HAR4NT: A jinak já nemám problém nejen pětiletému říct, že někdo nemusí mít žádné povolání, já ani nemám problém mu říct, že to nevím a z obrázku se to nedá poznat.
A klidně se s ním budu bavit i o věcech, o kterých vím, že on nic neví, jen mu je budu podávat pokud možno jednoduše a pochopitelně. Ale pokud ho něco zaujme, nemám problém jít i do značných detailů. (Jako třeba detaily síťových protokolů).
Mě přijde, že děti jsou docela rády, když se s nima jedná jako s dospělýma.
Já jsem to měl hrozně rád. Samozřejmě jsem spoustu věcí neznal, ale to, že se mnou mluvili na rovinu mě velice těšilo.
( Typicky jsem na otázku "co to děláš" nedostával odpovědi typu "tomu bys nerozuměl", ale třeba "ladím vysokofrekvenční oscilátor". Sice jsem tomu nerozuměl, ale kdyby to bylo důležité, tak bych se mohl doptat na dostatečnou úroveň detailů. Důležité to nebylo, dělal něco složitého a důležitého a věděl co (a nestyděl se mi to říct), takže všechno bylo v pořádku a mohl jsem řešit jiné důležité problémy, jako třeba co bude k obědu.)
Tak se tak chovám i k ostatním. A dětem se to celkem zamlouvá. Podle mě děti chápou, že je svět složitý, ale potřebují si v něm najít nějaký řád, aspoň prozatím. Když v dětské knížce se na pozadí hlavní scény pohybují jiné postavy, tak je to přesně to, co znají ze světa okolo - tady je pozorovatel (dítě), pár důležitých osob (rodiče, sourozenci) a v pozadí nějaký dav, který nehraje až takovou roli, i když se sestává ze spousty jednotlivých lidí. Dokud je dobře vizuálně oddělený, tak to nemate a naopak by v mnoha případech chyběl.