INSEQUI: Po prvním shlédnutí Nekonečného příběhu jsem proklínala všechny filmaře světa,já blbka malá jsem veřila,že tam ten kůň opravdu umřel:)

A ještě jsem si vzpomněla na Souboj titánů..to jsem si zase myslela,že když se nebudu česat,tak budu mít místo vlasů hady jako Gorgona medusa:D

INSEQUI: Jo, Nekonečný příběh, tak to jsem si teď vzpomněla na noční můru, která mě držela celkem dlouho. Mě zaujala ta scéna s bránou se sfingami, které nesměly otevřít oči, jinak bylo zle. A pak jsem se bála doma v noci po chodbě, kde byl na zdi vypínač od světla na záchod - s tím orientačním světýlkem :o) Furt jsem čekala, kdy z toho na mě něco vyšlehne.

jó a ještě bych dala čestnou bramborovou ostrovu doktora moreau... taky tomu starýmu... to bylo šíílený... to mi bylo víc, ale stejně sem nemohla spát... tenkrát sem začala usínat s cimrmanama...;-)))

ELLIE: Tak na vetřelce jsem koukal na tajňačku u babičky, když běžel poprve, byl to nějakej 80tej nějakej... nějak ted nevim ale vim že jsem byl malej:) A bomba, bylo to strašně děsivý...

ELLIE: hlava koně? to je jasnej KMOTR...;-)))

MADMERTIGAN: No přesně, kostra kosmonautky z Planety opic mě děsila ve spánku a bála jsem se, že ji najdu pod polštářem, spolu s uříznutou hlavou koně z nějakýho jinýho filmu! Na druhou stranu jsem strašně přemlouvala rodiče, aby mě asi v osmi nechali koukat na Vetřelce...

MADMERTIGAN: To je hodně dobrej film hodně tam tu atmosferu dělá ta hudba... Nedavno se mi ho povedlo stahnout s tim puvodnim dabingem z 80tejch let kdy to tu běželo poprve (po revoluci to předabovali a nutno řict že ten puvodni dabing byl daleko lepší).

jo a ještě sem si vzpoměla, že do mýho dětskýho výběru "strrraaašlivejch horrrorů" patřil film planeta opic (ta původní) to sem viděla, když mi byly asi 4 roky... film došel k momentu jaxi ta jedna z těch kosmonautů zapoměla zavřít poklop od stáze a byla tam ta její kostra... to sem viděla a tak mě to šokovala, že sem se poblinkala a úplně sem se zhroutila strachy... když sem to viděla po letech tak sem zjistila, že sem ten film vlastně vůbec neviděla... protože sem blila v prvních 5 minutách ;-))))

RUSALKA: my sme tomu řikali "třista stop"... to je zajímavý jaxe tydle věci vyvíjej ;-)))

ELLIE: To asi bylo v nížce až za Holčičkou se sirkami, takže to už neznám. Nevím sice jak, ale vyhnula jsem se i televiznímu zpracování :)

AALA23: Taky jsem tomu věřila. Viděla jsem v televizi nějaký animovaný zpracování a ta holčička byla na první pohled hrozná chudinka. Chtěla jsem ji zachránit a strašně jsem pro ni plakala...

Andersena jsem měl strašně rád, bylo to jak horory a líbilo se mi to narozdíl od takových těch pohádek co se vyprávějí.

SIKY: Jo, "Holčička se sirkama" mě taky dorazila... viděla jsem to v televizi, takže to bylo hrozně reálný. Věřila jsem tomu, že opravdu umřela.

ELS: jasně! Anička s lískovými oříšky... ten její ovčí obličej mě děsil hodně dlouho... hrozně sem se bála, že tak taky budu jednou vypadat.. :)

ELLIE: tu mi nepřipomínej, měla jsem z ní noční můry až skoro do puberty! Slimáci a mouchy a vůbec to všechno, uá!

ALEXIS: Sněhovou královnu ale taky miluju :) Pošlu ti dopis na sušený rybě a ty si z něj pak uvaříš polívku.

ELLIE: přesně! ta mi utkvela nejvíc!! chovala sjem se k chlebu s uctou ale i dřív, vychovali me k úctě k jídlu. Ale nechápala jsem, jak zrovna morbidní Andersen je prý král pohádkářů..a dodnes to moc nechápu...
Nicméně pozdější americká pakultura v čele s Tomem a Jerrym byla snad jeste horší.

SIKY: A co O dívce, která šlápla na chléb? Představa, že zkamením a po očích mi polezou mouchy a já je nebudu moct odehnat... ué... chovala jsem se pak k chlebu nějakej čas s velkou úctou (bylo mi asi sedm) :))

ELS: Jo, to byla děsivá pohádka. Osobní trauma jsem měla ještě z Andersena (což není tak divný). Furt jsem si živě představovala Kaie, jak má v očích střepy, co mu tam foukla Ledová královna. No a po přečtení Holčičky se sirkami jsem už nikdy Andersenovy pohádky neotevřela...