SIKY: To mi připomnělo Akta X... Zrovna v průběhu sledování jednoho kór vypečenýho dílu nám v pokoji vylítla roleta, a pak ta hrůza jí jít stáhnout... :P :)) Natož pak spát sama v pokoji...

SIKY: Tam byla stejně nejlepší ta skleněná lebka hned ve znělce. A pár dílů na mě taky docela zapůsobilo.

Já jsem největší hrůzu (mimo Kukury v Devátém srdci), měla z pořadu Arthura C. Clarka o tajemných jevech. Po dílu, kde se probíral pád meteoritu do sibiřské tajgy, jsem odmítla vycházet z domu. Ale ty záhady mě tak lákaly, že jsem se na to stejně furt dívala :)

MATEEJ: Tak to já Archu celkem bral, ale děsil ně spíš Chrám zkázy a to jídlo:) Jo a taky pyramida hrůzy :)

Na mě teda hodně zapůsobili Dobyvatelé ztracené archy, jak ji tam ve finále otevřou a rozpustěj se až na kost, z toho sem byl hodně vyděšenej, ale vydrželo mi to asi jenom tejden.
Mnohem víc na mě zapůsobil Pes baskervilskej, ten televizní celovečerák, co tu tehdy šel v kinech. Úvodní zabití lorda psem bylo strašně sugestivně natočený, i když to nebylo moc vidět, tak von byl pod nějakou záminkou vylákán, aby po setmění čekal na zahradě u zadního vchodu panství, a ten výraz, když se k němu ten pes blížil, br. Ještě se pokusil o útěk, ale všechno marný. V tý době jsme bydleli na Praze 1 v činžáku a já každej večer musel odnést našeho kocoura z druhého patra, kde jsme bydleli, až do -1 patra, vlastně do sklepa, ze kterýho byl taky vchod na dvůr, kde sem ho vypustil, aby se tam přes noc venčil, a pak sem strašlivě letěl nahoru, protože to byla přesně stejná situace jako v tom filmu a já měl pocit, že mi je ten pes už v patách. A to mi vydrželo docela dlouho, vždycky se mi strašně rozbušilo srdce.

INSEQUI: Ono hlavně Critters jsou takový pitomý béčko, že bych se u něj dneska válela smíchy, ale v tý druhý třídě to prostě nešlo :)

ELLIE: Tak to vim přesně co myslíš, v tom filmu se useknutá hlava malého zvířátka oběvila 2x vždy v posteli se závoji... děj se odehrával někde v Africe, a něco ta hlava znamenala, asi že umře nebo ho zabijou... kdo nebo co? utržky mam ale jmeno nedam:(
Pak taky jsem měl solidní psycho z filmu (nemam rád hady) kterej začínal tim že chlapek po hlavu zakopanej v písku a plazí se na něj had, on mu ukousne hlavu... dál tam byl nějakej sultán nebo co, kterej zabíjel nepohodlný lidi tak že měl před svym trunem? bazenek kam svrhli nepohodlného a pustili na něj hada... takovou cestičkou... pokud se někdo chytne tak bych rad jmeno filmu ať si to mužu někde sosnout.
Jinak Critters a Robocop jsou hodně velký klasiky:)

INSEQUI: Já se směla koukat jen do scény s večeří a pak mi to bylo podrobně vyprávěno, takže Ripleyová je moje nejoblíbenější filmová hrdinka fakt už dvacet let :))
MADMERTIGAN: Čím víc o tom přemýšlím, tím jsem si jistější, že to byla hlava šimpanzí a ležela v nějaké bílé posteli za bílými závoji, našla ji nějaká ženská a strašně ječela. Ale tak hlava vypadala poněkud vycpaně a vycpávka se z ní jakoby sypala. Nic jinýho si z toho filmu nepamatuju.
JOUSEPHINA: Já trávila spoustu času vymýšlením, jak to filmaři udělali, aby kůň nemusel umřít, a přišla jsem na to, že stál na jakési plošině, která se potopila, a předtím ho pořádně naučili, jak se zhluboka nadechnout.

Jinak co se týče solidních nočních můr, tak jsem v druhý třídě věřila, že pod mou skříní žijí critters. Hloupá vychovatelka v družině nám pouštěla tehdy populární "scífka" jako Critters, Total Recall, Robocop a podobně, aby nás snadno zabavila. Filmy vybíral její synovec, jenž později skončil ve vězení, což o naší základce lecos vypovídá ;) Já jsem si po zážitku s critters pak vždycky vyžádala pastelky, sedla jsem si těsně pod televizi a kreslila jsem si :))

INSEQUI: GAPA... ten film jsem milovala!

ale nemůžu si vůbec vvzpomenout, že by mě někdy nějakej film způsobil noční můru...ani ty, co jste tu jmenovali .. to až v dospělosti jsem jednou viděla dokument o tom, jak čínani zabíjí psy a kočky na jídlo... to jsem potom fakt nemohla spár a ještě asi 8 let o tom ani mluvit, ani si na to jen vzpomenout...

INSEQUI: JOO, přesně :-)

INSEQUI: A já si myslel že žije někde v moři... Což mi připomíná že jsem měl strašnej strach ze žraloků, a protože jsme byli u moře za příbuznejma každej rok tak mi mamina koupila na krk žraločí zub na střibrnym řetízku a řekla že když ho budu nosit tak mě žralok nesežere:) já tomu fakt věřil... zub mam do teď jako pamatku, jen ho nosim na kuži, řetízek už nemam.

JOUSEPHINA: Souboj titánů byl další muj oblíbenej film, já chtěl tu kovovou sovu:)) A hláška vypusťte krakena po prvnim vysílání ihned zlidověla:)

INSEQUI: Po prvním shlédnutí Nekonečného příběhu jsem proklínala všechny filmaře světa,já blbka malá jsem veřila,že tam ten kůň opravdu umřel:)

A ještě jsem si vzpomněla na Souboj titánů..to jsem si zase myslela,že když se nebudu česat,tak budu mít místo vlasů hady jako Gorgona medusa:D

SHADOWALKER: Na tom jsem byl v kině a strašně se mi to líbilo, a pak ještě na japonskym filmu Gapa

Tak ja si pamatuji jak mne sestra asi v peti nechala koukat na zacatek ET. Silene jsem se ETho bala, takze jsem hned utekla a nezjistila, ze byl vlastne hodny. Moje nejhorsi nocni mury toho roku byly s ETym. ;)

INSEQUI: Jo, Nekonečný příběh, tak to jsem si teď vzpomněla na noční můru, která mě držela celkem dlouho. Mě zaujala ta scéna s bránou se sfingami, které nesměly otevřít oči, jinak bylo zle. A pak jsem se bála doma v noci po chodbě, kde byl na zdi vypínač od světla na záchod - s tím orientačním světýlkem :o) Furt jsem čekala, kdy z toho na mě něco vyšlehne.

jó a ještě bych dala čestnou bramborovou ostrovu doktora moreau... taky tomu starýmu... to bylo šíílený... to mi bylo víc, ale stejně sem nemohla spát... tenkrát sem začala usínat s cimrmanama...;-)))

ELLIE: Tak na vetřelce jsem koukal na tajňačku u babičky, když běžel poprve, byl to nějakej 80tej nějakej... nějak ted nevim ale vim že jsem byl malej:) A bomba, bylo to strašně děsivý...

ELLIE: hlava koně? to je jasnej KMOTR...;-)))

MADMERTIGAN: No přesně, kostra kosmonautky z Planety opic mě děsila ve spánku a bála jsem se, že ji najdu pod polštářem, spolu s uříznutou hlavou koně z nějakýho jinýho filmu! Na druhou stranu jsem strašně přemlouvala rodiče, aby mě asi v osmi nechali koukat na Vetřelce...