Velika skoda.
A jak špatný den jste měli vy?
Určitě nejde o nejhorší den mého života, ale k těm černým mé sportovní kariéry se zapisuje hodně vysoko. Když o tom tak přemýšlím, mám takových dní už slušnou sbírku.
Zklamání po nenavážení Duraeva o 6kg na titulový zápas v ACB, následné natržení koleních vazů a prasknutí menisku v přípravě o uvolněný titul, ukradení výhry nad Aguevem, kdy majitel organizace změnil výsledek a v neposlední řadě hořký konec XFN.
Vždy jsem říkal, že zranění týden před zápasem je amatérské a hodné opovržení. Nahlas jsem nadával třeba na Khabiba, Fergusona a nejvíc na mé nezodpovědné soupeře. Teď mohu nadávat i sobě. Mohu se vymlouvat na velký počet tvrdých tréninků, na ostrou dietu, osud, náhodu, blbost, že se to všechno nastřádalo, ale to je stejně k ničemu.
Chtělo by si zařvat jako Jubox: “Hold Strong People, brzy jsem zpět”, jenže možná už těch znamení bylo dost. Možná jsem právě došel na konec své cesty. Nevím. Nechci dělat ukvapené závěry a vše si nejprve srovnám sám v hlavě.
Omlouvám se, ale tohle je jedno z hodně mála vyjádření, co k tomu teď dám. Díky za pochopení a podporu. Nebudu teď reagovat na žádné zprávy a komentáře. Nechtěl jsem psát ani tenhle status a stáhnout se hned, ale za podporu kterou jsem vždy dostal, si alespoň tohle vyjádření zasloužíte.
Na závěr se omlouvám všem, kteří si na Londýn udělali čas a chtěli mě vyrazit podpořit. Posral jsem to.