WRYKOLAKAS: problém není ani tolik v samotném písmu (byť to má též své nedostatky, jako nepříliš kvalitní kresbu, nerespektování dvojího tvarování komiksového „I“, nevhodná diakritická znaménka apod.), jako spíše v jeho nevhodném užití. Písmo je soustavou grafémů, znaků, přičemž jej můžeme zkoumat z několika rovin — čitelnost (jak ve smyslu odlišitelnosti znaků, tak ve smyslu únavy čtenářova zraku), estetická rovina (u písma je klíčová především konzistence, ať již formální či konceptuální) a též emoční (jiné konotace jsou spojeny se statickými antikvami, jiné s neogrotesky, jiné se skriptovými písmy). Díky „hravosti“ rozhodně nepatří Comic Sans mezi písma nejčitelnější — není na tom tak zle co se odlišitelnosti jednotlivých znaků týče, ale díky „rozehranosti“ velmi zle co se týče únavy oka při delším čtení. Tam se naopak jako nejvhodnější ukazují přechodové (barokní) akntikvy typu Baskerville, Comenia Serif apod. s mírným kontrastem tahů, lehce nakloněnou osou stínu a patkami (ty usnadňují oku udržování povědomí o účaří).
Pokud tedy užijeme Comic Sans pro beletrii, chybujeme hned na několika úrovních — zbytečně unavujeme čtenářovo oko (čímž znesnadňujeme předání toho hlavního, tedy obsahu) a s velkou pravděpodobností — snad s výjimkou mnohých braků — též dáváme obsahu zcela jinou emoci, než by si autor zasloužil (dokážeš si představit čtení z Schopenhauera v rádobyžoviálním podání Petra Novotného?).