RAB1T: no puvodne to mel byt lenin, takze podobnost komukoli jinemu je ciste nahodna:) Zatim si prvni kdo tu podobnost vidi, respektive si prvni, kdo vubec nejakou podobnost vidi.

RALI: jsem jedinej komu pripomina Egona Bondyho?

cau, nenapada vas nejaka konkretni hmota (silikon, lukopren) ze ktere by sly delat drobne, lehce ohebne odlitky neceho jako je zvykacka? :) muze byt lehce transparentni, ale jde mi hlavne o vyrazne barvy, neco jako tohle:


co jsem zatim vygoogloval je barevne dost nevyrazne..

SUN_VU_KUNG: díky moc :)

SUN_VU_KUNG: 45 mm :)

HE11_KNIGHT: no paráda... jak je velký?

HE11_KNIGHT: jo ten náhrdelník neplatí .. to byl úlet :)

Ahoj, najde se někdo šikovný, kdo by byl za drobnou úplatu schopný stvořit něco jako sošku nebo stylový hrnek nebo tak podobně, aby se to dalo použít jako cena ve scifistické soutěži? Kdyžtak pište do pošty.

HYLGERT: No, ta čistota je daná právě tím, že to je z těch silikonových forem. Začal jsem s nimi hned, co jsem se vrhnul do replikací, takže jsem se s nimi naučil docela dobře a tu čistotu a přesnost si snažím udržet. Obecně bych postupně rád nahradil to armování sklem, protože je to nepraktické a třeba armovat tu masku bylo peklo, musel jsem koupit nejjemnější skelnou rohož, tu předstříhat a pak ji hodně složitě vkládat do těch záhybů kolem tváře, a samozřejmě dávat pozor na bubliny a puchýře, aby byla perfektně přiložená. V ploše, nebo u jednodušších tvarů se sklo dá aplikovat v pohodě, ale u takovýchhle věcí je to peklo a daleko lepší je nějaká drť skelných vláken, která se s PEs smísí do kaše, která se pak nanáší.

Jinak souhlas, u malých věcí jsou ty materiály vcelku finančně dostupné. Třeba ten polyuretan, ze kterého je trilobit, mě stálo balení cca 750Kč, a odlil jsem jich z toho minimálně 5. Je to nejlepší licí materiál, se kterým jsem kdy dělal, a protože mám na trilobita novou, retušovanou formu, tak zkusím další odlitky. No a hlavně mám na stole rozvrtanou velkou plastiku, která bude na lití, protože je taky "on-the-wall" ale jsem hrozně zvědav, jak ji budu armovat, protože v jednom bodě je mocnost pryskyřice jen pár milimetrů, takže v krutu by se to mohlo zlomit, tak uvidím, jaké má polyuretan limity :) Na ni ale padne to jedno balení určitě.

JJ, do lukoprenu můžeš lít i olovo nebo cín, ale musíš mít pro ten druh, který tuhle vyšší teplotu snese. A pokovení cínu elektrolýzou jsem zrovna dělal kdysi v rámci mých chemických pokusů, funguje to spolehlivě, cínovou kapku jsme pokovili tak, že vypadala jako měď... myslím, že to tenkrát stačilo hodit jako elektrodu do roztoku síranu měďnatého. Co se týká povrchu, tak bych asi spíš volil některé patiny, které jsou na plasty, sice to nikdy nebude jako opravdový bronz, ale ten se dá odlít, zvlášť, pokud už máš formu.

A plniva do pryskyřic se dávají, je to jako když chceš dělat třeba umělý kámen, ale výtvarníci do toho nacpou leccos, piliny, štěrk, prostě co se hodí. Pro kámen se dává třeba jemně mletý vápenec nebo křemenný písek. Pak je to zpevněnější, ale já mám raději takové ty čistě syntetické odlitky, kde je ten plast v plné výši :)

SUN_VU_KUNG: Ty jo máš to takové čisté! A tyhle super materiály jsou ještě finančně snesitelné, pokud jde o rozměrově menší věci nebo jednodílné formy. Jo a lukopren v pohodě snese nízkotavitelné kovy – a jsem slyšel, že třeba cín se pak dá elektrolýzou upravit do vzhledu mědi. Mě právě ta skelná tkanina taky štvala, ale pokud šlo o to zavěšení, tak nebylo zbytí. Od spolužačky jsem viděl lampy – takové krystaly o rozměru zhruba 50x50x50cm, nelaminovala to těma kouskama tkaniny, najemno jí nastříhala a zamíchala to do té pryskyřice, dala tam i dřevěné piliny(to bylo spíš výtvarnej záměr) a drží jí to poměrně slušně. Mám dojem, že i pár výrobců řeší takhle ty „samonosné“ materiály ale problém je ten, že cena je hned jiná – lze to vyřešit levněji.

ZANKAZU: ti to dělají v podstatě tou poslední metodou - udělají model, na něj formu a do ní pak laminují sklo a pryskyřici... Někdy můžou pryskyřici aplikovat přímo na model, pokud slouží jako opačná forma. No, tak tam zkus poslat poptávku :) Mě třeba před časem příjemně překvapila slévárna bronzu, kde jsem si chtěl udělat bronzové trilobitky, zatím jsem se k tomu nedostal, ale cena byla vcelku snesitelná.

super, díky za vyčerpávající odpověď!
ten reliéf by byl ideálně hodně členitý, nad i pod rovinou, plocha zkrátka různými způsoby deformovaná do prostoru. Vacuum forming vypadá výborně a na některé by se to hodilo, ale ne na všechny. 3D tiskárna by byla možnost.
Obávám se že vlastníma silama na to úplně nestačim, respektive, nevim jestli bych byla schopna vytvořit tak čistou práci (ad poslední možnost)..
našla jsem toto: http://www.vedex.cz/produkty/plastiky-sochy.php ale jsme zase u otázky peněz.

HYLGERT: co jsem někde četl, tak nestékavost gelcoatů je řešená nějakým jemným plnivem z křemíku, takže to by mohlo tomu siloxidu odpovídat... každopádně gelcoat je tixotropní a můžeš ho normálně natřít štětcem v tenké vrstvě jako barvu po celé ploše formy a on drží. Já dávám obvykle dvě vrstvy krátce po sobě.

S tou hlenovitostí přesně vím, co myslíš. To je holt neduh klasického PEs, protože holt nikdo nepředpokládá, že chceš, aby to bylo hezké :) To bys musel koupit transparentní PEs, dělají se specializované, ze kterých umělci třeba v 60tých letech lili velké bloky, a pak je řezali a leštili a vypadalo to jako křišťál.

Aby ti vynikla modelace povrchu, tak právě nesmíš mít povrch transparentní, ale takový, aby tvořil stíny. Proto jsou nejvhodnější světlé tóny (slonová kost, atd.) nebo mírně reflexní (bronzy atdy.). Protože jen hra světla a stínu ti vymodeluje ten povrch. Naprosto nevhodná je třeba černá, protože pohlcuje světlo a černé modely jsou sice sexy, ale jsou hrozně nepřehledné, v podstatě se v nich člověk ztrácí, protože nehrají světlem a stínem. Takže s povrchem to není sranda.

Gelcoat je normálně polyesterová pryskyřice, která je zahuštěná tím plnivem a to plnivo zároveň dělá i to, že pryskyřici obarví tak, že kryje jako barva. Nemusíš tak probarvovat a v podstatě si stačí vybrat rovnou barvu gelcoatu. Dělá se myslím i čirý. Já používám bílý. Když gelcoat naředíš po přidání tužidla rozpouštědlem, tak ho můžeš i stříkat pistolí, vhodné u komplikovaných forem a při nutnosti mít stejnoměrnou sílu. To by bývalo možná řešení pro tu tvou nekrosrnu, jak jsi to chtěl na začátku, ale mě to nenapadlo - vystříkat formu několika vrstvami čirého gelcoatu a nechat to ztvrdnout, bez armatury. Vytvořila by se tak průsvitná skořepina, skoro až průhledná. Každopádně díky tomu, že gelcoat je taky PEs se dokonale spojí s těmi dalšími vrstvami obyčejného PEs, které vrstvíš do formy na něj. Ještě taková věc - gelcoat může být i epoxidový, pokud pracuješ třeba s epoxidem. Před časem jsem komunikoval s jedním obchodním zástupcem firmy, co tohle dováží a nestačil jsem se různým materiálům divit, např. nevím jak tebe, ale mě to armování skleněnou rohoží celkem sere :) no a oni už mají něco jako epoxidovou pastu, prostě pastu pryskyřice s namletým skleněným vláknem, kterou nahňácáš do formy na první vrstvu gelcoatu, udusáš to a uhladíš rukou v gumové rukavici a je to! Vytvrdne to a udělá to skořepinu, která má velkou pevnost ve všech směrech, protože má armaturu všemi směry, díky těm vláknům. Tahle hmota je sice poměrně drahá, ale chci si to s ní někdy vyzkoušet.

Silikon na formy používám normálně Lukopren, je víc druhů, podle použití a pružnosti a zatékavosti. Na jemné detaily používám modrý, na ty hrubší formy světlý. Mají i svoje čísla. Výroba formy je velmi jednoduchá, už jsem to i lidi učil :) Lukopren se s hlínou snese, ale je potřeba nenechávat ho na modelu moc dlouho, protože hlína má vodu a hůř se z toho pak sundává. Tvar sám o sobě nedrží, je to v podstatě výstelka, která nese detaily, proto musíš tvar fixovat pláštěm, např. ze sádry, já si dělal i plášť z epoxidu.

Schválně přikládám dvě svoje věci v procesu tvorby.


Tady je vidět ten gelcoat po vytvrzení, je to hotový odlitek, spíš teda kompozit. Gelcoat vytváří na povrchu kompozitu bílou vrstvičku, která je hladká a perfektně konzistentní. Pod ní jsou už vrstvy pryskyřice a vlákna.


A tohle je hodně komplikovaný, ale zase jen plošný odlitek z polyuretanu (na lití úžasný materiál). Forma je z hodně zatékavého lukoprenu, v sádrovém loži. Stačí namíchat polyuretan, nalít ho do formy, dvě minuty počkat a vyloupněš hotového trilobita :D

ZANKAZU: Tak s výrobou maket u firem zkušenost nemám, ale před nedávnem jsem viděl cenu makety v jedné kalkulaci a byly to desítky tisíc, takže levné to rozhodně není.

Velikost 80x50 je dost velká plocha, nemluvíš o tom, jak vysoký/hluboký by měl být ten plastický reliéf, popř. jestli je čistě nad rovinou objektu, nebo jde i pod rovinu. Taky jak členitý ten reliéf je. Pro méně členité věci, myšleno v rozdílech nejvyššího a nejnižšího místa, jsou dobré lisy, nebo vakuové tvarování termoplastu. Otázkou je, jestli je tady někde dostupné zařízení s plochou 80x50cm. Myslím, že obvykle to bývá tak 60x60, ale třeba je někde větší. Každopádně to stejně vyžaduje vytvoření kopyta, které bude nést celý charakter reliéfu. Já si myslím, že by stačila sádra, před časem mi jeden odborník tady na nyxu, co má na vukuové lisování klub říkal, že sádru to rozdrtí, ale myslím, že kdyby se zpevnila napuštěním epoxidem, tak by to přežila. Výsledek z vakuového tisku je super, co se týká tvaru a ploch, např:
http://1.bp.blogspot.com/_b1nUCVgg6OA/TC5SvNhkXOI/AAAAAAAAAUE/1g9HttIzywg/s1600/item+-07.jpg

http://www.denford.ltd.uk/images/stories/easyscan/mask-machined.jpg
atd, cokoliv pod náhledem vacuum forming

Teoretickou možností by byla i 3D tiskárna, ale tam bys musela model rozložit do menších částí a ty pak spojit, protože 3D tiskárna netiskne tak velké plochy.

Další možností jsou CRC frézy, ale to chce specializované pracoviště a záleželo by zase na modelu.

A poslední možnost je replikace, takže vytvořit model, např. z modelíny, ten dokonale připravit, vyleštit, udělat formu, udělat odlitek např. polyuretanu. V případě, že by to chtělo ještě retuše, tak odlitek retušovat a upravit a pak udělat další formu a pak užjet načisto.

SUN_VU_KUNG:
SUN_VU_KUNG: Já jsem tu stékavost řešil tím siloxidem (nevím co to přesně je, někdo tomu říká aerosol každopádně s tím se bez roušky dělat nedá) prostě se to tím zahustí a pak se to drží. Ta separace nebyla tak hrozná – stačilo 3 nátěry šelakem a 1 tím voskem odskakovalo to docela hezky. Já jsem chtěl, aby ta první vrstva byla průhlednější, aby vynikla modelace, průšvih je, že to má takovou hlenovitou barvu, což zrovna u srny nevadilo, ale u portrétu spolužáka to nedopadlo tak, jak jsem si to představoval. Ten gelcoat je přesně co – nějaká hustší pryskyřice, která se váže na ty ostatní a je už nějak barevná? Co používáš za ty silikony a je někde na internetech třeba nějaký postup jak na takovou silikonovou formu? Snese se s hlínou a třeba když se dělí drží tvar, nebo je třeba tomu pomoct sádrou jako v případě lukoprenu? Jak se dělá lukoprenová forma nějak tak vím. A slyšel jsem, že i ty polyuretany jdou cenově dolů, tak asi taky budu experimentovat. Jo nedávno jsem narazil na jednu docela fajn věc, určitě se tam v blízké době podívám http://www.happymaterials.com/clanek/Knihovna-materialu-1 .

100_8603.JPG (1185905 B)

Zdravim, chtěla bych poprosit o radu, potřebuju vyrobit několik objektů (4), v podstatě tvaru kreditní karty s plastickým povrchem, každý jiný. Tzn. hodně čistý povrch, ideálně plast. Velikost tak 80*50cm. Napadlo mě oslovit firmu, která se specializuje na designové modely atd., ale obávám se že cena bude mimo moje možnosti. Máte s tím někdo zkušenost? případně co byste poradili za technologii, pokud bych se do toho pustila sama? děkuju

HYLGERT: No, z PEs se často laminují kanoe a tak, je to nejjednodušeji aplikovatelná pryskyřice. Co vím, tak se z toho dělaly i třeba skořepiny na zahradní bazény atd. Pro reakci s vodou je taky důležité mít hrany dokonale zalité, aby nikde nevyčuhovala vlákna skla, protože ta ti pak vedou vodu dovnitř kompozitu jako kapiláry.

S tou maskou je to fakt průšvih, já mám celoobličejovou masku jako hasiči, která má filtry proti organickým párám, není v ní cítit vůbec nic a je tak možné v klidu pracovat, ještě lepší by byla nějaká s přetlakovým obvodem, ale už i tahle stála tři tisíce... každopádně pokud bys s tím chtěl dělat i v budoucnu, tak masku musíš mít, pokud nechceš rakovinu kostní dřeně - polyester je v tomhle opravdové svinstvo. POlyuretan nebo epoxid jsou proti němu úplně v pohodě (pokud třeba epoxid nemá moc ftalátů).

Gelcoat má velkou výhodu v tom, že nemusíš probarvovat a je to svrchní vrstva. Já používám bílý a je to super, celá skořepina má sněhově bílý hladký povrch. Výhodou GC je taky to, že má v sobě nestékavé složky, takže se natírá podobně jako barva i na kolmé stěny formy a nesteče ti, jako normální PEs.

Netušil jsem, že jsi laminoval do sádry, to pak potřebuje mohutnou separaci a na začátek fakt napustit formu šelakem, protože jinak začne sádra nasávat i tu separaci... osobně dělám vždycky se silikonem a už bych nic jiného nechtěl, je to úplně pohodová práce, nemluvě o přesnosti odlitku (silikon je schopen odlít i papilární linie z otisku prstu). Jinak si myslím,ž e forma ze silikonu je určitě jednodušší než ze sádry, ale samozřejmě dražší. Na takhle velkou věc bys spotřeboval určitě kýbl lukoprenu. Na druhou stranu, ten stával tak 1500,- což se ještě dá. Plášť pak můžeš udělat ze sádry s armaturou, hlavně mít dobře pořešené zámky, aby to pěkně sedělo. Výhodou silikonu je perfektní odlitek, pružnost formy, takže se dobře sundává a to, že pokud se o formu staráš a neliješ do ní příliš agresivní věci, tak ti vystačí na velké množství odlitků. V případě polyuretanu do ní můžeš lít skoro pořád.