MIHAI: Děkuju za záchranu akce, nakonec to bylo vlastně docela milé. Dokázal jsi z té beznadějné katastrofy vytřískat nemožné. A přitom jsi se tvářil klidně a v pohodě a nedělal žádné nesmyslné stresy. Já bych z toho šílela, máš můj obdiv. Pod Tvým vedením bych do toho snad i byla ochotná jít znovu.
A taky moc děkuju Máše! Bez ní bych byla úplně, ale úplně ztracená.
RAILA: Na strašení nemůžu, tentokrát dávám larpu přednost já. Poslední Mytágohraní nelze vynechat.