Třeba by tam mohl být pirát, který vykládá dvěma dámám o přepadení lodi, ale snaží se to vyprávět z perspektivy přepadených, a jak z toho hrdinně vyvázl, ale občas mu to ujíždí a přeříkává se, takže je jasné, kdo doopravdy tu loď přepadl.
Taky při stolování by mohli piráti mít nedostatečně jemné mravy :-)
Mohl by tam být i nějaký důstojník, který je na stopě známému pirátovi XYZ, ale vždycky se zpozdí - a až nakonec by ho mohl chytit. Ale důstojník by nesměl být mamlas, musel by to být sympaťák.
A mohli by mít vždycky něco, co je prozradí - na první pohled šlechtic, až na pásku přes oko, hák, nebo vytetovanou lebku se zkříženými hnáty, naušnici... Jeden by mohl třeba mít rýmu a někdo by ho mohl upozornit, že šlechtici nesmrkají do rukávů, ale do kapesníku. "Co je to kapesník?" "To je prostě takový kus plátna, co člověk nosí v kapse." "Aha." Tak vytáhne pirátskou vlajku, hezky ji vyklepne, a pak se do ní hlučně vysmrká. "Co to máte?," ptá se důstojník. "Ále, to je jen takový suvenýr, co jsem si přivezl z Tortugy/Santiaga/(doplň)..."
Někde kolem jídla by mohla padnout poznámka o nějakých mořských plodech. Jedna dáma se zeptá, co to je, a jeden pirát by jí mohl do nejmenších podrobností vykládat, co to je, čím se to živí, jak se to vyměšuje a rozmnožuje a jak se to loví a kuchá a upravuje... pokud možno i nějaké nechutnosti. "Jak to všechno víte?" "Ále, četl jsem o tom takovou... báseň." /udivený pohled/ "Dlouhou. Báseň. ... Takovou moderní." "Moderní?" "Aristo... pelest."