THOMASMORTA: Co nějaký vkusný transparent? Smrt Mordochovi! nebo tak něco...
Recenze z Pevnosti:
http://daemon.cz/recenze.php?action=detail&id=859
V Ikarii zřejmě žádná nebyla; ale snad nepohrdnete ani rozhovorem a doporučením:
Vlasta 16.7.2008
Život - reportáž Vlasty
PÍŠU, tedy JSEM: Jak se žije českým spisovatelkám
KAŽDÝ MĚSÍC SE V KNIHKUPECTVÍCH OBJEVUJE SPOUSTA NOVÝCH TITULŮ. TAKÉ ŠKÁLA AUTORŮ JE ŠIROKÁ – OD UCTÍVANÝCH KLASIKŮ AŽ PO NESMĚLÉ DEBUTANTY. JAKOU MAJÍ ŠANCI USPĚT V TÉTO KONKURENCI MLADÉ ČESKÉ SPISOVATELKY? ČTYŘEM Z NICH JSME POLOŽILY STEJNÉ OTÁZKY:
1. Proč a kdy jste začala psát?
2. Které žánry a témata vás nejvíc zajímají a kde hledáte inspiraci?
3. Na čem právě pracujete nebo o jaké látce přemýšlíte?
Jsem ve znamení Raka
IVA HLAVÁČKOVÁ
Autoportrét: S podivem jsem se narodila v minulém století a ještě žiji. Jsem ve znamení Raka, a to už samo o sobě napovídá, že ráda jím a vařím. Není divu, že jsem se chtěla v pěti letech stát kuchařkou, ale v první třídě jsem pochopila, co znamená ranní vstávání a každodenní rutina, a mé zájmy se zvrhly jinam. A tak jsem paní učitelce na otázku, čím budu, hrdě odpověděla: „Bohémkou. Malířkou nebo spisovatelkou.“ Jak ubíhal čas, dětské sny zůstaly v pozadí a do popředí se dostala tvrdá realita, kdy se můj život měnil ze dne na den a spousta náhod mě dostala na různé životní cesty a na různé školy. Možná by ze mě byla Marie Curieová, možná bych učila děti, kdybych nepotkala jednu novinářku na mateřské, která za sebe hledala náhradu. Ze dne na den jsem začala psát rozhovory do televizního týdeníku a posléze i do dalších časopisů (mimo jiné také do Vlasty). Jednoho dne jsem šla do redakce tohoto ženského časopisu a potkala Věru Hrubou, jež měla tehdy na starosti módní rubriku. Venku bylo asi čtyřicet stupňů a já „bohémka“ měla na sobě model typu „hand made“, který ji zaujal (včetně obsahu). V tu chvíli vedle profese novinářky začala éra módní návrhářky a příležitostné modelky. Připadala jsem si přinejmenším jako Vivienne Westwoodová a Claudia Schifferová dohromady. Ale malířkou ani návrhářkou jsem se nestala, protože mi manžel podal přihlášku na FAMU, zřejmě pod vlivem mých dopisů-povídek (v té době nebyly SMS a maily a na sdělení toho bylo dost), které celý týden luštil jako hieroglyfy. Z toho patrně usoudil, že budu dobrá scenáristka nebo spisovatelka.
1 Mou první „pohádkovou“ knihou, kterou jsem si sama přečetla, byla Kytice. Trochu mě poznamenala. V první třídě jsem začala psát morbidní básničky a později jsem vůbec nechápala, proč mám psát nějaký popis, dopis, úvahu nebo esej. Sloh mě prostě nebral. Během času jsem přes náhodné laškování s psaným slovem přičichla k novinařině a k mému údivu vše vyvrcholilo studiem scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Po škole jsem se zase velkou náhodou dostala ke psaní televizních pohádek. Ve věku, kdy čteme pohádky dětem, já hltala jednu pohádku za druhou, protože jsem měla z dětství značnou absenci. A pak mi spisovatel Petr Prouza ve třiceti nabídl, abych napsala knihu. Tehdy jsem se ale na to ještě necítila, měla jsem pocit, že jsem nic neprožila, a nechtěla jsem skončit ve zlevněných knihách. Opět zasáhla nějaká vyšší moc, když jsem kvůli filmovému scénáři začala psát knihu Horší už to nebude… a můj kamarád ji poslal do Euromedií.
Za nějaký čas jsem ve stejný den měla dvě milá překvapení. Zavolala mi redaktorka z Ikaru, že se jim moje kniha líbí a chtějí ji vydat. A večer se mi ozval slovenský producent Marian Urban, že má zájem o můj scénář.
2 Nejvíc hltám vědeckou literaturu, literaturu faktu, paranormální jevy, životopisy a pak tvorbu Irvinga, Styrona a Kinga. Inspiraci hledám v současném životě, jsem pozorovatelka.
Takže mé zaměstnání není spisovatelka, ale voyeur. Nebo si prostě přečtu knihu Strach z padesátky a pak odpovím knihou Horší už to nebude… Tuhle knihu jsem v sobě nosila dlouho a pak mi jednou zavolala kamarádka: „Jdi do kina na film Lepší už to nebude. Ten spisovatel, kterého hraje Nicholson, jsi prostě ty.“ Hrdinka mé prvotiny Sára Lustigová je takový Nicholson v sukních.
I když jsem nedávno křtila svou pátou knihu, stále se spíš cítím víc jako ženská od plotny.
Manžel mi říká, že mi jdou nejlépe uklízečky, hospodyně, hospodští, to je moje doména.
I vážné téma řeším většinou humornou formou, v životě se přece taky střídá pláč a smích. Je zvláštní, že ač jsou to všechno fikce, fabulace, přesto hodně lidí pozdravuje Terezu Tichou z mého posledního románu Lepší pozdě než nikdy a přejí jí hezký osud.
3 Na stole mi leží sazba Magické cesty. Je to druhý díl mé trilogie Vládci Sedmihoří, který vyjde v září společně s knihami Tajemná země Minor a Výprava do Najády (příběhy holčičky Terezky a kočiček). Tohle kočičí téma jsem psala už na škole.
Pak jsem tyto příběhy vyprávěla Damískovi, mému kocourkovi, který onemocněl, a já mu dala slib. Už tady s námi není, ale píši to pro něho a všechny kočičky v útulcích. Je fajn pootevřít dětem dveře fantazie. Dětská tvorba mě baví, možná proto píši i pro Českou televizi seriál pro teenagery.
Pro dospělé chystám seriál pro slovenskou televizi Markíza, na který se těším, protože začíná spolupráce s jedním z nejlepších režisérů Jurajem Nvotou, se kterým – pokud Bůh a producenti dají – budeme na jaře točit celovečerní film Naty aneb Osudu neutečeš, což vyjde i knižně.
Mladá fronta DNES - jižní Morava 29.9.2007
Servis - Můj tip
Kateřina Brožová, herečka, zpěvačka: Sázím na knihy Ivy Hlaváčkové
Vřele bych všem doporučila knihy mé kamarádky, skvělé spisovatelky a scenáristky Iva Hlaváčkové: Horší už to nebude, Svedené a rozpustilé a Diamantová cesta.
První dvě mě oslovují více, jelikož hlavními hrdinkami jsou ženy, které se snaží vypořádat s nelehkými životními situacemi. Příběhy jsou ovšem psané uvolněně a s humorem. Diamantová cesta v žánru fantasy je vhodná pro dospělé, ale i pro dospívající děti.
A z hudby? Ráda poslouchám svoje poslední vydané CD s názvem Kateřina. Nikoli proto, že jej zpívám já, ale protože jsem na něm do češtiny přezpívala skladby svých oblíbených interpretů - Bangles, Glorie Estefan, ale zároveň si oživuji melodie a texty kvůli vystoupením, kde je předvádím.