ZDENDAK: Btw onehdá, tak deset let zpátky, na výletě do Amstru. Někdy zhruba v noci, s kapsama plnýma rozličných srandiček a s hlavou zamlženou, pocítili jsme potřebu vypadnout z vírů velkoměsta. Zvlášť když se kolem nás pořád míhají bicykly, i když nikdo z nás není schopen potvrdit, že to všechno jsou opravdu jen bicykly.
Sedli jsme bez jízdenek do prvního vlaku, co směřoval z města. Průvodčí, když viděl jak vypadáme, se raději choval jako bychom nevypadali a zkušeně nás minul. Tam, kde světla Amsterdamu už slábla slibem že v okolí alespoň padesáti metrů nebude ani jedna prostitutka, obchod s drogami a méně než dvacet bicyklů, vypadli jsme z vlaku. Na jedné straně móře, na druhé písečné duny a trsy vřesů.
Jakožto zkušení pocestní jsme i přes své stavy napůl nepřítomnosti a napůl přítomnosti někde jinde dokázali správně rozeznat stranu, kam rozhodit celty. Že se v písku spí líp než ve vlnách, to každý z nás věděl už zhruba od dětství. Paráda, dneska jsme to zase přežili, bylo to sice jen o fous, ostudu si nepamatujeme a nic jsme neztratili. Kromě kapesného, jenž koluje našim krevním řečištěm. Klídek, hučení moře a hvězdy všude kolem nás – přísahám že i pod těmi vřesy a že z vlasů jsem je vyčesával ještě dva týdny. Prakticky idyla, pokud nejsi někdo, kdo by se bál neohroženě vydávat za hranice nepoznaných zákoutí vlastní duše.
A ráno kravál jako prase! Nevím kolikrát jsem se inkarnoval, než jsem v kraválu jako prase rozeznal kravál dravých motorů. Nevím kolikrát jsem umřel, než jsem si kravál dravých motorů spojil s pravděpodobnou přítomností závodní dráhy. Nevim kolik jsem průzorem spacáku zahlédnul archetypálních bytostí, než jsem mezi jejich vlněním rozeznal své spolunauty. Nevim jestli mě víc znejistělo že přes to přese všechno dospěli ke stejnému závěru jako já, nebo že vůbec dospěli k nějakému závěru. Nesmělý průzkum okolí však potvrdil odvážnou hypotézu!
Naše prapodivuhodná noc se odehrála několik desítek metrů za výběhovou zónou první zatáčky.