zrodu lidského rodu, tvořilo základ starověkých egyptských představ o vzniku světa a lidstva. Zůstává tedy otázkou, zda dogonské představy jsou dalekou vzpomínkou na egyptskou civilizaci, anebo jde o starou africkou filozofii, která se projevila i v zárodcích egyptské mytologie už někdy před 6 tisíci lety. V jedné z placent však mužská část nečekala na obvyklou dobu zrození, jíž určil před tím demiurg, ale vypadla z vejce předčasně. A při jeho letu vesmírem tak vznikla Země; když to demiurg viděl seslal do vesmíru druhou bytost z vejce, což byl tvůrce nebe a hvězd. Ten přinesl na svět také světlo, jež povzneslo Zemi a nebe z temnot, a vodu ve tvaru deště, který očistil a zúrodnil půdu, kam bylo zaseto osm semen, které představují mýtické předky, kteří dali život dvanácti potomkům. První tři generace těchto původních lidí čítají celkem 22 osob (10 žen a 12 mužů), jež jsou spojeny s totemickými představami Dogonů.
a dalsi je ke stazeni zde:
http://people.czechtag.com/watta/griaule.doc