HULDY: Narazila jsem teď v jedné knízce amerického psychiatra Scotta Pecka na zajímavou myšlenku: že právě lidi, kteří mají sklon k závislým vztahům mívají často sklon i k závislosti na drogách, alkoholu a dalších věcech. Zní to docela logicky, že tam je souvislost, člověk který se dobrovolně začne ničit závislostí v sobě mívá nějaký nezdravý model vztahů, velice často bývá z prostředí, kde vztahy nefungovaly, často hledá mimo sebe, u druhého člověka, jistotu a lásku, kterou potřebuje dát především sám sobě, ale to se potřebuje teprve naučit.... A když se to s lidmi nedaří, látky je zastoupí....
Nevím v kolika případech to sedí, na mě třeba docela ano, měla jsem naprosto nefunkční přístup ke vztahům a do tvrdých drog jsem se kdysi pustila právě po tom, co jsem zjistila, že nedokážu žít s někým, s kým to byla první velká láska, a přemoh mě takovej zoufalej pocit, že ono to nejde s nikým, strach z lidí, atd, atd......vlastně to pak vždycky bylo zástupný chování, místo abych se podívala na to, co se opravdu děje v těch vztazích, a snažila se to léčit a změnit, schovala jsem se za nějakou látku, protože jsem si ani pořádně neuvědomovala, že se s přístupem k vztahům něco dělat dá.... Ale naštěstí ty extrémní situace mě nakonec k uvědomění a změnám přiměly a vesmír s tím hodně moc pomoh :)
TETA_JELENA: Proč nepočítáš lidi, co se uzdravili? V nyx komunitě jich znám desítky, co před mnoha lety brali většinou perník, a dnes na to nemají ani pomyšlení, nechovají se jako "vyléčení feťáci", ale jako normální zdraví lidi, co mají jiný zájmy, jiný hodnoty a jiný hranice než tenkrát.
Myslím, že v tom je právě ten rozdíl, pokud se ten člověk změnil a vyvinul někam úplně jinam a dál, což je IMHO přirozený, tj. žije naplno a je to pro něj minulost, nevidím problém. Teď jsem potkala někoho fakt krásnýho a zdravýho a po všech stránkách na sobě pracujícího, a naprosto jsem zírala, když jsem se dozvěděla, že kdysi ten perník taky bral.... Přijde mi, že říct, že když se z toho ten člověk dostal, nebyla to závislost, je trochu zavádějící, někteří ti lidi smažili docela seriózně, léta, hodně, denně, do žíly.....a skončilo to, a dnes je pro ně představa dát si takovej jedovatej sajrajt naprosto absurdní, ještě víc než pro ty, kdo to nikdy nezkoušeli.... Možná je rozdíl právě v tom, ten kdo se opravdu změnil, nemá žádný "chutě", to je naprostej nesmysl, protože ví co ty látky jsou, a co s ním dělaj, a že je to ničivý, a on že chce být živej, zdravej a v pohodě, a vůbec ví co chce a kam jde, a co s tím je slučitelný a co ne. A pak se samozřejmě s nějakou identitou "feťáka" už neidentifikuje, i když o tom klidně může mluvit jako o něčem v minulosti.