Paříž, dvacátá léta. Město se pomalu probouzí do nového dne. V jednom z barů na Montmartru sedí poslední dva hosté. Jeden z nich se zvedne a vyleze na piano. Stáhne kalhoty a ztěžklým jazykem praví:
"Vladimíre Alexandroviči já jim to tu všechno pochčiju."
Druhý host zvedne hlavu od nedopité sklenky koňaku.
"Nedělejte to Ivane Petroviči, nepochopili by vás."
Mám tady díru v historii a mé google fu devalvuje levné bílé víno, posviťte mi někdo baterkou.