PREVIT: Mnoho lidi, kteri za komunismu byli pracovne ve Vietnamu byli prekvapeni, ze pres realne silnou "solidarni pomoc" nas Vietnamci moc nemeli radi (coz jim ale nevadilo v tom, ze pomoc vyuzivali a snazili se sem houfne stehovat). V knizce "Dialog s doktorem Dongem" Nesvatba docela dobre ukazuje duvod : jejich hrdost urazel fakt, ze museji prijimat neci pomoc a svou nevrazivost z teto urazene hrdosti prenaseli na poskytovatele. Tahle cast knizky pak byla silne kritizovana soudruhy a proto se knizka rychle vytratila z verejnych knihoven. Ne pprimo zakazem, ale doporucenim - coz zpusobilo to, ze se obcas dala v nekterych zapadlych knihovnach sehnat. :)
Pisi to proto, ze poskytovat pomoc, neznamena vzdy za to sklizet vdecnost, ci videt vysledky. U bezdomovcu je to jeste horsi, oni o pomoc typu systemove reseni vedome nestoji (podvedome mozna ano) a radeji voli rychlo vyhodu - penize, ktera je nenuti zmenit jejich styl zivota.
Neni to obecne ale prevazne to plati a navic se Tlustec myli, kdyz si mysli, ze tahle skupina lidi tu driv nebyla - byla jen vic skryta a mozna mensi, ale byla a podle meho nazoru bude.
Pomoc existuje jen nabidnutim prilezitosti jedincum : ber/neber a konkretni pomoc typu "reseni aktualni situace". Armada spasy s tim ma dost dlouhe zkusenosti.