TOMASEQ: Hele - blikat baterkou na hvězdy - to jsem jako malej dělal taky :D

Ve druhe tride na hodinach vlastivedy jsem se dozvedel o pralidech - a kdyz se to zmixovalo s trochou nabozenskych snah od babicky, tak jsem se jednoho dne pri ceste ze skoly dovtipil, ze kdyz pracloveci umirali a umirali a umirali uz strasne dlouho, tak uz nebe vlastne musi byt strasne preplnene (peklo mi tenkrat vubec neprislo na mysl, kupodivu, jen nebe)...

A ze aby se nepreplnilo, tak se musi ti nejstarsi zase zpatky narodit na zem. To se zaroven krylo i s tim ze ve skole rikali ze jsme vlastne potomci tech pralidi... Bylo mi to vsechno naprosto jasny, jen babicka to nechapala.

A taky jsem jednou v noci svitil na zahrade do nebe aby mne ufoni na hvezdach videli. Myselel jsem ze tim ze posvitim baterkou do nebe pro ne delam vlastne hvezdu. Vesmir byl tenkrat trosku mensi nez dneska ;-)))

- zdejsi klasika, Jezisek jako jezek, dokonce sem (abych potesil tatu a ujistil sam sebe) ho "videl" na zahrade
- ze kdyz se budu patricne soustredit, muzu levitovat a strilet firebally
- ze svet a lide v nem zijici jsou pratelsti, inteligentni a nezneuzivaji sve okoli
- a nasleduji dalsi symptomy dospivani, vesmes procesy jdouci od naivity k pokrocilemu cynismu

..., že si všechno v televizních zprávách jenom vymýšlejí, protože jsem nechápal, jak se tolik špatných věcí může dít. Pak jsem vyrostl a pochopil.

SHAMMANIC: Tohle jsem měl obráceně, já nechápal jak si můžou lidi ukládat věci do zásuvky... trvalo mi hodně dlouho než jsem přišel na to že zásuvka je i šuplík:)). A do dneška používám jen slovo šuplík.

Jinak to jsou víceméně standardní věci jako dlouhé skoky od postele k vypínači a hrající si plyšáci, na nic zajímavého si nevzpomenu, ale určitě ještě něco bude, měl jsem zajímavé dětství, třeba se mi časem něco vybaví jako teď ta zásuvka.

že budoucnost bude jenom lepší...neustálý pokrok...všichni se budou mít dobře...že budu kosmonautkou a poletím na Proximu centauri (Měsíc jsem brala jako v budoucnu prachobyčejnou destinaci nehodnou opravdových kosmonautů).

ze mi buh musi pomoct a nepomoh

Já jsem věřila, že když budu dělat obličeje a někdo mě praští do zad, tak se mi zasekne nějakej nerv a mě to zůstane.
Peřinu si přehejbám u nohou doteď, i když ne proto že bych se bála že mi je někdo sní a dvou metrový skoky od vypínače do postele jsou klasika :)
Taky jsem byla dost dlouho přesvědčená, že ty oranžový krabice v zemi jsou miny a že se na ně nesmí šlapat (na to jsem přišla sama).

Tak ono je to v popisu tohodle fóra ;-)

že holky čuraj i kakaj jednou dírkou :-D ale fakt..

jo nekdy jako dite jsem se docetla o pocitani plodnych as neplodnych dnu. uz sem tam mela tuseni ze sex jaksi tvori deti, ale nechapala jsem ze to ty lidi bavi, a ted jsem se docetla o techy plodnych a neplodnych dnech a pochopila to opacne... ze aby bylo to dite, musite se trefit do tech pat plodnych dnu. A to ze je sakra slozity... ze se radsi na to mit deti vykaslu, ze to v zivote nemam sanci spocitat :-)

Když jsem byla malá, tak jsem věřila, že
... se celý svět zdá jednomu velkýmu obrovi - jako že je to jeho sen. A ten obr je tak velký, že se mu může zdát o tom všem, co se děje, i o tom, že o tom přemýšlím. Pro něj to byla jenom chvilka, zatímco pro nás to bylo všechno. A pak jsem si nebyla jistá, ale myslela jsem si, že až se probudí, tak všechno zmizí.
...se miminko dostane do bříška manželským polibkem. Ale věděla jsem, že tam pak roste 9 měsíců. Pořád mi nešlo do hlavy, jak to, že jsem se nenarodila o měsíc později. A tak jsem si dovymyslela, že se asi rodiče líbali trochu dřív a ten polibek nemusí být až na svatbě.
...ježíšek je větší zlatý ježek s bodlinkama a na nich nosí napíchané dárky. Jen mi furt nešlo do hlavy, jak to pak z těch zad sundavá. A taky bylo divný, že nejsou ty dárky rozpíchaný.

ze vzdycky kdyz lidi potrebujou penize tak si zajdou do bankomatu. :P

MATEEJ: jo dík, možna se mrknu

INSEQUI: V zásadě o tomtéž, o čem je tenhle klub.

GRIZZLY89: Nemyslim že by si to vymejšleli, já teda rozhodně ne, mamina byla celkem vtipná při vymýšlení těhle věcí. Jinak spoustu těch věcí tady znam, černá ruka je dětská klasika, bubáci a tak... ta fantazie byla velká tak bych to nepovažoval za vymyslený. A rodiče a vubec lidi okolo to casto nevědomky podpořili.
Jo ty stranky neznam, o cem to má být?

GRIZZLY89: Obecně jsem s kvalitou (a autentičností) spokojen, samozřejmě nikoli ze 100 %, ale co na tom? Jednak jde o zábavu a druhak se cucání z prstu nedá dokázat (lze se o tom akorát tak pohádat), takže bych to hodil za hlavu.

Ze lidi maj jenom jednu slinu a tu kdyz vyplivnou tak umrou. Pak jsem vidal na ulici lidi plivat a hrozne sem se divil ze neumiraj. Jednoho dne jsem se odhodlal vyplivnout a nezemrel jsem.

můžu se zeptat, jesli opravdu všichni myslíte to, co tu píšete vážně? mě u některých příspěvků (nechci nikoho jmenovat, nechci šířit nepřátelskou atmosféru) přijde, že to je pouze vycucaný ted najednou narychlo z prstu abyste něco napsali (obzvlast kdyz se tu objevil i uryvek ze Samotářů), ačkoli by se nic nestalo, kdybyste nic nenapsali. kdo zná web iusedtobelieve.com tak ví, o čem mluvim, tam je kvalita nebo spíše forma příspěvků jiná. no to je ale jedno. docela mě zaujalo, že je u dětí celkem obvyklý strach z větve/rostliny rostoucí z břicha po spolknutí semínka atd., já myslel ze muj strach z polknutí "padáčku" z odkvetlé pampelišky bylo něco nenormálního, je fajn, že ste to zažili i vy ostatní, at už se semínkem z melounu nebo čímkoliv jiným. Cca do pěti let jsem myslel že všechny porody fungují jako "císařský řez", ačkoli jsem jeste nevedel, že se tomu říká císařský řez. No a se smíchem vzpomínám, jak jsem si myslel, že mi narostou vousy, když se namažu tátovým mýdlem na holení (nebo jak se jmenovalo "to", co se dá nazvat jako předchůdce pěny na holení), dělal jsem to tajně, tátovi to vadilo, to mi jen dokazovalo to, že to asi bude pravda, to že zbytečně plýtvám mě nenapadlo.

že ta plyšová panda se hýbe a zlověstně se na mě dívá. a chce dostat mě i bráchu
že když přiložím dva papíry k sobě a udělám v nich díru, tak se slepí
že jednou najdu náhodou u nás na balkóně nebo cestou do družiny malý koťátko

keď som bola malá, verila som, že až vyrastiem, tak si budem môcť robiť čo chcem, akože spať do obeda a ísť kam chcem kedy chcem... myslela som si, že rodičia chcú chodiť do práce pretože ich to tak strašne baví, nie, že musia, a teda, že ja chodiť do práce určite nebudem až budem dospelá... :)

-> to bolo ešte v predškolsokm veku... :)