THOMASMORTA: Co je na ceste politicky nekorektniho?

Zpráva dne: Iva Hlaváčková zmizela z půltů řetězce Luxor!

Dnes jsem jako mnoho studentů, navštívil Palác Luxor. I napadlo mě, že byc se mohl poohlédnout po Magické cestě, zda má nějaké vtipné bonusy jako první díl (pokud se dostanu ke scanneru a vyzjistím, zda-li to nebude nedovolená reprodukce díla, pak sem vystavím onu slavnou "hru" z přebalu či rodokmen hrdinů, ze kterého vyplývá, že jsou příbuzní všichni se všemi). A jaké bylo mé překvapení, když jsem kromě tohoto pokračování nenalezl ani první díl!
Právě jsem se vrátil do bytu a po cestě jsem si prohlédl ještě pobočku na Chodově - a stejně jako prvně, kromě Svedených a rozpostilých žádné stopy po Ivě Hlaváčkové! Copak se stalo, že není na pultech řetězce, který jí za týden pořádá křest? Že by se snad někdo dozvěděl o politické nekorektnosti díla? Nebo si to snad někdo nechtěně přečetl a vyřadil to z nabídky, jako nevhodné pro děti do 99 let? Co by tomu asi řekla autorka?

THOMASMORTA: Co nějaký vkusný transparent? Smrt Mordochovi! nebo tak něco...

Recenze z Pevnosti: http://daemon.cz/recenze.php?action=detail&id=859

V Ikarii zřejmě žádná nebyla; ale snad nepohrdnete ani rozhovorem a doporučením:

Vlasta 16.7.2008
Život - reportáž Vlasty
PÍŠU, tedy JSEM: Jak se žije českým spisovatelkám

KAŽDÝ MĚSÍC SE V KNIHKUPECTVÍCH OBJEVUJE SPOUSTA NOVÝCH TITULŮ. TAKÉ ŠKÁLA AUTORŮ JE ŠIROKÁ – OD UCTÍVANÝCH KLASIKŮ AŽ PO NESMĚLÉ DEBUTANTY. JAKOU MAJÍ ŠANCI USPĚT V TÉTO KONKURENCI MLADÉ ČESKÉ SPISOVATELKY? ČTYŘEM Z NICH JSME POLOŽILY STEJNÉ OTÁZKY:

1. Proč a kdy jste začala psát?
2. Které žánry a témata vás nejvíc zajímají a kde hledáte inspiraci?
3. Na čem právě pracujete nebo o jaké látce přemýšlíte?

Jsem ve znamení Raka
IVA HLAVÁČKOVÁ

Autoportrét: S podivem jsem se narodila v minulém století a ještě žiji. Jsem ve znamení Raka, a to už samo o sobě napovídá, že ráda jím a vařím. Není divu, že jsem se chtěla v pěti letech stát kuchařkou, ale v první třídě jsem pochopila, co znamená ranní vstávání a každodenní rutina, a mé zájmy se zvrhly jinam. A tak jsem paní učitelce na otázku, čím budu, hrdě odpověděla: „Bohémkou. Malířkou nebo spisovatelkou.“ Jak ubíhal čas, dětské sny zůstaly v pozadí a do popředí se dostala tvrdá realita, kdy se můj život měnil ze dne na den a spousta náhod mě dostala na různé životní cesty a na různé školy. Možná by ze mě byla Marie Curieová, možná bych učila děti, kdybych nepotkala jednu novinářku na mateřské, která za sebe hledala náhradu. Ze dne na den jsem začala psát rozhovory do televizního týdeníku a posléze i do dalších časopisů (mimo jiné také do Vlasty). Jednoho dne jsem šla do redakce tohoto ženského časopisu a potkala Věru Hrubou, jež měla tehdy na starosti módní rubriku. Venku bylo asi čtyřicet stupňů a já „bohémka“ měla na sobě model typu „hand made“, který ji zaujal (včetně obsahu). V tu chvíli vedle profese novinářky začala éra módní návrhářky a příležitostné modelky. Připadala jsem si přinejmenším jako Vivienne Westwoodová a Claudia Schifferová dohromady. Ale malířkou ani návrhářkou jsem se nestala, protože mi manžel podal přihlášku na FAMU, zřejmě pod vlivem mých dopisů-povídek (v té době nebyly SMS a maily a na sdělení toho bylo dost), které celý týden luštil jako hieroglyfy. Z toho patrně usoudil, že budu dobrá scenáristka nebo spisovatelka.

1 Mou první „pohádkovou“ knihou, kterou jsem si sama přečetla, byla Kytice. Trochu mě poznamenala. V první třídě jsem začala psát morbidní básničky a později jsem vůbec nechápala, proč mám psát nějaký popis, dopis, úvahu nebo esej. Sloh mě prostě nebral. Během času jsem přes náhodné laškování s psaným slovem přičichla k novinařině a k mému údivu vše vyvrcholilo studiem scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Po škole jsem se zase velkou náhodou dostala ke psaní televizních pohádek. Ve věku, kdy čteme pohádky dětem, já hltala jednu pohádku za druhou, protože jsem měla z dětství značnou absenci. A pak mi spisovatel Petr Prouza ve třiceti nabídl, abych napsala knihu. Tehdy jsem se ale na to ještě necítila, měla jsem pocit, že jsem nic neprožila, a nechtěla jsem skončit ve zlevněných knihách. Opět zasáhla nějaká vyšší moc, když jsem kvůli filmovému scénáři začala psát knihu Horší už to nebude… a můj kamarád ji poslal do Euromedií.
Za nějaký čas jsem ve stejný den měla dvě milá překvapení. Zavolala mi redaktorka z Ikaru, že se jim moje kniha líbí a chtějí ji vydat. A večer se mi ozval slovenský producent Marian Urban, že má zájem o můj scénář.

2 Nejvíc hltám vědeckou literaturu, literaturu faktu, paranormální jevy, životopisy a pak tvorbu Irvinga, Styrona a Kinga. Inspiraci hledám v současném životě, jsem pozorovatelka.
Takže mé zaměstnání není spisovatelka, ale voyeur. Nebo si prostě přečtu knihu Strach z padesátky a pak odpovím knihou Horší už to nebude… Tuhle knihu jsem v sobě nosila dlouho a pak mi jednou zavolala kamarádka: „Jdi do kina na film Lepší už to nebude. Ten spisovatel, kterého hraje Nicholson, jsi prostě ty.“ Hrdinka mé prvotiny Sára Lustigová je takový Nicholson v sukních.
I když jsem nedávno křtila svou pátou knihu, stále se spíš cítím víc jako ženská od plotny.
Manžel mi říká, že mi jdou nejlépe uklízečky, hospodyně, hospodští, to je moje doména.
I vážné téma řeším většinou humornou formou, v životě se přece taky střídá pláč a smích. Je zvláštní, že ač jsou to všechno fikce, fabulace, přesto hodně lidí pozdravuje Terezu Tichou z mého posledního románu Lepší pozdě než nikdy a přejí jí hezký osud.

3 Na stole mi leží sazba Magické cesty. Je to druhý díl mé trilogie Vládci Sedmihoří, který vyjde v září společně s knihami Tajemná země Minor a Výprava do Najády (příběhy holčičky Terezky a kočiček). Tohle kočičí téma jsem psala už na škole.
Pak jsem tyto příběhy vyprávěla Damískovi, mému kocourkovi, který onemocněl, a já mu dala slib. Už tady s námi není, ale píši to pro něho a všechny kočičky v útulcích. Je fajn pootevřít dětem dveře fantazie. Dětská tvorba mě baví, možná proto píši i pro Českou televizi seriál pro teenagery.
Pro dospělé chystám seriál pro slovenskou televizi Markíza, na který se těším, protože začíná spolupráce s jedním z nejlepších režisérů Jurajem Nvotou, se kterým – pokud Bůh a producenti dají – budeme na jaře točit celovečerní film Naty aneb Osudu neutečeš, což vyjde i knižně.


Mladá fronta DNES - jižní Morava 29.9.2007
Servis - Můj tip

Kateřina Brožová, herečka, zpěvačka: Sázím na knihy Ivy Hlaváčkové

Vřele bych všem doporučila knihy mé kamarádky, skvělé spisovatelky a scenáristky Iva Hlaváčkové: Horší už to nebude, Svedené a rozpustilé a Diamantová cesta.
První dvě mě oslovují více, jelikož hlavními hrdinkami jsou ženy, které se snaží vypořádat s nelehkými životními situacemi. Příběhy jsou ovšem psané uvolněně a s humorem. Diamantová cesta v žánru fantasy je vhodná pro dospělé, ale i pro dospívající děti.
A z hudby? Ráda poslouchám svoje poslední vydané CD s názvem Kateřina. Nikoli proto, že jej zpívám já, ale protože jsem na něm do češtiny přezpívala skladby svých oblíbených interpretů - Bangles, Glorie Estefan, ale zároveň si oživuji melodie a texty kvůli vystoupením, kde je předvádím.

doporučím ženě jako podklad pro seminář o fantastické literatuře, bude nadšená!

= = = = = POZOR = = = = = POZOR = = = = = POZOR = = = = =

Iva Hlaváčková se po roce chystá pokřtít pokračování slavné Diamantové cesty, originálně nazvané Magická cesta - navíc při té příležitosti představí svému publiku i první dva z plánovaných sedmi dílů své nové série Terčina bláznivá dobrodružství.

Křest má proběhnout v úterý 30.09.2008 v Paláci knih Luxor od 16h. Přijímám jakékoliv kultivované návrhy projevení našeho nadšení z autorčiny tvorby.

= = = = = POZOR = = = = = POZOR = = = = = POZOR = = = = =

Vítejte v klubu nekorunované královny nejhorší české fantasy, prznitelky mateřského jazyka a grafomanky Ivy Hlaváčkové, jež v posledních letech započala s testy svých textů na dětech!

Omlouvám se všem za delší dobu mé odezvy - čekal jsem na schválení klubu dva dny a poté jsem pracoval na jeho výrobě v dobách, kdy mě nemoc propustila ze své snivé náruče.

Stejně tak se omlouvám autorům oněch tří prvních příspěvků, které jsem smazal - když jsem konečně otevřel klub a vystavil jsem svou recenzi, vyčistil jsem celkově místnost. Slibuji, že žádnou cenzurou v budoucnu vládnout nehodlám. Pokud jsem tímto přerušil rozhovor, který jsem považoval za uzavřený omlouvám se a nechávám volné pole pro jeho nové započetí.

Recenze: Diamantová cesta, Iva Hlaváčková

„Knihu jsem začala psát pro děti, protože jsem chtěla, aby se jim dostala do rukou kvalitní česká ilustrovaná fantasy. Odlišností od obvyklých fantasy románů je to, že hrdinové jsou ve věku čtenářů (navíc ze současného "lidského" světa), a tím jsou jim bližší. Jako dítě jsem měla ráda ilustrované knihy a často jsem podle nich kreslila. Navíc čtenáři nemusí knihu odložit hned po prvním přečtení, ale mohou si podle ní zahrát přiloženou stolní hru,“ říká o své žánrové prvotině autorka Iva Hlaváčková, dosud známá svými ženskými romány.

Už při prvním otevření si čtenář nemůže nevšimnout perokreseb, které svou atmosférou připomínají devadesátá léta a ručně kreslené mapy chodeb ve Dračím doupěti. Při bližším zkoumání můžeme nalézt i tajemné runy. Tím však nostalgie končí a nastupuje čirá hrůza při zjištění, že slavné hře na hrdiny odpovídá i jazyková úroveň a zápletka příběhu.

Kniha se snaží o úvod v duchu heroického mýtu. Atmosféru poněkud kazí pojmenování hlavních hrdinů. Autorka, odmítám ji nazývat spisovatelkou, si k ruce vzala slovníky angličtiny, řečtiny a latiny a náhodnou koláží z nich vytvořila celý panteon. Aby se dětský čtenář neztrácel v přehledu kdo je kdo, je hned na začátku knihy umístěn rodokmen. Při bližším pohledu zjistíme, že jsou všichni příbuzní se všemi a hlavní záporná postava je nejen dědečkem hlavního chudáka, ale zároveň jeho nevlastním bratrem.

Pro orientaci v prostoru je na přebalu umístěna mapa. Škoda jen, že autorce docházela inspirace při pojmenovávání jednotlivých lokalit, a tak se jich polovina jmenuje stejně jako příslušníci panteonu. V tomto jmenném zmatku se už pravděpodobně ztratil i korektor, a tak se v různých kapitolách stejné místo může jmenovat různě.

Do nebe volající je politická nekorektnost autorky, která si v době sebevražedných útoků dovolí pod nejtemnější symbol nejtemnějšího zla napsat Muhhammad. Na jednom místě se lehce naveze ústy hlavní hrdinky do jehovistů a po chvíli dialogu se přihlásí k budhismu. Aby autorka podtrhla charisma kouzelníků, nechává je mluvit latinsky.

Když už autorka propašovala do knihy tolik cizích jmen, pokračuje ve znásilňování mateřského jazyka jejich prazvláštním skloňováním a občasným amerikanismem. Úroveň jazyka v knize celkově odhaluje její předchozí novinářskou práci. Navíc paní Hlaváčková trpí utkvělou představou, že by se předmět ve větě cítil smutný, kdyby neměl alespoň jeden přívlastek, nejlépe postupně se rozvíjející. V důsledku tohoto jsou zde všechny šípy smrtonosné a všechny bitvy kruté a nemilosrdné. Použité slovní obraty obecně naprosto nekorespondují s daným žánrem a působí tak spíš jako laciná parodie.

Co se týče děje, autorka naprosto bezostyšně vykrádá takové klasiky jako je Tolkienův Pán prstenů (hlavní zápornou postavu nemůže zabít žádný muž) či Andersenovu Sněhovou královnu (duše hlavního chudáka je zajata, když mu do oka vletí jiskra). Kdyby si toho nepozorný čtenář náhodou nevšiml, na jiném místě v knize zdroj přímo jmenuje. Charaktery postav jsou ploché jak list papíru a dílčí části zápletky dávají nový rozměr termínu klišé.

Diamantová cesta dokazuje, že kvalitní fantasy neznamená jenom psát o tom, jak "barbar v koži spolu s válečnicí v chromované podprsence jedou do Temné říše, kde na Temné hoře v Temné věži useknou Temnému mágovi Temnou prdel", jak si ze žánru dělá legraci Jiří Kulhánek. Nakonec se ukazuje, že motto, které knihu uvozuje, je zároveň návodem k jejímu použití:

Ať se děje cokoliv, ničím se nenechte vyvést z míry: chraňte svou mysl před ulpíváním na čemkoli. Udržujte ji pokojnou jako prázdnota a zcela čistou, bez poskvrny – tak sami dosáhnete vysvobození.

• Iva Hlaváčková: Diamantová cesta
• vydal: Fragment, Praha 2007
• ilustrace: Jiří Hlaváček
• obálka: Jiří Hlaváček
• 360 stran / 349 Kč