PRAASHEK: v biblickém smyslu?

SIRIEN: Mýlíš se.
Onikaní JE archaický způsob větší zdvořilosti a to i u jiných slovanských jazyků, nelze to tedy brát pouze jako německý vliv (bez ohledu na to co najdeš na wiki :-( )
Tak třeba to má i slovenština a nejen ona, ale i její nářečí (třeba šariština), kde opravdu není důvod předpokládat "německý humanisticko-sociální experiment" - slovenská nářečí jsou obecně živější než česká a onikání se tam ještě vyskytuje, byť pouze okrajově, stále (já třeba při diskusích se studenty zjistila, že nejenom se často v rodinách užívá vykání tchánovcům i po letech blízkého soužití, ale dokonce se i oniká v generaci jen předešlé).

Polština má dokonce onkání (oslovení ve 3. osobě jednotného čísla).

OLTSKUL: protože pro vykání, stejně jako pro oslovení skupiny jedinců, používá čeština druhou osobu množného čísla ("vy"). Němčina používá pro vykání třetí osobu množného čísla ("sie", resp. "Sie" - tupým doslovným překladem do češtiny tedy "oni" - v podstatě nikoliv vykání, ale onikání), zatímco pro oslovení skupiny používá druhou osobu množného čísla (ihr)

Češtinu, bez ohledu na blbý kecy nacionalistů, vytvořili Němci poté, co fakticky zanikla, jako svůj malý humanisticko-sociální experiment (je to dodnes cítit v naprosto brutálním sémantickém překryvu, mimochodem - sémantika českých a německých slov je takřka zcela shodná, takže není problém najít pro cokoliv zcela adekvátní slovo v druhém jazyce, věc u skutečně rozdílných jazyků neexistující, viz např. cz / en. Ještě víc to je vidět na slovních frázích, kdy mnohdy i relativně moderní fráze nebo dokonce úsloví z češtiny mají svůj velmi přesný ekvivalent v němčině, věc jinak ještě nevídanější)

Němčina byla u nás velmi rozšířená až do konce II. světové války, ještě v první republice se v mnoha městech i mimo sudety používala více, než čeština. Některé subkultury si ji udržovaly takřka cíleně - mimo jiné hlavně Źidé.

A jak známo, pokud někdo má rodný jazyk a používá jazyk jiný, který ale nemá 100% vžitý, tak do druhého jazyka mnohdy překlápí věci, které v něm ve skutečnosti nemají místo (viz např. Jeho Jasnost Schwarzenberg se svým "já bych se omluvil" namísto českého "já se omlouvám")

Sám když jsem byl v Německu a oživoval jsem si němčinu jsem jednou z počátku pobytu udělal ten trapný omyl naopak, když jsem omylem oslovil skupinu němců jako "sie" namísto korektního "ihr" (protože jsem zaměnil vykání s oslovením v množném čísle, vy (vykání) = Sie = sie (~oni) = vy (oslovení v mn. čísle)


Že by to byl nějaký yšší stupeň zdvořilosti mi připadá jako blbost, maximálně tak že to byla zdvořilá forma oslovení ve vyšších (silně poněmčených) společenských kruzích.

to pochází z němčiny, kde onikání=vykání (i v současnosti) a rozhodně to není vyšší stupeň zdvořilosti

OLTSKUL: Poslouchaj, v onikání by měli používat prézentum. S tím préteritem vypadaj krapet mešuge.

OLTSKUL: (archaic grammar nazi)

Neremcaj a vysvětlej mi to.

(end of archaic grammar nazi)

GRANTORINO: nejlip v zidovskem kabate

Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozík. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: "Roubíček je lakomec, on mi ten vozík nepůjčí."
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: "No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozík určitě nepůjčí."
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka a když mu přijde otevřít tak povídá: "Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozík nechaj."

PATISLAV: Zazvoni u bytu sve pritelkyne a ta mu prijde otevrit naha a v podpatkach. Bohuzel, aniz by ji rekl predem, ze ten den k ni pujde. (Zjevne tedy cekala na nekoho jineho.)