Ja jsem verila tomu, ze jsem opozdena v case. Ze v pritomnosti vnimam neco, co se vlastne stalo uz pred nekolika hodinami, a ze skutecnou pritomnost budu zase vnimat az za nekolik hodin. Mela jsem hroznou stihu z toho, ze kdyz si myslim, ze delam neco soukromyho, treba se prevlikam do pyzama, ve skutecnosti jsem uz ve skole a vsichni me videj, jak si myslim, ze se prevlikam do pyzama, a poslouchaj, jak rikam nejaky o nekolik hodin posunuty hovadiny. Bylo to dost strasny a jeden cas se me to hodne drzelo.